Zlato z olympiády v Naganu, tři z mistrovství světa, čtyři sezony v NHL a šest ligových titulů. Ve Zlíně ho přitom jako neperspektivního brankáře nechtěli. Velké šance se Roman Čechmánek dočkal až ve Vsetíně. Zrodil se fantom, který pomohl proměnit klub z malého valašského města v hokejový kolos, novou dynastii, která ovládla český hokej. Jeho věhlas však přesáhl daleko za kopec Syrákov. Dobýval svět, uspěl za mořem. V úterý 2. března oslavil 50 let.
Nacpal se do každé strkanice u branky a neustále si něco vyříkával. Roman Čechmánek byl vynikající gólman, ale taky živel plný vášně. Za svoji vznětlivost schytal plno osobních trestů, povahově byl rovněž trochu svéráz. Pokud se mu něco nezdálo, uměl se ozvat. „Co Čeman? Těžký, co? Ale čapat umí, viď?“ halasil Ivan Hlinka na svého nástupce u reprezentace Josefa Augustu, když přiletěl na jaře 2000 z Pittsburghu na mistrovství světa do Petrohradu.
„Tohle byl jeho turnaj,“ připomíná tehdejší Čechmánkovo vystoupení kapitán zlaté české generace Robert Reichel. „Čeman většinou dělal dvojku, ale tehdy v Rusku byl jednička a držel nás. Hlavně v semifinále s Kanadou. V Petrohradu nám mistrovství světa vychytal.“
Spící tygr a divadlo
„Vedle velkého umění na kluzišti potřebuje také velké divadlo. Jako každý herec musí mít scénu,“ řekl o Čechmánkovi trenér Horst Valášek. Se Vsetínem postoupil mezi elitu a získal s ním první dva tituly. Jindy přirovnával brankáře ke spícímu tygrovi, který třeba vydržel dlouho v klidu, jenže pak z ničeho nic vystartoval po rozhodčím. Valášek bouřliváka znal od jeho začátků v někdejším Gottwaldově. A jako bývalý gólman uměl odhadnout, co v něm dřímá.
Vůbec poprvé ovšem vyhrál Čechmánek nejvyšší soutěž už v roce 1991. Jako dvojka Jihlavy, kde byl na vojně. Později ve Zlíně ho nechtěli. „V té době jsem se oženil, manželka čekala dítě. Byl jsem bez angažmá. Abych uživil rodinu, makal jsem rukama, vydělával si jako elektrikář,“ vzpomínal Čechmánek.
Povahově každému nemusel sedět. „Ale v nároďáku nepamatuju, že by s ním byl problém,“ upozornil Reichel. „I když byl jako gólman svůj, vytvářel dobrou atmosféru v kabině, byla s ním sranda. A pokud dělal dvojku, nevypadal naštvaný, vůbec se tím netrápil.
A my věděli, že až ho tam trenér dá, je schopen to vychytat. Vždycky přivezl ze Vsetína slivovici, s Dopim (Jiří Dopita) si dávali, měli své rituály. Znali se z klubu, často byli spolu, takhle jim to vyhovovalo. Do toho jsme mu nemluvili. Hlavně jsme věděli, že je na něj spolehnutí,“ dodal.
Mezi špičku však Čechmánek nepronikl hned. Ze Zlína se přesunul do Olomouce, ale vyniknul až v prvoligovém Hodoníně. Kouč Valášek se zrovna vrátil z německého angažmá a převzal Vsetín. Upozornil na něj vedení klubu, zájem projevilo i Brno. „Kdyby postoupilo do extraligy, asi bych skončil tam. Nějaká jednání proběhla, ale postup se nezdařil. Volba padla na Vsetín. Měli zájem, znal jsem se s Horstem Valáškem, který o mě stál. Taky jsem to měl blíž, vlastně přes kopec.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Vyzkoušet za 1 Kč Více informací
Už mám předplatné.
Přihlásit se
