Pavel Bárta
Premium
23. července 2018 • 04:40

Hrál s Haškem, zastupuje hvězdy. Poner o českém hokeji i komunismu

Autor: Pavel Bárta
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Hrál v jednom týmu s Dominikem Haškem i Vladimírem Růžičkou. Jako agent spolupracoval s kanadskou ikonou Bobbym Orrem. Dnes Jiří Poner (54) zastupuje české i zahraniční hráče, včetně největších německých hvězd Leona Draisaitla a Dominika Kahuna. Byl rovněž mužem v pozadí, který zprostředkoval nástup trenéra Uweho Kruppa do Sparty. „Tohle je cesta správným směrem,“ prorokuje někdejší útočník. V rozhovoru pro Sport otevírá řadu třaskavých témat. Nebojí se říct to naplno.



Svého času patřil k českým hokejovým nadějím. Ale Jiří Poner nechtěl dál žít v zemi ovládané komunisty. Prošel emigrací, hrál na amerických farmách, v západním Německu, poznal svět, ale zůstal Čechem. S obavami sleduje, kam český hokej spěje a jak ho okolní země dohánějí. Stejně jako se musí dívat na návrat moci, před níž utekl. „Už jen nejezdí ve volhách a tatrovkách 613, ale vozí se v bavorácích a místo tesilek nosí drahé obleky šité na míru,“ říká bez obalu.

Z vašeho ročníku v rodných Pardubicích svého času vyšlo plno skvělých hráčů, že ano?
„V dorostu jsme vyhrávali mistrovství republiky, tehdy ještě Československa. V jednom týmu se sešli Haďan (Dominik Hašek), Franta Musil, Jiroutek, Dolana, Volný, Hrubeš, Střída, já. Osm, devět lidí potom hrálo ligu, což je z jednoho ročníku dost.“

Vy jste později zamířil do Sparty. Proč?
„Táta zemřel, když mi bylo dvanáct. V pardubickém hokeji byl dost známou postavou, hrál tam, trénoval, pracoval v klubu. Máma byla Pražanda a do Pardubic odešla vlastně za ním. Když zemřel, pro rodinu bylo lehčí vrátit se do většího města.“

O Gutovi si myslím svoje... Takových je tu víc!

S osmnáctkou jste získal dvakrát stříbro na tehdy ještě mistrovství Evropy. Hrál jste s Růžičkou, Stavjaňou, další rok třeba s Rosolem a Klímou. Měl jste možná našlápnuto do dospělé reprezentace, mohl hrát ligu za Spartu, jenže v roce 1983 jste emigroval. Proč?
„Protože mě to tady štvalo. Já měl povolávací rozkaz na vojnu do Jihlavy. Moje lajna byla Rosol - Poner - Klíma. Když jsem utekl, dostal se k nim Vláďa Kameš. Já místo toho nosil v Německu nábytek. Byl jsem zaražený na osmnáct měsíců, zatímco kluci tady zářili. (směje se) Jako emigrant jsem si musel odpykat trest. Bylo mi sedmnáct, do NHL, na kterou by se distanc nevztahoval, jsem ještě nemohl. Utekl jsem o Vánocích a v únoru mi bylo osmnáct. Zůstal jsem tedy v západním Německu na prvním zájezdu s áčkem Sparty. To měli radost, kluci... Začátky byly těžké. Ale postaral se o mě Erich Kühnhackl a taky Truntschkova rodina. Zachovali se ke mně skvěle. Měl jsem štěstí na lidi.“

Ale kdybyste neodešel, mohl jste být slavný. A místo: Rosol - Kameš - Klíma, zatočíme s nima, mohli diváci v Jihlavě skandovat: Rosol - Poner - Klíma...“
„Jenže tady vládli komunisti. Nic bych neměnil! Byla to škola života. Musel jsem se postavit sám na nohy a sport mi k tomu pomohl. Ale začátky nebyly lehké. V Landshutu trénoval Gut (mimo jiné bývalý šéf svazu). Když jsem přišel prvně do kabiny, pan soudruh Gut mě uvítal: Co tady děláš, ty hajzle? Doslova tak. Já jen koukal a nebýt Ericha Kühnhackla, nevím,

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0


Články odjinud


Články odjinud