Každým rokem si získává pozornost čím dál více fanoušků. O univerzitní hokej je na českých vysokých školách velký zájem. V Evropské univerzitní hokejové lize (EUHL) nastupuje v aktuálním ročníku osm tuzemských studentských týmů. Mezi nimi jsou již čtvrtým rokem také Prague Engineers, za které nastupují studenti z ČVUT, ČZU a VŠE. Z pozice předsedy představenstva se pražský klub snaží rozvíjet Aleš Příhoda, který je zároveň jedničkou v brance.
Hokej stále bere jako svoji velkou vášeň. Gólman Prague Engineers Aleš Příhoda je vedle svých manažerských povinností pořád platným členem kádru vysokoškoláků, místo hokejové výstroje ale čím dál víc upřednostňuje oblek. „Hrou pořád žiju. Daleko víc mě teď ale potěší, když se mi něco podaří po manažerské stránce,“ prozradil odchovanec Mladé Boleslavi o svém působení v univerzitním hokeji.
Prague Engineers, úhlavního rivala Univerzity Karlovy a celou EUHL by rád pozvedl na vyšší úroveň, k tomu by však prý bylo nezbytné, aby na chod týmů a celé soutěže přispěly i státy, které zatím nepomohly.
Proč se na chodu českých univerzitních týmů či celkově Evropské univerzitní hokejové ligy nepodílí veřejné rozpočty?
„Musely by se nejprve provést určité úpravy v rámci ligy. V současné době probíhá několik aktivit, které se snaží dosáhnout na peníze od státu. Řekl bych, že je to jediný způsob, jak zajistit dlouhodobou stabilitu univerzitního hokeje a jeho progres.“
Kde jinde tedy sháníte peníze na chod klubu?
„Určitou část tvoří příspěvky od univerzit. Drtivou část peněž máme od sponzorů, které musíme shánět poměrně pracně, ať už jde o známosti nebo velké firmy. Jejich zájmem je spolupráce s akademickým prostředím a viditelnost mezi studenty, kteří jsou pro ně potenciálními zaměstnanci či klienty. Určitý obnos se dá získat i z grantů a různých studentských fondů.“
Jaké jsou podle vás největší rozdíly mezi univerzitním hokejem v Evropě a v zámoří?
„Základní rozdíl je ve financování soutěží a v návaznosti na vzdělávací proces. Univerzitní hokej v Americe je strukturálně financován přímo univerzitami, které zcela zabezpečí chod sezony a hráčské zázemí. Univerzity tam využívají své týmy pro marketingové účely. Prezentují se například jako univerzity s nejlepším hokejovým týmem. Zároveň je pro nás velmi složité skloubit povinnosti ve škole s tréninky a zápasy. V zámoří mají speciální individuální programy, které lépe podporují duální kariéru sportovců. Snažíme se již dlouhodobě získat státní podporu, ale zatím se nám to nedaří, ačkoliv jsme již dostali příslib na různých místech. Bez státních příspěvků je to každoročně neskutečně pracná a nejistá záležitost.“
Nicméně předpokládám, že se vám z tohoto projektu nechce odcházet, viďte?
„Určitě ne! Vzhledem k tomu, že je to moje srdeční záležitost a za klub cítím jistou osobní zodpovědnost. Pořád věřím, že se jednou nějakým způsobem podaří, aby univerzitní hokej v České republice měl své nezastupitelné místo. Nebudu lhát, když řeknu, že v posledních letech je na vzestupu na úkor poloprofesionálních a amatérských lig v Česku, které jsme již dávno výkonnostně dostihli. Věřím, že bychom s naším týmem v pohodě zvládli hrát ve středu tabulky druhé národní hokejové ligy. Vedle hokeje se nám poměrně daří zlepšovat i realizační tým. Máme skvělé lidi, kteří nám pomáhají s provozem a práce pro klub je baví.“
Starat se o chod klubu a zároveň dělat gólmanskou jedničku asi není zrovna jednoduché, viďte?
„Samozřejmě je to složité. Žere to spoustu času, vedle toho musíme chodit i do své práce a do školy, oproti ostatním studentům žádné úlevy nemáme. Musím říct, že nejvíce dřiny v klubu mám v létě, kdy se shánějí peníze, tvoří se rozpočet, plánují se akce a podobně. Kolikrát je to opravdu krušné, ale kdo by chtěl ležet celé léto u vody. (usmívá se) Začátek sezony je hodně hektický. Nabírají se noví hráči a realizační tým si zvyká na systém. V průběhu soutěže už to ale máme klidnější. Můžeme se daleko víc soustředit na hokej a užívat si to i na ledě. Je to sice náročné, ale zvládnout se to dá.“
Pořád vás naplňuje chytání puků v brance, nebo vás nyní spíš baví povinnosti předsedy představenstva?
„Hokej je odmalička mojí vášní, pořád tím žiju. Je v tom taková ta láska ke sportu. Momentálně mě ale daleko víc potěší, když se mi něco podaří po manažerské stránce. Za tu dobu, během které jsem ve vedení, jsem si hodně odnesl do osobního i pracovního života. Rozhodně ničeho nelituji. Věřím, že budu dál pokračovat v tom, aby měl univerzitní hokej v Česku nějakou budoucnost.“
Co byste řekl, že vás nejvíce žene při řízení klubu?
„Stoprocentně kolektiv. Musím říct, že se o nás v lize říká, že máme nejlepší partu. Všichni kluci, kteří k nám před sezonou přijdou, říkají, že při volbě upřednostňovali Engineers, když slyšeli o skvělém kolektivu. My nejsme jenom parta, my jsme rodina. Trávím s týmem veškerý volný čas a to mě nabíjí. Když vidíte, že se kluci chtějí za tým rvát, tak tomu musíte taky hodně obětovat.“
V univerzitní hokejové lize se prý hraje především z lásky k hokeji než za určitou odměnu. Hráči si musí sami sehnat vybavení s vědomím, že za to nedostanou žádné peníze. Souhlasíte?
„Je to tak. Na začátku jsme i my z managementu do chodu klubu vkládali vlastní peníze. Rozhodně jsme tedy do toho dávali víc než srdíčko. Řekl bych, že nyní je situace lepší. Před každou sezonou se nám vždy podaří sehnat o něco větší finanční prostředky, kterými se snažíme zlepšit podmínky pro hráče. Noví kluci alespoň nafasují helmu, rukavice, kalhoty a hokejky. Pro lepší reprezentaci v zahraničí se nám dokonce povedlo získat týmové tašky. Postupně se zlepšujeme. Rozhodně to není o tom, že bychom nic nedostali, ale vždycky samozřejmě záleží na rozpočtu.“
Návštěvnost roste ročně o desítky procent
Který tým z Evropské univerzitní ligy je podle vás na tom organizačně nejlépe?
„Musím říct, že po organizační stránce si velice dobře vede Masarykova univerzita v Brně, která má výborné zázemí a spoustu hráčů ostřílených z druhé ligy. Akademici z Plzně mají rovněž skvělé zázemí a velký marketingový dosah, na který hodně slyší sponzoři. Jsem si jistý, že i Engineers patří ke špičce. Za čtyři roky se nám povedlo udělat hodně práce, na což jsem pyšný. Na Slovensku patří mezi špičku Trenčín, který patří mezi zakladatele EUHL. Trenčínský tým má velkou oporu ve městě a také v univerzitě. Skvěle na tom je i Banská Bystrica, která má podobně jako Univerzita Karlova svoji sportovní fakultu.“
Jak byste řekl, že si v soutěži vede Univerzita Karlova, největší rival vašeho týmu?
„Karlovka patří mezi zakladatele ligy. Mají obrovské zkušenosti, jejich výhoda je v tom, že mají široký kádr složený ze zkušených a nadaných hráčů. Z toho důvodu taky patří každoročně mezi favority soutěže. Myslím si, že jim trošku škodí to, že nehrají zápasy v Praze, ale ve Slaném. Tím se trošku sráží jejich marketingový potenciál a vůbec povědomí studentů. Univerzita Karlova má ale i tak velké jméno.“
Nesmiřitelného městského rivala jste porazili v prvním kole play off. Na postupu jste se podílel osobně v brance. Co to pro vás znamená?
„Už jsem myslel, že jsme prokletí. To totiž už nebyla ani náhoda. V posledních šesti střetnutích jsme s nimi asi pětkrát remizovali a pokaždé prohráli v prodloužení. Naštěstí jsme to zlomili v pravý čas! Hráli jsme zodpovědně do obrany, což mi ohromně usnadnilo práci. A v posledním zápase se na nás konečně usmálo i střelecké štěstí a zaslouženě jsme postoupili. Byla to vyrovnaná a bojovná série, ve které si každý fanoušek musel přijít na své. Postup do semifinále je pro nás velký úspěch a je to o to sladší, že jsme vyřadili čtyřnásobného vítěze ligy. Pokud budeme hrát takhle dál, věřím, že potrápíme i favorizovaný Trenčín, který si v závěru sezony vylepšil kádr o hráče ze slovenské extraligy.“
Jak celkově vnímáte soupeření s Univerzitou Karlovou?
„Derby pražských univerzit je náš nejzajímavější zápas sezony. Pro všechny kluky je to obrovská prestiž. Vždycky to přitáhne spoustu lidí a já jsem moc rád, že se nám na tento duel pravidelně daří vyprodávat Hvězdu (zimní stadion), fanoušky to evidentně baví.“
A jak jsou na tom Engineers s návštěvností během sezony?
„Návštěvnost se samozřejmě odráží od atraktivnosti soupeře a podle termínu zápasu. Naše cílová skupina jsou studenti, pokud tedy hrajeme v týdnu, přijde dost lidí i bez nějaké větší propagace. O víkendu, kdy studenti jezdí domů, jsou návštěvy slabší. Nám se za ty čtyři roky ale podařilo získat si základnu zhruba 150 skalních fanoušků, kteří chodí pravidelně. Na atraktivnější zápasy chodí přes 400 diváků a na derby s Karlovkou je v posledních sezonách vždy vyprodáno. Důležité je, že návštěvnost v průměru meziročně roste o desítky procent.“
