Neřeší jméno a baví se. Kryštof Vrbata má v tátovi oporu, chce jít stejnou cestou
Otec Radim má v NHL 1057 startů, tíhu slavného příjmení si však Kryštof Vrbata, talentovaný český útočník, nepřipouští. „Musíte se s tím srovnat. Snažím se jméno neřešit, nevnímat. Jsem jen jeden z kluků,“ říká pro deník Sport sedmnáctiletý příslib tuzemského hokeje. K milovanému sportu se dostal později než většina kolegů z reprezentačního kádru do 18 let. Táta ho z pozice veleúspěšného hokejisty nikdy do ničeho netlačil silou.
Na brusle se poprvé postavil v šesti letech, ovšem hokejku do ruky pořádně chytil až po sedmých narozeninách. Kryštof Vrbata není z těch, kteří led a mantinely znají skoro od kolébky. Přitom má za tátu jednoho z nejlepších českých hráčů v historii NHL - s 623 body (284+339) celkově 15. nejproduktivnější krajan v NHL.
„Začínal jsem s hokejem strašně pozdě, v útlém dětství jsem hrál spíš fotbal. Když jsem se ale vrátil do Čech, koplo mě to do hokeje. Byl jsem v partě v Mladé Boleslavi a strašně mě to začalo bavit,“ popisuje Kryštof.
Hokej se stal u rodinného stolu tématem číslo jedna, což platí dodnes. Postupně přibývalo i českých slov a frází. Třebaže se Vrbata mladší narodil v Boleslavi, dětství pak trávil v Severní Americe. Putoval po zámořských adresách, které objížděl otec Radim. Proto u potomka vládla hlavně angličtina.
„Rozuměl jsem rodičům, když na mě mluvili česky, ale já jsem víc odpovídal anglicky,“ přibližuje sedmnáctiletý forvard, na jehož projevu dnes žádné dohánění nepoznáte, a je hovornější než většina vrstevníků. „Nejtěžší to bylo, když jsme se přestěhovali zpátky do Čech. Chodil jsem do americké školy, bavil jsem se devět let anglicky. Musel jsem se vlastně učit nový jazyk, potkával jsem jiné lidi. Nebylo to nic příjemného, ale popasoval jsem se s tím dobře. Mluvnici zvládám,“ usmívá se.
A nehroutí se ani z neustálého srovnávání s otcem. „Už jsem zvyklej, čekám, že mi o něm vždy něco řeknou. Že bych měl v uvozovkách pokračovat v jeho cestě. Je skvělé ho mít, hokej řešíme 24 hodin, sedm dní v týdnu. Radí mi a říká o detailech, probírám s ním všechno. Po každém zápase i tréninku chce vědět, jak to šlo, jak jsem se cítil. Je to výhoda, za kterou jsem vděčnej. Mám ho po boku,“ říká Kryštof Vrbata o tátovi Radimovi.
Hrozně jsem tátu obdivoval
Nepředstavujte si ovšem tlak ve smyslu, že musí hrát perfektně. Vrbata své syny nechával projít přirozeným vývojem. Přestože potomka příležitostně vedl i jako trenér v době, kdy působil u Bruslařů, nikdy nebyl přísný ani přehnaně ambiciózní.
Geny se nicméně nezapřou. Kryštof může aspirovat na nominaci na srpnový Hlinka Gretzky Cup, Česko reprezentoval už v předchozích mládežnických kategoriích. A dělá si naději, že by třeba napodobil cestu k výšinám, k nimž se otec propracoval.
„Snažím se neřešit svoje jméno, stejně se ukáže jedině na ledě. Chtěl bych dosáhnout toho, co táta. Abych měl podobnou kariéru. Hrozně jsem ho obdivoval. Snaží se, aby mě hokej furt bavil. Není jako rodiče, kteří tlačí děti odmala, aby byly nejlepší v každé dovednosti. Když se stane chyba, řekne mi, ať jsem v klidu. Bere to jako progres,“ vykládá sedmnáctiletý talent.
Za boleslavské dorostence v uplynulém ročníku posbíral 49 bodů (16+33) ve 42 zápasech, další čtyři starty a dva body přidal v juniorce. Tu by měl hrát v příští sezoně pravidelně. A třeba začne pokukovat i po startech v „áčku“.
