Nečas věnoval Zlatou hokejku tátovi: Je hrozný bojovník. S Pastrňákem zajdou na golf
Horské prostředí Denveru mu sedí na jedničku. Martin Nečas v první kompletní sezoně za Colorado poprvé dosáhl na metu sta kanadských bodů, zářil na olympiádě v Miláně a odnesl si Zlatou hokejku. Prestižní ocenění pro nejlepšího českého hokejistu sezony na galavečeru emotivně věnoval svému tátovi, který v uplynulých měsících bojoval s vážnou nemocí. „Každý zápas jsem hrál pro něj, nemohl jsem ho vidět. Jsem hrozně rád, že tady teď je a cítí se líp,“ rozpovídal se sedmadvacetiletý útočník.
V předchozích třech letech byl blízko, pokaždé však musel sledovat, jak na Zlaté hokejce zaznívá jméno Davida Pastrňáka. Martin Nečas se dočkal až letos, po stobodovém ročníku za oceánem si slavnou trofej poprvé potěžkal. „Jo, takhle jsem čekal, že bude těžký Stanley Cup,“ přitakával útočník Colorada po triumfu v každoroční anketě.
Jak moc si ceníte vítězství ve Zlaté hokejce?
„Hrozně moc. Každý rok jsem na to koukal, když jsem byl malý, a teď jsem tady párkrát byl. Klobouk dolů před Pastou, kolikrát za sebou to vyhrál. Samozřejmě si toho moc vážím. On měl taky skvělou sezonu, myslím, že to bylo těsně. Jsem za to rád a jsem rád i za rodiče, kteří si tohle zaslouží.“
Přímo na podiu jste cenu věnoval tátovi.
„Po olympiádě jsme se dozvěděli, že prochází vážnou nemocí. Každý zápas jsem hrál pro něj, nemohl jsem ho vidět. Mamka se o něj starala, všichni kamarádi… Je pro mě emocionální o tom mluvit, ale jsem hrozně rád, že tady teď je, cítí se líp, je mu dobře. Díky doktorům.“
Věděl táta dopředu, že mu cenu věnujete, nebo to pro něj bylo překvapení na místě?
„Asi nevěděl, neříkal jsem mu to. Ale jak říkám, bylo to pro něj. Je hrozný bojovník v životě. To je něco, co mě naučil taky. V takových situacích jde hokej a všechno ostatní mimo. Už je tam jenom rodina a zdraví.“
Poprvé v kariéře jste překonal v sezoně sto bodů. Panuje spokojenost?
„Myslím, že fajn. Konec byl samozřejmě trošku hořký tím, že jsme prohráli s Vegas, s Hertlíkem. Určitě ale zase pozitivní sezona. Základní část byla super, i první dvě kola. Ale pak jsme v jednom kole selhali. Z individuálního hlediska, když takhle hraje tým, se hraje vždycky líp. Udělal jsem zase nějaký pokrok, to je vždycky můj cíl v sezoně.“
Kousal jste vyřazení těžko?
„Pak se na zápasy těžko kouká. Ještě proti mému bývalému týmu, proti Carolině. Těžké, doteď mě to trošku mrzí. Ale člověku nezbývá nic jiného, než se posunout dál. Mám celé léto na to se zlepšit do další sezony.“
Colorado bych za nic neměnil
Carolina získala Stanley Cup i díky tomu, že se nebála pustit hvězdy. Vyměnila vás, odmítla Robertsona. Co to ukazuje?
„Udělali nějaké dobré tahy a play off začali výborně. Ve finále byli víc odpočatí než Vegas, které to mělo trošku těžší. My tam hráli každý rok o Stanley Cup, nikdy jsme se nedostali do finále, vždycky jsme byli druhé nebo třetí kolo. Je vidět, že mladší kluci zase trošku vyrostli a dotáhli to.“
Hryže hodně, když slaví klub, kde jste ještě nedávno působil?
„Určitě to mrzí, ale já jsem víc než spokojený v Coloradu. Neměnil bych to za nic. Jsem tam spokojený a věřím. Věřím, že Stanley Cup zvedneme v budoucnu. A třeba ne jednou.“
Máte po stobodové hranici nastavenou další?
„Asi Stanley Cup, to je to hlavní. Chci vyhrávat, vždycky jsem chtěl být vítěz. Na začátku kariéry jsem vyhrával skoro každou sezonu, teď na to čekám na klubové scéně. To je určitě něco, co si přeju. Vyhrát Stanley Cup je nejvíc.“
David Pastrňák taky dosáhl na sto bodů, přesto jste ho ve Zlaté hokejce překonal. Říkali jste si něco před galavečerem?
„Pasta je skvělý, jsme dobří kamarádi. Za chvilku sem přiletí, tak půjdeme na golfík a trošku pokecáme. Určitě jsme se bavili i v průběhu sezony. Před olympiádou, po sezoně trošku. Neskutečný hokejista, klobouk dolů, co dokázal. Sto bodů v týmu, který skoro neudělal play off. Klobouk dolů před ním. Je vidět, že není jenom střelec, ale i skvělý nahrávač. Tvořil, táhnul celý tým na zádech.“
Dosáhl jste na sto bodů, zářil na olympiádě a získal Zlatou hokejku. V osobním životě jste se navíc zasnoubil. Jaká byla tahle zkušenost?
„To bylo určitě fajn. Už jsme spolu nějaký pátek, bylo načase. Oba jsme velice šťastní.“
Byl jste nervózní, když jste žádal?
„Možná trošku víc, než když hraju hokej. Něco, na co jsem samozřejmě nebyl úplně zvyklý. Bylo to krásné.“
