PŘÍMO Z VANCOUVERU | Hned, jak se dozvěděl, že se MS dvacítek budou hrát ve Vancouveru, napadlo ho, že by se mohl jet podívat. Z Kalifornie, kde se usadil, to nemá daleko. „Chtěli jsme se podívat na špičkový juniorský turnaj, já se také na chvíli zastavil za kamarády Patrikem Eliášem a Václavem Varaďou,“ prozradil bývalý znamenitý útočník Ladislav Kohn. Jejich ročník kdysi na medaili taky nedosáhl. Ale dvacet hráčů z týmu později proniklo do NHL. On sám v ní sehrál sedm sezon.
V Anaheimu trénuje mládež a věnuje se obchodu. Účastník mistrovství světa 2008 prošel kus světa, kromě NHL působil taky ve Finsku a Rusku. Před sedmnácti lety do rodného Uherského Hradiště přivezl Stanley Cup, za Detroit však nesehrál dost zápasů, aby synovi Jakubovi jednou mohl ukazovat svoje jméno na podstavci. Jedenáctiletý potomek kráčí v jeho stopách. „Hned mě napadlo, jestli se v době šampionátu nehraje nějaký turnaj. Klaplo to,“ liboval si Ladislav Kohn.
Jaký jste si z vystoupení české dvacítky odnesl dojem?
„Co jsem viděl, hráli dobře opticky, ale chyběla mi střela do brány, moc přihrávek navíc, spíš to chtělo zjednodušit. I na přesilovce. Kluci se buď báli to vzít na sebe, nebo až zbytečně moc chtěli. Měli dobré momenty, ale vždycky přišla nahrávka navíc, promarnili jsme moment, kdy by se dalo zakončit, přišlo to pozdě. Chtělo to rychleji, jednoduše, nutit se do střelby. Hráli jsme strašně moc u mantinelu, před bránu šlo málo puků. Třeba se Švýcary jsme díky tomu vyhráli v prodloužení.“
Tenhle tým měl na medaili. Mohla sehrát roli dost vysoká očekávání?
„Prosím vás, jak se v tom případě museli cítit Kanaďané! Možná opravdu hrál roli ten tlak, ale oni ho taky zbytečně vyvíjeli sami na sebe, že musí táhnout každý zápas. Od toho se musíte oprostit, říct si, že si přijeli zahrát do Kanady, mít z toho trošku radost a bavit se, než se tím stresovat.“
Hlavní lídři přišli z farem, nepřišlo vám, že se tam změnili, jejich hra vypadala úplně jinak?
„Spíš bych řekl, že jim to mohlo pomoct v té přímočarosti, jestli to tam tedy do nich na tréninku hustí. Jde o to dostat puk do brány první nejkratší cestou, vytvořit si prostor na střelbu. To chybělo.“
Takže spíš přeladili na to, že si zahrají ten náš, hravý český hokej?
(směje se) „A teď si loupneme bago... Oni sami na sebe vytvářeli zbytečný tlak. Zadina byl prezentován jako střelec, ale tady pořádně nevypálil. Být jím, řeknu si: ‚Jdu na led, budu se tlačit do střel, ať je to odkudkoli. Uvolním se. Cítím puk, nedal jsem gól, ale půjde to.‘ Dělat postupně ty drobné věci, nevalit na sebe všechno najednou. On kolikrát chtěl, ale uskočilo mu to, zlomil hokejku. Měl spoustu střídání, kdy to promeškal a pak šel do nahrávky, místo aby se o to pokusil znovu. Taky na přesilovce se naši začali bát. Proti Rusku se snažili něco vytvořit, jenže oni z toho dvakrát ujeli. Potom jsme se báli pomalu vystřelit, aby zase někoho netrefili a nebyl z toho gól.“
Naskočily vám vzpomínky na šampionát dvacítek 1995 v Red Deeru, kde jste si zahrál taky s Václavem Varaďou?
„Hned. Měli jsme tehdy všechno před sebou. Patrik Eliáš se zranil a místo něj jel právě Venca. Měli jsme strašně silný ročník, do NHL se nás dostalo dvacet, což snad bude rekord. Když vidím tehdejší fotky... Jsou krásné. Dneska si každý může fotit na mobil, za nás to nebylo.“
S publicitou, jakou má turnaj v současné době, se to nedá srovnat, že?
„Určitě. A platí to v čemkoli. Něco se stane a za chvilku o tom všichni vědí. Kanadská TSN vysílala zápasy už za nás, pamatuju si, že tehdy byla v NHL výluka. Kanadská dvacítka nastoupila kompletní, Alexandre Daigle a další byli u toho.“
Vy jste přijel ze Swift Current ve WHL, kde jste patřil k průkopníkům. Jak se angažmá zrodilo?
„V Kladně jsem předtím stihl pár startů v extralize, Eli byl na tom podobně. Taky Jirka Kameš nebo Zdeněk Nedvěd. Sedli jsme si pod deku
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
