Vejvoda o konci ve Spartě: Překvapilo mě, že jsme šli tak brzo. Trenčín? Nemělo to být
Před třiceti lety se postarali o první zlatou radost v historii samostatného českého hokeje. Kladenská Blue line ve složení Pavel Patera, Martin Procházka a Otakar Vejvoda ve finále mistrovství světa ve Vídni rozjela gólovou akci, která 19 sekund před koncem základní hrací doby rozhodla o triumfu nad Kanadou. U výročí úspěchu si celý útok odnesl ocenění na tradičním galavečeru Sportovec města Kladna. „To byly vlastně poslední vteřiny, kdy jsem byl zdravý,“ ohlédl se za vídeňským finále Vejvoda, který další úspěchy parťáků sledoval kvůli zdravotním problémům jen zdálky.
Bez nadsázky se dá říct, že patřili mezi nejlepší útočné řady v historii českého hokeje. Pavel Patera a Martin Procházka získali s reprezentací čtyři tituly mistrů světa, vrchol přidali na olympiádě v Naganu. Jejich dlouholetý parťák Otakar Vejvoda mladší skončil u jediného zlata ze šampionátu v roce 1996, přestože dodnes zaznívají hlasy, že z celé trojky byl nejtalentovanější. Zastavily ho ovšem vleklé zdravotní problémy, které kariéru hráče předčasně utnuly. „Nemohl jsem dělat, co jsem miloval,“ zavzpomínal na těžké období bývalý trenér Kladna a Sparty.
Město Kladno ocenilo Blue line v kategorii Legenda kladenského sportu. Co pro vás znamená taková pocta k výročí 30 let od triumfu ve Vídni?
„Je to hlavně o mladých, co soutěží teď. Není to o nás. Já jsem si to vychutnal. Líbí se mi, že když jsem sem přijel po pětadvaceti letech, viděl jsem, že sportovní střediska na Kladně fungují, je to dobře zrenovované, něco je nově postavené, jsou tady cyklistické stezky… Když jdu po Kladně, vidím Sletiště, bazény, tenisy, fotbaly, hokeje. Hezky se o to starají. Hlavně o tom to je.“
Ocenění si odnesla i sedmá třída Rytířů. Berete to i tak, že vás tady mohli vidět jako určité vzory?
„To nevím, já myslím, že jsou od toho odtažení. Žijí v úplně jiném světě, narodili se v jiném světě a neviděli nás hrát. Možná o nás vědí, protože jsou z Kladna, ale myslím, že to je jedním uchem dovnitř a druhým ven. Pamatovat si to nemůžou.“
Vídeň se rozebírala v posledních dnech všude. Viděl jste záběry, které kolovaly po internetu? Vybavily se vzpomínky?
„Já se nedívám na televizi, nedívám se na sociální média, takže to nevím. Teď jsme si o tom jenom něco řekli s Patýsem (Pavlem Paterou). To je všechno.“
Rozhodující gól finále proti Kanadě se promítal ale i na galavečeru. Vybavily se hned vzpomínky na zlatou trefu Martina Procházky?
„To byly poslední vteřiny. Rozehrával jsem, dal jsem to Martinovi na prostředku a šel jsem střídat. To byly vlastně poslední vteřiny, kdy jsem byl zdravý. To je úplně jiný život, jiný svět.“
Už jsem chtěl jít k dospělým
Kvůli vleklým zdravotním problémům jste už další úspěchy nepřidal. Bylo hodně těžké sledovat, jak kluci z lajny sbírají další medaile, zatímco vy jste nemohl hrát?
„Nemohl jsem dělat něco, co jsem miloval. Asi tak. Co na to mám říct?“
Hráčské kariéry jste postupně vyměnili za ty trenérské. Dovedete si představit, že byste se jednou jako Blue line sešli na lavičce jako trenéři?
„To nevím, to asi těžko.“ (usmívá se)
Čekal jste před lety, když jste nastupovali jako Blue line, že se vydáte vy i Pavel Patera trenérskou cestou?
„Já jsem chtěl být trenér. Spíš jsem chtěl trénovat mladší, což jsem dělal. Pak už jsem chtěl jít k dospělým. Ve Švédsku jsem sedm let trénoval mládež, pak už jsem chtěl jít k dospělým.“
Pavel Patera dokonce získal ocenění pro nejlepšího kouče extraligy. Co říkáte na práci, co odvádí v Karlových Varech?
„Já jsem to nevěděl, řekl mi ve středu Martin Procházka, že to vyhrál. Tak jsem mu musel gratulovat. Když jsem byl na Kladně, Patýz byl chvilku ve Spartě. Pak jsem ho viděl ze Sparty proti Karlovým Varům. Hráli bruslivý hokej.“
Naopak vy jste zažil hořký konec ve Spartě, kde váš trenérský tým v čele s Pavlem Grossem skončil už na začátku října. Vnímali jste i vy trenéři, že je potřeba dát týmu nějaký impuls?
„Ne. My jsme šli asi po dvanáctém zápase, to je začátek sezony. Bylo to absolutně vyrovnané, dva gólmani byli v té době nemocní a prohrály se čtyři zápasy. Nevím, co bych na to řekl. Já byl překvapený, že jsme šli tak brzo. Ale je to Sparta, mají nějaká očekávání, je tam nějaký tlak. Ale tak to je.“
Tlak ve Spartě? To k tomu patří
Patří ke Spartě podobný tlak?
„Samozřejmě, to není jenom Sparta. Už tím, že se titul nevyhrál dlouho, tam očekávání jsou. To k tomu zkrátka patří.“
Měl jste prostor pak sledovat Spartu, jak se jí dařilo dál?
„Ne, já neviděl ani vteřinu ze základní části. Viděl jsem jeden zápas Kladna se Spartou. A kvůli Patýsovi jsem se koukal na jeden zápas Varů ve čtvrtfinále. Jinak jsem se na extraligu nekoukal.“
Co jste říkal na Kladno, které pod vedením nového majitele začíná další kapitolu?
„Bavil jsem se s jedním nebo dvěma hráči, co tam ještě jsou. Jsou tam jenom čtyři hráči z mužstva, co jsem měl před dvěma lety. To je úplně jiné mužstvo. Teď jsou jiné možnosti, koupilo se celé nové mužstvo. Teď to vypadá hodně dobře.“
Věříte, že se vrátí úspěšnější roky, které Kladno zažívalo ještě s vámi v sestavě?
„Je možné, že se vrátí. Akorát je rozdíl, že tenkrát, když se vyhrávaly tituly, se to hrálo na kladenské kluky. My byli taky akorát kladenští. Teď je svět takový, že to jinak nejde.“
Vaše kroky po konci ve Spartě mířily na Slovensko do Trenčína. Nastoupil jste ke konci listopadu, ale už zkraje února jste končil. Byla to těžká prověrka?
„Já jsem tam skoro nebyl, jenom chviličku. Pak jsem musel z rodinných důvodů odjet a pak jsem tam byl jenom chviličku. Přemluvili mě, abych tam jel… Nemělo to být.“
Máte už představu, jak to s vámi bude dál? Jednal jste s někým?
„Teď nic nemám na příští sezonu.“
Otakar Vejvoda ml.
- Narozen: 18. června 1972 (53 let) v Kladně
- Pozice: útočník/trenér
- Hráčská kariéra: Kladno (1990-96), AIK (1996-98), Lidingö (2009/10)
- Reprezentace: 53 zápasů/17 gólů, 2x MS (1995-96), 1x Světový pohár (1996)
- Úspěchy: zlato MS (1996), all stars MS (1996), bronz extraliga (1994)
- Trenérská kariéra: Beroun (2003-05), Lidingö 18 (2015-22), Kladno (2022-24), Sparta (asistent 2024-25), Trenčín (2025-26)
