Anonymy, vulgarity. Ujčík o tom, proč skončil u disciplinárky a proč neopustí Jihlavu

Když jej vidíte usazeného do křesílka v trenérské pracovně Horácké arény, cítíte z něj, že tady je doma. Nemusel by být, protože v extralize najdete řadu klubů, které by po Ujčíkovi a jeho trenérské skupině hned sáhly. Dukla prošla dvakrát po sobě až do baráže o nejvyšší soutěž, loni padla s Olomoucí a letos na jaře s Litvínovem. A samozřejmě, Viktor Ujčík vám poví svůj pohled na hojně propíraný systém prolínací soutěže.

Výsledky Dukly píšou, vážně se nechcete posunout o patro výš?
„Nemám úplně tu potřebu. Já vůči Jihlavě pořád cítím nesplacený dluh za to, jak mě připravila na hokej. Začínal jsem tady, ale pak jsem se rozjel do světa a teď jí to chci vrátit. Původně jsem tu chtěl dohrát kariéru, bohužel můj zdravotní stav byl proti. Vždycky jsem si přál, aby se Jihlava jednoho dne vrátila do extraligy. Během hráčské kariéry se to nepovedlo, a tak doufám, že se to povede teď při mé trenérské roli. Je to můj cíl a sen zároveň.“

Ale splní se?
„Všechno jde správným směrem. Máme krásnou halu, nového majitele. Zbývá poslední krok.“

Nicméně slýcháváte kolem sebe extraligové návrhy, ne?
„Jsem za ně hrozně rád, vnímám to jako ocenění práce, kterou tady s Karlem (Nekvasilem) a Sáblem (Lukášem Sáblíkem) děláme. Jenže já si dal do hlavy, že Jihlavu jednou vrátím zpátky, a tomu podřizuju všechno. A mí kolegové taky.“

Dobrá. Jenže přijde sezona Maxa ligy, kterou třeba potřetí v řadě vyhrajete, po ní baráž a ta znamená obvykle stopku. Sám víte, jak složité je procpat se nahoru…
„Jasně. My trenéři a hráči ale musíme sbírat veškeré zkušenosti. S tím souvisí i to, že se nám na přípravu podařilo domluvit extraligové týmy. Ať si to kluci osahají, pochopí rozdíl, dostanou ho do hlav a snaží se na sobě pracovat tak usilovně, aby měli v ideálním případě z čeho brát v závěru sezony. Ale tohle všechno je hrozně daleko. V Jihlavě nebereme jako samozřejmost, že znovu vyhrajeme Maxa Ligu. Soutěž se zkvalitňuje a vyrovnává. Pravdou je, že můžete být nachystaní, jak chcete, ale do baráže často promlouvá zdravotní stav a únava našich hráčů.“

Vidíte průchodnost přes baráž do extraligy, anebo víc sázíte na majitele Slavomíra Pavlíčka, že si sežene extraligovou licenci? Otázkou zůstává, co je pravděpodobnější.
„Popravdě, ideálně nevnímám ani jednu možnost. Kdyby první postupoval a poslední z extraligy padal, měli bychom čtyři, pět měsíců čas postavit konkurenceschopný tým pro nejvyšší soutěž. Karty jsou rozdané jinak. Šance týmu Maxa ligy postoupit za stávajících podmínek je hodně malá. Naděje ale umírá poslední.“ (usmívá se)

S Litvínovem se mohla baráž zamotat, kdybyste urvali první dobře rozehraný zápas…
„Kdybychom ho vyhráli, mohlo to skončit celé jinak. Výhra by nás nakopla a soupeř by přišel o vítr z plachet. Psychika je v tomhle druhu boje rozdílovým faktorem. Ale na kdyby se nehraje.“

Baráž je v prvoligovém prostředí vnímána za nespravedlivou, nahoře to samozřejmě vidí jinak. Od zainteresovaných lidí padají i dost silné výrazy. Tyhle debaty vás vtahují, či míjejí?
„Určitě je vnímám. Z naší strany nevnímám stávající baráž jako spravedlivé měření sil, ale rozumím i pohledu extraligy, která si hlídá svoje zájmy. To je normální. Nikomu se nechce dolů, když je k tomu nic netlačí. Kluby do toho vráží spoustu peněz, taky jich dost dostávají za marketingová práva. Každý si zkrátka hlídá svoje, nicméně rovnocenné šance vypadají jinak.“

Nechceme jít cestou přeplácení hráčů

Bral byste pětiletý horizont s Duklou v extralize?
„Přál bych si postoupit dřív. Jsem však realista. Jako trenér se zapojuju do vytipovávání hráčů k nám do týmu, taky je oslovuju vedle Bédi Ščerbana. A víme, jak je těžké dostat kvalitní, rozdílové hráče do extraligy. Spousta z nich nám pochválí zázemí, ale dodají, že si nechtějí kazit CV Maxa ligou. Mají za to, že se jim pak hůř vyjednává s extraligou. Ideální by bylo mít už na začátku sezony dvě pětky hráčů schopných hrát extraligu. Zařadit je do týmu, dát jim čas na přivyknutí herního systému. Ale vím, že to není reálné. I pro majitele by se jednalo o velmi nákladnou záležitost. Platit takové hráče po celou sezonu si zatím nemůžeme dovolit. Takže se snažíme získávat do Dukly co nejkvalitnější hráče v daných možnostech a také co nejcharakternější. To je další věc, na kterou klademe velký důraz. Aby nám noví hráči zapadli do ducha týmu.“

Což není legrace.
„To není…“ (usmívá se)

Měl jsem za to, že majitel Dukly by pustil žilou v případě ochoty zajímavého hráče jít k vám.
„Cestou přeplácení hráčů určitě jít nechceme. Je to hrozně rizikové. Pan majitel sem určitě nepřišel rozhazovat peníze, které si pracně vydobyl během života. To zaprvé. A zadruhé, každý nákup musí mít smysl a logiku. Za tyhle prostředky nám stojí, za tyhle už ne. Balanc je potřeba.“

Nabíjí vás nová aréna energií? Roky jste neměli pořádně svůj domov, pořád někde cestovali.
„To je nebe a dudy. Tři roky mimo byly nekonečné, zvlášť když jsme jeden ztratili prošvihnutím demoličního termínu. Vznikl tu jakýsi protest a kvůli tomu se bourání posunulo o rok. První rok byl naprosto šílený. Žili jsme na malé hale v podzemí, kde se nehýbal vzduch, velká vlhkost, a do toho viděli, že se s demolicí vůbec nic neděje… To bylo na hlavu hodně náročné. Ale zase, i tyhle chvíle budovaly a posilovaly charakter týmu. Kdo chtěl, vydržel, zůstal a věřil v to, co tady máme teď. Všechny trable nás posouvaly nahoru a pomohly i tomu, že jsme dvakrát po sobě vyhráli ligu.“

Stála by Horácká aréna nebýt zaníceného barda Bedřicha Ščerbana?
„Nestála. Zaslouží si absolutorium. Ze všech stran do toho šťoural, vrtal, aby celá věc neusnula a všechno se stihlo co nejrychleji. Víme, jak je to s politikou. Během svého působení mají politici charakteristická období. Na začátku vše běží, pak usíná a někdy i vyhnije. V jednu dobu to vypadalo, že nám střecha starého stadionu spadne na hlavu, dostali jsme zvláštní povolení, abychom mohli v provizoriu fungovat. Nakonec se vše povedlo a i pro Béďu jde o obrovské zadostiučinění.“

V roli hráče jste skončil v roce 2014, okamžitě začal trénovat a jedete bez přestávky v jednom kuse. Nepotřebujete si někdy orazit?
„Nejsem si jistý, že bych to dokázal. Já se vůbec necítím opotřebovaně. Bez hokeje nejsem schopný existovat. Sleduju veškerý hokej, od dorostu výš všechno. Pro mě by bylo trestem, kdybych u hokeje nemohl být. Nabíjí mě, že to tady někam posouváme. V tom vidím velký smysl.“

Lidské zdroje na Vysočině jsou?
„V každé kategorii máme kluky, kteří stojí za to sledovat a věnovat se jim. Bohužel víme, jak to chodí. Jakmile se líbí nám, logicky se líbí i ostatním klubům. I když jsme akademií a máme nejvyšší soutěže, pořád nemůžeme konkurovat extraligovým týmům. Rodiče hráčů se často nechají zviklat. Díky novému majiteli a i většímu příjmu od diváků v nové aréně se snažíme investovat do mládeže tak, abychom ji dokázali udržet. Kluky, kteří jsou opravdu rozdíloví. Pořád jim ale chybí dospělá extraliga. Přitom co se týká zázemí, stravování, individuálních tréninků a dalších věcí, extraligovým klubům můžeme směle konkurovat. Ale extraliga je extraliga. Ti nejlepší hráči chtějí hrát v nejvýš postavených klubech. Chápu, ale je to škoda. Kdyby nám tu zůstávali kluci, které si tu pipláme odmalička, hrálo by se nám tu jednodušeji.“

Kam až jsou schopni vaši talentovaní kluci odejít z Jihlavy?
„Při dnešní globální době se nerozlišuje, jestli jdete na konec naší republiky, nebo na sever Evropy. My nemáme problém, pokud kluci odejdou do zámoří nebo Švédska, Finska. Vadí nám však, když posílí týmy v republice, přitom hrají stejnou soutěž.“

Štve vás ještě dnes krátká epizoda v Mladé Boleslavi? Před devíti roky jste tam šel ve dvojici s Patrikem Augustou, toho v listopadu vymetli, po sezoně jste skončil i vy.
„Beru to jako součást trenérského vývoje. S Aušusem jsme dělali jihlavskou juniorku a přišlo laso z Bolky. Tam jsem si ověřil, že charakter týmu je ze všeho nejpodstatnější. A pak, když jdu jako trenér s kůží na trh, měl bych mít možnost zasahovat do složení mužstva. Nám to skládal někdo jiný. Asi měl svou myšlenku, jak by měl tým vypadat, každopádně nebyl složený pro hokej, jaký jsme chtěli hrát. Pak je hrozně těžké, aby to celé fungovalo, protože řada věcí do sebe narážela. Byli tam kluci, kteří později prorazili, ale v té době byli hrozně mladí. Přišli z nižší soutěže, nic pořádně za sebou, trvalo jim chvíli, než se prosadili. Nepotkalo se to.“

Byl jste tehdy dlouho kyselý?
„Podle mě se do toho sáhlo zbytečně brzy. Aušuse odstřihli, zažíval velké zklamání. Později jsem se dozvěděl víc o zákulisí, jak to probíhalo. V tu chvíli jsem si řekl: Aha, tak ono to všechno asi neprobíhalo tak, jak vám dotyční řekli do očí… Něco vám poví, ale něco jiného dělají. Obrovská zkušenost. Tam jsem si řekl, že když mám být odněkud vyhozený, chci si nést následky svoje a ne někoho jiného. Když vyhazov, tak za špatně postavený tým a neschopnost vtisknout mu tvář, o jaké jsem byl přesvědčený. Pak je jasné, že jdete pryč. Tam to bylo jiné. Ale oba nás zkušenost z Bolky posunula. Aušus šel do Liberce, následně udělal obrovský kus práce u dvacítky. Teď dostal šanci ve Spartě, já můžu jen smeknout. Zaslouží si to. Tak pracovitého trenéra aby člověk pohledal.“

Záležitosti disciplinárky se začaly dotýkat mé rodiny

Vám sedí víc denní trenérská práce?
„Určitě. Měl jsem nabídku k jedné kategorii nároďáku, ale poděkoval jsem a odmítl. Já si potřebuju svůj tým den co den tvarovat.“

S Jihlavou by to nešlo skloubit?
„Já bych nechtěl. S mladým nároďákem jste vždycky pryč během pauzy, kdy uděláte v klubu dost práce. Nedával bych to. Aspoň takový mám pocit. S týmem musím být po celou dobu sezony.“

Teď toho času získáváte ještě víc, končíte ve žhavém křesle šéfa extraligové disciplinárky…
„Předně chci říci, že mi záležitosti disciplinárky nijak nezasahovaly do práce pro Duklu. Disciplinárku jsem si vždy řešil ve svém volném čase, večer, v noci.“

Dobře, ale berete to tak, že se vám uleví po těle?
„To, o čem mluvíte, bylo jedním z důvodů, proč nepokračuju. Ačkoli nemám žádné sociální sítě, toho okolo se začalo nabalovat až moc, dotýkalo se to už i mé rodiny a taky klubu, v němž působím. Rozhodl jsem se skončit. Bavili jsme se o tom už před minulou sezonou, nakonec jsme se domluvili, že ještě jeden rok dám, a našel se někdo, kdo by to po mně mohl převzít. Radim Bičánek byl v mém poradním panelu, účastnil se veškerých prvoinstančních rozhodnutí, která byla konzultována. Zkrátka, disciplinárka plynule přešla pod Bičiho velení. Pro mě to teď bude jednodušší. Mít hlavu zasekanou z věcí v Dukle kolikrát stačí.“

Je to horké křeslo. Šilo se do vás. My taky. Rozdílných názorů plno.
„Je to jako ve všem. Přijde zákrok, a jak už to bývá, oba týmy mají diametrálně odlišný pohled. Snažili jsme se najít konzistenci, častokrát jsem svůj pohled vysvětloval trenérovi nebo manažerovi daného klubu. Musím říci, že v osmdesáti procentech případů jsme došli ke shodě, u zbývajících hrály roli emoce, někdy i trošku větší. Pak bylo lepší nechat to na druhý den, znovu si to probrat. Ono se taky dost věcí v průběhu let měnilo v chodu disciplinárky. Ta dlouho řešila pouze vyšší tresty nebo případné podněty klubu. S příchodem analytické komise se vše změnilo. Extraliga si situace na řešení vyhledávala sama. Bylo jich daleko víc než dřív. Postupem času se nám s členy analytické komise podařilo najít společný pohled na věc, určili jsme si jasné parametry, které jsme uplatňovali na všechny zákroky. Což bylo ku prospěchu. A komu se to nelíbilo, mohl se odvolat.“

Nebude vám to nakonec chybět?
„S klukama z disciplinárky si kdykoli rád zavolám. Strávili jsme spolu spoustu času. Pokud bude Biči chtít znát můj názor, může se mi ozvat. Zvlášť Biči. Super hokejista a výborný člověk. Posledním rokem stráveným v panelu sám přišel o určité ideály, ale jsem si jistý, že disciplinárka je ve správných rukách.“

Na některých verdiktech disciplinárky mi drhlo tvrzení, že hráč chtěl v danou chvíli to a to udělat, a proto se stalo to a to. Do hlavy mu nevidíte. Neměl by dostat prostor na obhajobu?
„Vždy jsem se snažil brát v potaz, že primárně hráč na soupeře zaútočit nechtěl. Ale pak si najdete spoustu nuancí a detailů, které vám napoví. Pokud nechci někoho trefit do hlavy, tak se přeci nevyšponuju nahoru. Tak to je. Vy ten zákrok popsat musíte. Člověk není neomylný, rozhodně však šlo o prodiskutovaný názor, pod nějž jsem se následně podepsal já jako předseda. A stál si za ním.“

Jak jste vy jako hráč pobíral verdikty disciplinárky?
„Tenkrát toho bylo daleko méně než teď. Hokej zrychluje, máte daleko méně času se kolem sebe dívat. Odpovědnost se přenáší víc na hráče, aby hráli ohleduplněji a nezraňovali soupeře kolem sebe. Rozumím tomu, že u vyznavače kontaktního hokeje je větší pravděpodobnost, že někomu ublíží, než u technického hráče. Pořád však musíme brát ohled na dopady otřesů mozku, hodně jsme hlídali zákroky na hlavu. Nebo sekání do rozkroku, zkrátka zákroky, proti nimž se dá těžko bránit.“

Komentování rozhodčích v den zápasu? Uvítal bych to

V play off se dost často povolí metr sudích i disciplinárky. A jsou dva tábory. Jeden říká, že je to v pořádku, druhý, že pravidla pro hokej platí vždy a všude stejně. Váš pohled?
„Na rovinu musím říci, že na začátku jsem se snažil držet naprosto stejný metr. Jenže pak si nějakým způsobem řeknete, že máme play off, na které týmy dřely celou sezonu. A pokud nepřišel vyloženě zásadní a vybočující zákrok, snažili jsme se být shovívaví.“

Ať si to hráči na férovku rozdají?
„Přesně tak. Pokud se samozřejmě nestane vyloženě prasárna, která jednomu týmu vezme hráče. Například úder do hlavy určitě posuzujete pořád stejným metrem. Ale pak jsou zákroky na hraně, a pokud se nikomu nic nestane, v play off se snažíme to nechat být.“

Různě se k tomu staví i sudí. Možná na jejich obranu: pokud se zápas určitým způsobem vyvíjí a je o něco tvrdší než jiný, chápu, že ho chtějí dořídit ve stejném duchu, k čemuž patří i jistá benevolence. Ale pak přijdou jiní sudí a pískají vše. A teď, co je správně?
„Jasně. Jde o to najít správný balanc. Některý tým je rád za povolený řetěz, jenže jiný toho lehce zneužije a dopouští se věcí, které do hry tolik nepatří. Není to jednoduché. A teď si vezměte, že my na disciplinárce zkoumáme zákroky zleva zprava, máme čas, sudí se musí rozhodnout hned. A schytávají to hned na ledě. Od všech.“

Jak se vám vůbec žilo s anonymními zprávami či telefonáty souvisejícími s vašimi verdikty?
„Po prvním jsem to nechal být. Postupně jsem si ta čísla zablokoval, to samé e-maily. Kdysi jsem měl facebook, ale začaly mi chodit zprávy na messenger, takže jsem to komplet všechno zrušil. Respektuju, že každý má právo se vyjádřit, ale jsou hranice, za které by se chodit nemělo. Většinou se vůči mně vymezovali lidé, kteří jinak nekoušou a jsou silní pouze na sociálních sítích. Dvakrát, třikrát jsem se potkal s někým, kdo mě úplně nemusel. Tak jsme si to zkusili vysvětlit. Kdo chce, zjistí si, jak verdikty disciplinárky vznikají, kdo nechce, naloží mi. Ale já to unesu.“

Uvítal byste konec zákazu komentování výkonu rozhodčích v den utkání?
„Pokud se může říci, že trenér a hráč udělali chybu, mělo by se unést, že i rozhodčí se jí dopustil. Rozumím tomu, že ve velkých emocích řeknete něco jiného než druhý den s chladnou hlavou. V prvé řadě je na nás, abychom sami mezi sebou zvyšovali kulturu, a já věřím, že by to fungovalo.“

Jsem si jistý, že by se postupně vybudovala. Nynější pnutí, kdy hráči či trenéři považují sudí za přehnaně chráněné, by vymizelo.
„Jednoznačně. Věřím tomu. Ze začátku by to možná bylo trochu drsnější, ale jsem názoru, že postupně by se vše zkultivovalo. Všichni přeci vědí, že chyba se stane. Jen by se neměla opakovat.“

A pokud si někdo bude neustále stěžovat na arbitry, prostředí mu dá najevo, že by měl brzdit.
„Přesně tak. Pokud při výchově budu na děti neustále řvát, časem si z toho nebudou nic dělat. Nebudou mě brát. Ten, kdo pořád brečí, pak ze sebe akorát dělá blbce.“

Konec po osmi letech. Ujčík opouští disciplinární komisi. Kdo ji povede?

Tipsport extraligaČTK5. srpna 202616:05

Mise proti systému a nerovný boj. Boss Jihlavy Pavlíček otevřeně o baráži i odkupu licence

Maxa ligaMiroslav Horák14. června 202617:50