Pastrňák o bubnování v kotli i MMA. Jak stihl přesun a zvažuje majetkový podíl v Baníku?
Na sobě černý frak s bílou košilí a motýlkem. V kapse ozdobný kapesníček. Elegán David Pastrňák se usadil za stůl, na němž byl nápis DAVID. A dal se do vyprávění. Pro web iSport promluvil dlouhodobě nejlepší český hokejista v rámci natáčení nového reklamního spotu Tipsportu. Opět spolu s Ester Ledeckou. Řeč ale byla o jiných tématech. Jak se dostal o víkendu tak rychle z Ostravy do Prahy? Jak si užil bubnování? A proč ho tříletá dcerka zdokonaluje ve švédštině?
Během natáčení si vzal z lednice vodu a dal se do vyprávění. „Pojď rychle, za chvíli jdu na plac,“ pousmál se 30letý útočník, hvězda Bostonu. V sobotu znovu ukázal, jaký je sportovní srdcař. V kotli fandil Baníku při zápasu se Slavií (0:4), později večer spolu s reprezentačním kapitánem Romanem Červenkou nechyběl na turnaji MMA Oktagon 92 v Praze na Štvanici.
Tak prozraďte, jak jste to stihl?
„Normálně autem.“
To musel být kvapík.
„Ne, bylo to v pohodě. Ráno jsme vyjeli v půl šestý z Prahy, zahráli jsme si golfíček na Moravě. Měli jsme krásné odpoledne s obědem. Pak jsme přejeli na Baník a zpátky zase autem na Štvanici. Jeli jsme něco přes tři hodiny, takže jsme stihli i konec Oktagonu. Naštěstí jsme projeli dobře kolem Brna, nebyly žádné zácpy, počasí nám přálo.“
Lidé si říkali, jestli jste si nepronajal vrtulník.
„Ne, to ne. Já se jich bojím.“
A letěl jste s ním někdy?
„Jednou jo. A nebyl to nejlepší zážitek. Radši jedu autem, nevadí mi ani vlak. Kdyby bylo víc času, klidně bych s ním jel.“
A proč máte obavy z vrtulníku? Máte nějakou špatnou zkušenost?
„Prostě to nemám rád. Je fajn, že jsem to jednou zkusil, ale víc ne. Díky… Úplně nemiluju ani špatný počasí, když jsem v letadle. Jak se to houpe… Musí být krásně, pak je to lepší.“
Jak jste si užil zápas Baníku?
„Super! Kluci mě pustili i k bubnování, což byla fakt paráda. Protože odmalička jsem vždycky doma bubnoval do hrnců, mlátil jsem do všeho možnýho. Fakt jsem si to užil. Byl to pro mě z fanouškovského hlediska dobrý trénink, protože není sranda devadesát minut řvát, navíc v tom vedru.“
Bylo těžké se dostat k bubnování?
„Na chvíli mě k tomu kluci pustili, moc jim děkuju. Jinak je to za zásluhy, člověk se k tomu musí propracovat. Takže si vážím, že mi to na chvíli půjčili. Moc mě to bavilo.“
Fanoušci milují, jak jste lidský…
„Já to mám rád. Na nic si nehraju, vždycky jsem chtěl chodit do kotle. Fandit, trochu se vyřvat. Mám s lidmi z kotle super vztah, jednou za čas, když přijdu, jim koupím pivo, oni se o mě postarají. Fanoušci jsou celkově neuvěřitelní, jak za klubem stojí. To je neskutečný. Hlavně kvůli nim bych týmu přál úspěch. Protože to, co předvádí na výjezdech i na domácích zápasech, je krásný. Proto my sport děláme – právě pro lidi. Oni nám dávají energii. Fanoušci si za své výkony na tribunách úspěch Baníku zaslouží.“
Věříte, že klub bude mít lepší sezonu?
„Doufám! Kvalitu jako na Spartě nebo Slavii nemáme, ale věřím, že kluci budou hrát střed tabulky. A třeba se díky srdíčku probojují i do top pětky. A zvednou se. Je brzo, teprve začátek sezony. Jistě se ještě víc sehrajou a bude to dobrý.“
Nepřemýšlel jste někdy, že byste majetkově do klubu vstoupil? A pomohl mu? Nemluvil jste o tom s majitelem Václavem Brabcem?
„I tahle myšlenka mě napadla, ale spíš to přichází v úvahu po kariéře. Teď na to nemám čas. A nerad něco dělám napůl, abych na to kašlal. To ne. Pořád hraju hokej. Ale jednou, proč ne? Kdo ví.“
Když se bavíme o penězích, jak sledujete poslední lukrativní smlouvy, které se dávají v NHL mladým hráčům?
„To je normální. Život jde dopředu. I peníze… Platový strop stoupá, je to super pro mladý kluky. I celkově pro budoucnost. Všechno se vyvíjí. Bobby Orr bral na tehdejší dobu velký peníze, ale co by víceletá smlouva na čtyři miliony znamenala teď? A podívejte se, jaký to byl hráč. To je dobou. Jenom dobře pro hokej a pro mladé kluky.“
Že bych si stěžoval? To fakt ne
Nelitujete trošku, že podobná doba nebyla před lety, když jste podepsal osmiletý kontrakt?
„Ne, vůbec na to takhle nekoukám. Vážím si, že můžu dělat to, co miluju. A ještě se tím živím. Bylo by hezké, kdyby bylo jiné načasování, ale že bych si stěžoval a vadilo by mi to? To fakt ne. Jsem si vědomý, jaké mám štěstí, že dělám, co mě baví. A ještě se tím můžu zabezpečit. Určitě si nebudu stěžovat.“
Smlouva vám vyprší za pět let, tak třeba štědrost bude pokračovat i dál.
„To vůbec teď neřeším. Kdo ví, jak na tom budu za pět let. Co tělo, zdraví. Takhle daleko nekoukám.“
Už je vám třicet, letí to, co?
„No, hrozně.“
V NHL přes 800 zápasů, 900 bodů, dvě děti, titul mistra světa. Už jste toho stihl dost.
„Asi jo, ale znáte mě. Nemám moc rád, když se mám bavit o sobě. Co se mi podařilo, co ne. Dělám týmový sport. Možná jednou, až budu v důchodu, se budu moct ohlížet. Teď ještě hraju, do toho mám rodinu. Víc neřeším.“
Vracíte se do Švédska na zbytek léta?
„Ano.“
Čím to, že vám sever tak vyhovuje? Máte tam větší klid?
„Jedno s druhým. Navíc jsou tam i skvělý tréninkový možnosti. Člověk se může koupat, když je hezký počasí, všechno je blízko. V létě je tam prostě nádherně, dlouho je světlo.“
S kým chodíte nejčastěji na led?
„Už čtyři roky trénuju s Williamem Nylanderem, hrávali jsme spolu v Södertälje, jsme kamarádi. Cítím pokrok, takže v tom pokračuju. Navzájem se hecujeme, zlepšujeme se. Chodí i další kluci, je nás už asi dvacet.“
Je to trošku paradox, že nechodíte na led v Česku, protože jste to byl vy, kdo se v Říčanech zasadil o to, aby reprezentanti měli ledy, že?
„To je pravda, tehdy jsem o tom mluvil s Lojzou Hadamczikem. Že by bylo super, kdybychom měli zázemí. A ani jednou jsem tam nebyl.“ (smích)
Švédštinu zdokonaluje i kvůli dceři
V Česku je kolem vás humbuk, ve Švédsku máte větší klid. Chápu.
„Pravda. Nemusím dělat žádný rozhovory jako teď třeba.“ (smích)
Opravdu vás švédští reportéři nekontaktují?
„Zatím všechno odmítám. Navíc musím říct, že hokej tam není tak populární jako v Česku. Lidi mě poznávají, ale určitě ne jako tady. Je tam větší klid.“
Bydlení už jste našli?
„Jo jo. Jsme tam teprve měsíc, ještě jsem si to tak neužil, takže už se těším zpátky.“
Jak jste na tom se švédštinou?
„Pomalu se zdokonaluju. Je fajn, že i malá Freya Ivy hodně mluví švédsky. I kvůli ní se musím zlepšovat. Zatím ji rozumím. Jsou jí tři roky a je fakt hrozně ukecaná. Nezavře pusu… Pořád to dávám, ale za pár let mi dá ještě víc zabrat. Učíme se navzájem. Ale když je třeba, domluvím se. Mluvím v pohodě, akorát se musím opravdu hodně soustředit, abych rozuměl.“
Vy ale zvládnete i rozhovor ve švédštině.
„Jak říkám – nedělá mi problém mluvit. Když někdo neumí anglicky, domluvím se jejich řečí.“
Ale jistě chcete, aby dcery mluvily stejně dobře švédsky jako česky, že?
„No jasně. Musím říct, že malá zatím zvládá všechny tři jazyky. Češtinu, švédštinu i angličtinu. Je až neuvěřitelný, jak to dává ve svém věku.“
Hokej je super, ale rodina je nejvíc
Je ve věku, kdy s ní musí být velká legrace, ne? Jistě si užíváte, když spolu blbnete.
„No jasně. Nádhera! Děláme spolu kraviny, je to paráda. Když něco potřebuje, už si dokáže říct. Ale stejně už umí říct, když něco dělat nechce. (smích) Hokej je super, ale rodina je nejvíc.“
Vy jste i na Instagramu už zpomalil ohledně soukromí, že? S rodinou si ho víc chráníte.
„Ano. Nechceme se moc svěřovat. Máme vlastní život, který si hlídáme. Chápu, že jsem známý, ale to díky hokeji. Mediální pozornosti rozumím, ale soukromí je něco jiného. Jsme šťastní, vychováváme děti, je to naše priorita.“
Jak si vážíte popularity a toho, že vás lidi v Česku mají rádi?
„Jestli je to tak, hodně to pro mě znamená. Cením si toho, že mám nějakou image. Zároveň se snažím moji popularitu využít k tomu, abych pomáhal lidem, kteří nemají takové štěstí jako většina ostatních. Když už jsem se díky hokeji dostal do určité pozice, chci toho využít a být aktivní v charitativní oblasti. No a pochopitelně nechci vystupovat jako frajírek. Chci zůstávat pořád stejný.“
Je to těžký? Po těch letech?
„Není. Proč bych se měnil? To nemám zapotřebí.“
