Výrazná redukce mládežnických soutěží, skutečná konkurence, finanční motivace v podobě výchovného pro „malé“ kluby a jednotný tým hokejových osobností, který by dokázal spojit a nastavit prostředí, ve kterém zůstává léta jen u řečí. To jsou podle třineckého trenéra Václava Varadi klíčové podmínky pro návrat k hokejové špičce. „V tuhle chvíli ale nevidím světlo na konci tunelu, elita nám utíká.“
Buldočí vervou a hromadou poctivé dřiny si vypracoval kariéru jako hráč. Stejnou cestou se vydal jako trenér. „Jaký trenér, takoví hráči,“ razí Václav Varaďa heslo do DNA svých hráčů. Je trenérem extraligových Ocelářů, šéftrenérem třinecké organizace. S šéfováním mládežnických reprezentací má také bohaté zkušenosti, vedl národní týmy do 18, 19 i 20 let. „Náš mládežnický hokej je úpatí hory,“ říká Varaďa v rozhovoru pro iSport Premium. „Nebo už vlastně jede z kopce. Musíme hodit brzdu, abychom ty boby, které fičí dolů, zabrzdili.“
Že pokulháváme za světem, je zřejmé. V čem je klíčový problém?
„V prvé řadě u nás není dostatečná konkurence. Je to hlavně v tom, jak jsou naplánované soutěže. Jak se do nich následně aplikují změny. Jeden rok tak, druhý jinak. Neustálé rozšiřování a přibírání dalších týmů. Místo toho, abychom vytvořili konkurenční prostředí a v něm nám hráli a vyrůstali ti, kteří hokej opravdu milují, chtějí pracovat a mají vůli s chutí se neustále zlepšovat. Takhle nám naši nejlepší odcházejí, zůstane druhý hráčský sled a k nim ještě přidáváme další a další týmy. To je kontraproduktivní, tam hoříme.“
Pokud konkurenční prostředí není, chybí kvalita a mladí logicky odcházejí pryč. Je to tak?
„Souhlasím. Systém je nastavený špatně. Hráč, potažmo jeho rodiče, jsou v sedmnácti, osmnácti postavení před volbu – co dál. Tam je zlomový okamžik, sedmnáct až devatenáct let. Co s mladým hráčem? Kam by měl jít, aby se hokejově, charakterově a lidsky posunul? Převážná většina ctižádostivých kluků i rodičů chce, aby vyrostli do nových Jágrů, Eliášů, Straků. Chtějí se posunout do nejlepší možné soutěže. Za kým a proč odcházejí? Za kvalitními soutěžemi, trenéry, do organizací, kde se dobře trénuje a kde mají šanci plnit si sny. Pro svůj vývoj tohle prostě potřebují.“
Pracuje se tedy v českých klubech špatně, jak říkal po mistrovství světa do 20 let šéftrenér Filip Pešán?
„Vnímal jsem jeho vyjádření a nevím, které kluby myslel. Jenom některé, nebo všechny? Jako šéftrenér organizace Ocelářů mám zodpovědnost za naše trenéry. Snažíme se pracovat na maximum, děláme, co můžeme. Máme v organizaci bývalé hráče NHL, zkušené matadory z české ligy. A stejně o mladé přicházíme. Proč? Ne proto, že by se tady pracovalo špatně. Ale proto, že naše dorostenecká a juniorská soutěž je špatná a oni musí jít tam, kde se budou hokejově posouvat. Pokud je někdo přesvědčený o tom, že pracujeme špatně, ať přijde a odprezentuje nám svůj pohled nebo ukáže argumenty, v čem děláme chybu a jestli se s danými hráči špatně nakládá. Jeho vyjádření pro mne bylo až plivnutím do tváře poctivým trenérům našeho klubu a věřím, že další trenéři v jiných klubech to vnímají hodně podobně.“
Pešán chtěl po dosazení do role šéftrenéra objíždět kluby, být s trenéry v kontaktu. Byl v Třinci?
„Co si pamatuji, tak jako šéftrenéra svazu jsem ho u nás nikdy neviděl. Viděl jsem zaslaná videa ze svazu, která měla být prezentována našim trenérům akademie. Byl u nás Jakub Petr (trenér reprezentace do 18 let), který řešil videa s naším šéfem akademie a trenérem staršího dorostu. Řečí bylo dost. Někdo by měl přijít a bouchnout do stolu. Teď hned. A ne až za dva roky. Mám přirovnání – pokud hráče vsadíte do prvního útoku, dáte mu skvělé podmínky a ohodnocení, čekáte, že vám za to bude vracet vaši důvěru svými výkony pokud možno hned. Ne až někdy za dva roky.“
Je toho Pešán schopen?
„On hokejové hnutí zcela jistě nespojuje. V tuhle chvíli ne. Jestli je
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
