Šéf skautingu Kron o českém hokeji: Galvas a NHL? Když pojede na MS... Šalé tvrdě dře

Rolí skauta klubu NHL je mezi tisícovkami talentů po celém světě najít toho pravého pro svého zaměstnavatele. Obnáší to obrovskou porci cestování mezi zámořím a Evropou. Největší esa rozpozná každý skaut, ale najít skryté eso je kumšt. A o to v téhle branži hodně jde.

„Za rok vidím asi 250 zápasů naživo, k tomu sledujeme video. Je toho dost. Pro každého skauta je u mladých kluků podstatné, aby měli talent a dobře bruslili. Přímo pro nás v klubu je důležitý hlavně charakter. Aby kluk měl drajv v tom směru, že hokej je něco, čemu se chce věnovat, byl do něj zatnutý, zkrátka ten kluk to musí chtít. Přijdete sem a najednou bojujete o místo s ostatními. To umanutí, že to chcete, je ze všeho nejdůležitější.“

Dvacetiletý, správně drzý liberecký obránce je extraligovým úkazem. Žádný jiný bek nepředvádí tak originální a odvážný způsob hry. Po návratu ze stříbrného MS dvacítek svou úroveň hry ještě o dost povýšil, překonal juniorský extraligový rekord v produktivitě zadáků. Náhončí z NHL doposud odrazovala jeho výška (177 cm) a kila (75), ovšem na MS U20 přesvědčil, že pozitiva převažují.

„Zajímavý případ. Hrál výborně už loni na mistrovství světa dvacítek v Minnesotě, půjde už do třetího draftu. Že nemá výšku, slyšíte od každého skauta. Můžete však argumentovat, že Lane Hutson (Montreal) ji taky nemá. Galvas prokazuje, že to chce. Pokud pojede v květnu na mistrovství světa, tak pojedu určitě i já. Naposledy jsem dělal takhle malého obránce, když byl Quinn Hughes. Ten dokázal, že i když nemá výšku, má všechno ostatní, co bek potřebuje. Obránce menší postavy opravdu musí mít bruslení, přemýšlení a všechno možné, protože pak je těžké, když na vás jedou stokiloví forčekující hráči jako Wilson a další.“

8+16 - Taková je Galvasova bilance gólů a asistencí z 31 utkání extraligové sezony.

Byl to Robert Kron, kdo do Seattlu před třemi roky přivedl technicky velmi zdatného juniora z Komety a lídra bronzové reprezentační dvacítky. Viděl v něm podobný příběh jako předtím u Martina Nečase, kterého kdysi vybral pro Hurricanes. Šalého progres (20. místo v draftu) je pro některé experty i fanoušky zdlouhavější, ale útočníkovi je stále jen 20 let. Na farmě Kraken v Coachella Valley v AHL dělá pokroky.

„Eda se zlepšuje. Zprvu pro něj bylo těžké pochopit, jaké to v NHL a v AHL bude. Na začátku sezony byl zraněný, trochu z toho vypadl, teď hraje velice dobře. Nechci na něj vyvíjet tlak, protože média a lidi na něj samozřejmě dávají obrovský tlak, kdy tam (v NHL) bude, jak to bude… Každý hráč má svoji time-line, svoji cestu. Eda dělá všechno pro to, aby se nahoru dostal. Na kemp přijel loni skvěle připravený, fyzicky byl jedním z nejlepších, maká strašně dobře mimo led.

Je to nesmírně šikovný a chytrý hráč. V zámoří se ovšem hraje trochu jinak než v Evropě. Nemusíte nikoho srážet, je ale potřeba se ukázat před bránou, na mantinelu, vybojovat puky fifty-fifty. Ukazovat, že když jsi prohrál puk, chceš ho získat zpátky. Eda v sobě potřebný vnitřní drajv má. Řeknu to takhle… Někteří hráči to dokážou trochu schovat, mávají rukama, dělají, jaký mají drajv, přitom se jenom sráží. Eda chce hrozně moc vyhrávat a těžko nese, když se mu něco nepodaří. Staví sám sobě vysokou laťku, bude se muset trochu uvolnit a mít z hokeje trochu větší radost. On má ten drajv takový, až ho někdy svazuje.“

19 - Tolik bodů (7+12) má Eduard Šalé v 39 utkáních aktuální sezony AHL.

Devatenáctiletý bek Jakub Fibigr je zatím trochu schovanou, přitom velkou budoucností s potenciálem odehrát mraky let v národním týmu. Hlavním jeho kladem je výborný pohyb, schopnost přejít jeden na jednoho. Rozumí si s pukem, zároveň má agresivní přístup vůči útočníkům soupeře. Práva na dvojnásobného medailistu z MS U20 patří Kraken. Od příští sezony jej čeká vstup na scénu NCAA.

„Kuba hraje výborně, zlepšuje se. Má takový svůj ekonomický styl hry, jsme s ním ohromně spokojení. Development hráčů nám dělá Cory Murphy a Frans Nielsen, jsou s ním také velmi spokojení. Máme vynikající tým lidí, kteří klukům nachystají program po draftu, a pak už záleží na nich, jak ho budou následovat a jak se do něj zapojí. Kuba se učí, zlepšuje, je to výborný kluk. Příští sezonu jde na univerzitu Ohio State, s agentem Alešem Volkem se bavili, že je to pro něj momentálně nejlepší řešení. Tak uvidíme, co dál.“

V českém hokeji obrovské a vleklé téma. Úprky teenagerů do zahraničí, ať už za oceán – většinou do kanadské CHL, sdružující OHL, QMJHL a WHL, případně do americké USHL. Oblíbenou cestou je i Skandinávie. Každoročně odsud odejdou vyšší desítky hráčů, což do jisté míry pomáhá reprezentaci do 20 let, ale poškozuje úroveň juniorské extraligy.

„V Americe je strašně moc hráčů, u nás nepoměrně méně. Hodně agentů a rodičů volí cestu poslat hráče do juniorky nebo USHL, což je dobrá volba, ale je to individuální. Rozdíl mezi naší juniorskou ligou a zámořskými juniorskými soutěžemi je v tempu a ve fyzické hře. Pokud do zámoří náš hráč přijde a zvykne si na nové podmínky, získá obrovské plusové body do draftu. Tím neříkám, že v naší juniorce nevyrůstají dobří hráči. Třeba Sikora v Třinci nebo i Eda Šalé. Často záleží i na síle ročníku. Třeba z amerického výchovného programu za poslední dva roky nevyšel žádný super talent.“

Do extraligy vlétl silou uragánu. Sedmnáctiletý reprezentační útočník Petr Tomek rozjásal všechny, kteří fandí českému talentu. V Karlových Varech fyzicky vycepovaný trenérem Tomášem Andrysem dostal velký prostor v áčku pod Pavlem Paterou a odvděčil se hitparádou skvělých akcí a gólů. Když se chce dát šance, jde to… Vede cesta do NHL i přes extraligu?

„Pokud hráč dostává prostor mezi chlapy v české lize jako on a produkuje, je to lepší než odchod ven. Pokud ho nemá a nedostává aspoň 15 minut, je lepší hrát v (kanadské) juniorce 25 minut a všechny situace. Je to však individuální, ne každý kluk je na odchod do zámoří nachystaný. Vojta Čihař hrál ve Varech, odešel do Kelowny (WHL) a poskočil strašně nahoru. Jeho projev je oproti loňsku úplně jiný. Je to tak, že po draftu s hráčem pracujete podle toho, o čem si myslíte, že je pro něj nejlepší rozvojová cesta. Pokud v období před draftem hrajete nejvyšší soutěž v Česku, Švédsku nebo Finsku a dokážete se prosadit, je to velká hodnota. S dospělými hrát není vůbec jednoduché.“

13 - Tolik gólů vstřelil Petr Tomek ve 49 utkáních extraligové sezony, připojil 7 asistencí.

Ještě před pěti, šesti roky neměl český hokej v zámoří dobré jméno, myšleno hlavně mládežnický. Týmy schytávaly na MS příděly od velmocí a i herní projev týmů dostával od zámořských expertů nejhorší známky. Situace se však změnila, hodně tomu pomohl zisk čtyř medailí z MS dvacítek i absence Rusů na mezinárodních akcích. Robert Kron o progresu nepochybuje.

„Náš hokej tu má velice dobré jméno. Hodně lidí odsud českému hokeji fandí. Hráči v NHL i naši junioři mu dělají dobrou reklamu. Vyhrálo se mistrovství světa v Praze, dvacítka má úspěchy, což je důkaz, že lidi v našem hokeji musí dělat něco správně. Já přesně nevím, jak to funguje v našich oddílech, ale vypadá to, že pořád produkujeme dobré hráče. Třeba dvacítka má i velice dobrý herní projev, a když se vrátím do Halifaxu pár let nazpět, čeští kluci málem porazili i Kanadu s Bedardem a všemi těmi kluky. Je hrozně fajn to sledovat, moc tomu fandím.“

Hokej v NHL a obecně v Kanadě oproti tomu v Česku či v Evropě je odlišný sport. Obrovský vliv na to má rozdílný prostor hrací plochy, ten zámořský vyžaduje tvrdou fyzickou přípravu, aby si hráč odvedl své u mantinelu, v osobních soubojích a podobně. Jde to připravit se v Česku?

„Záleží hodně přímo na hráči a na jeho týmu. Mladí kluci dnes, doufám, chápou, co obnáší hrát v NHL. Třeba kanadská OHL je taková mini NHL. Oproti USHL, která je rozlítaná, v NCAA se taky hraje hodně bezhlavě. Potřebným návykům se můžete naučit i v extralize, ovšem s tím, že to doplníte o potřebný individuální přístup, spočívající v času stráveném v posilovně i v umění odpočívat. Na to narážíme i tady. Kluci mívají dobré návyky na hru na malém hřišti, ale někteří nechápou, že nestačí dělat na ledě kličky, musí taky chodit do posilovny. Být nachytaný fyzicky, aby zvládl zátěž dvaceti minut v NHL. Naše liga sice není tak rychlá jako švédská, ale je těžká. Nevidím ji sice každý den, ale hrají ji silní chlapi a pro mladé kluky není snadné se v ní prosadit.“

Žebříček soutěží Roberta Krona podle jejich úrovně
1. NHL
2. SHL (Švédsko)
3. AHL
4. Extraliga, Liiga (Finsko)
5. NL (Švýcarsko)
6. DEL (Německo)

Kolébkou hokeje a největší světovou velmocí zůstává Kanada, ale v mnoha směrech ji dohání USA. Američanům píše výchovný národní projekt pro kategorii U17 a U18, obrovským trendem je vysokoškolský program NCAA, do nějž se vydávají i Kanaďané.

„Těžko popsat, kde na světě vyrůstají nejlepší hokejisti. Tady to funguje trošku jinak. Hráči nejprve vyrůstají v různých akademiích a místech, vybraní sedmnáctiletí kluci jdou pak do dvouletého programu NTD, kde trénují společně. Michigan a Plymouth. Tenhle program produkuje strašně moc hráčů, kteří pak jezdí na mistrovství světa. Vedle toho máte kanadskou CHL a americkou USHL. V juniorských draftech jsou vybíráni 14letí a 15letí kluci, jdou do juniorů a pak i do NCAA. Nejvíc ale pořád produkuje Kanada.“

Registrovaní hráči k roku 2024 (zaokrouhleno)
USA - 486 000
Kanada - 470 000
Rusko - 100 000
Švédsko - 62 000
Finsko - 50 000
Česko - 24 000

K nominačním tématům patřilo i jméno útočníka Calgary Flames. Mezi odborníky a hokejovou veřejností zazněl názor, že hráč tohoto typu bude českému týmu v Miláně chybět. Skutečnou odpověď těžko může někdo nabídnout, pohled Roberta Krona je celkem zřejmý.

„Adam Klapka vybojuje hodně kotoučů, je velký, hraje fyzický styl hry. Souhlasím s tím, že by Pastovi vybojoval puky, ale jestli by mezi nimi byla chemie? Taková, aby Pasta taky puk dostal zpátky… Každopádně takového hráče na malém hřišti potřebuješ. Je to takový český Wilson.“

10:39 - Takový je průměrný čas na ledě Adama Klapky u Flames, nastoupil do 58 utkání sezony.