Na špičku ještě nedosáhnou, ale blíží se k ní. Němci mají každoročně aspoň jednoho hráče v prvním kole draftu NHL a v Leonu Draisaitlovi nejlepšího hráče poslední sezony. Na šampionátu dvacítek před rokem porazili český výběr, na nedávném MS ve čtvrtfinále trápili Rusy. „V Německu je konkurenční prostředí,“ shrnuje pro iSport premium Jaroslav Brabec (49), který prožil pestrý hokejový život, u mládeže pracoval na různých úrovních včetně elitního Třince a nyní působí v německém Weidenu. Tamní prostředí dokonale zná.
Pryč jsou doby, kdy jejich mládežnické týmy stavěly proti českým soupeřům starší hráče, aby sehrály zápas aspoň trochu se ctí. Po dvacítkách se říkalo, jaké štěstí, že jsme neměli Němce ve skupině. I když je pak vyřadili Rusové, hráli proti nim vyrovnanější a otevřenější partii. „Hodně hráčů vzešlo z malých klubů. Nikdo se nikam necpe za každou cenu. Není to ani nutné, potřebují hlavně hrát,“ nastiňuje jeden z důvodů Jaroslav Brabec.
Z Němců se v poslední době stali skokani Evropy, v mládeži šplhají vzhůru. Čím to, že se tamní hokej tak zvedá?
„Některé kluky z dvacítky znám, i ročníky předtím. Občas se s nimi dostanu do tréninku. Když to shrnu, v Německu je konkurenční prostředí. Juniorská nejvyšší soutěž zahrnuje deset mančaftů, druhá osm, třetí dvakrát devět. Když na to kluby mají, tak to hrají, pokud ne, zruší to nebo jdou tam, na co mají. Aniž bych se chtěl někoho dotknout, není to tak, aby nějaký klub s tradicí automaticky musel patřit do nejvyšší soutěže. Vždyť je to úplně jedno. A tak například Landshut hraje v mládeži nejvyšší soutěž a v chlapech má až třetí. A všichni jsou relativně spokojení.“
|
Narozen: 1. února 1971 (49 let) Hráčská kariéra: Milevsko, České Budějovice, Trenčín (titul 1992), Plzeň, Písek, Zvolen, Waldkaiburg, Jindřichův Hradec, Neumarkt, Silz Trenérská a další kariéra: Jindřichův Hradec, Třinec, Weiden, akademie Bukač Hockey, kustod Česko „18“ (MS 2012) |
Jak je o mladé hráče postaráno?
„Německo má čtyři akademie, další účastníci DNL (Deutsche Nachwuchsliga) mají taky svá centra. Stojí to třeba 500 eur měsíčně, ale servis tam je. Můj syn byl v Ingolstadtu – úplně nový internát s fotbalisty, starali se o ně výborně. Jednotlivé programy certifikují hvězdami. Každý hráč si vybere klub, jaký chce. Někteří ambiciózní rodiče chtějí, aby jejich děti hrály v lepších týmech, ale není to nutné. S Weidenem, kde působím, hrajeme třetí juniorskou soutěž, postoupili jsme z Bavorské ligy. Šestnáctiletý obránce Adrian Klein odešel rovnou do profesionální soutěže, podepsal Straubingu. Z malých klubů vzešli třeba i bratři Eliasové. Nikdo se nikam necpe za každou cenu.“
Takže se nezahrabou, neztratí?
„Vůbec ne. A hrají bez ohledu, jestli má tým dvacet hráčů, nebo patnáct. Na nejvyšší úrovni si drží širší kádry, ve Weidenu jsme schopni hrát DNL III o jedenácti, deseti lidech. To je normální, i v dorostu. V českém klubu se přihlásí na nábor šedesát dětí. Čtyřicet se jich vybere, přijdou do žáků, vytvoří se jeden tým z dvaceti hráčů a s ním se hraje. Ale kde je zbytek? Proč je povinnost držet 13+1? Ti kluci přece potřebují hrát. Peníze, které do české mládeže jdou, by se měly využít k tomu, aby se hlavně hrálo. Pokud mladší hokejista střídá na tři, čtyři lajny, v životě se vyhrát nemůže. To je, jako když děti bývaly od rána do večera na rybníku. Ano, trénovat se musí. Trénink máme dobrý, každý ví, co má dělat. Ale jen tréninkem je nevychovám. Potřebují hrát.“
Sebelepší trénink nedá tolik, co herní zkušenost, že ano?
„Ačkoli ti kluci hrají v deseti, mají z toho prožitek a ten se nedá jinak nahradit. Hokejista chce hrát a ne sedět na střídačce. Veškeré osobnosti světového nebo českého hokeje, Jágr, generace Šlégrů, Ručinských, kteří jsou mi blízcí, protože jsem s nimi hrál, trávili na ledě dvacet, třicet minut. Co mi bude platné, když pojedu v juniorské lize na čtyři lajny s minimálním ice timem. Když jde o výsledek, stejně se to stáhne na dvě, protože ti nejlepší umějí zápas rozhodnout. Herní praxi však potřebují všichni. A ne že budu vozit sedm kluků do počtu, na výlet, dostanou se šestkrát na led.“
Ovšem kolikrát se přidají tlaky ze strany manažera a nehrají úplně všichni, kteří na to mají…
„Nedělají to všichni, ale trenéři jsou ovlivnění, že ten musí hrát a ten je sponzor. To je špatně. Manažerská funkce se přitom dá skloubit i s trénováním. Tady se dělají trenérské licence, na co pak potřebujeme v klubech třeba psychologa pro mládež? Ta škola je výborná, jen chybí osobnosti, které by přednášely. Ovšem předměty okolo, to nikde na světě není. Ale pokud vystuduju a mám glejt licence A, měl bych být zároveň i psycholog. Ne že si pozvu toho, toho a toho, a ve finále nebudu nedělat nic. Jen stát na střídačce a říkat první, druhá, třetí.“
Podléhají trenéři tlakům už proto, že jejich pozice jsou vratké?
„Bojí se ozvat. Peníze na živobytí stačí, jsou raději zticha. I proto jsem odešel z českého prostředí. Zklamalo mě. Mám trenérskou svobodu, můžu stát za svým rozhodnutím a to mě tlačí dál.“
Tohle v Německu neznají?
„Mluvím teď za sebe, ale ne. Konflikty samozřejmě jsou. Přijde majitel klubu, těžký milionář. Řekne: ‚Jarda za to zodpovídá, on rozhodne.‘ Nikdo se mi do toho neplete. Pokud na sebe beru zodpovědnost za výchovu hráče, musím dělat správná rozhodnutí. Když to budu dělat blbě, tak se tomu věnovat nemůžu. Taky kdybych dělal levárny, okamžitě se se mnou rozloučí. Ale jako ode mě hráči potřebují herní svobodu, potřebuje ji i trenér.“
Co jste třeba musel řešit?
„Ještě minulou sezonu přišel do juniorky český hráč. Byl v Americe a myslel si, že když půjde tehdy ještě do čtvrté německé ligy, bude tam lídr. Z těch jedenácti si však vedl výkonnostně nejhůř a byl ještě uražený, že nechodí na přesilovku. Povídám mu, ať je rád, že si zahraje, ten ice time nikde nedostane. Přišel za mnou jeho táta a
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
