Posadit Radima Vrbatu s Tomášem Fleischmannem bylo správné řešení. Ano. V daný okamžik, za nastalé situace, ve chvíli, kdy český tým ztrácel čas i naději v partii se Švýcarskem, kouč Alois Hadamczik v tomto konkrétním bodě jednal, jak bylo třeba.
Snaživý a natěšený Tomáš Hertl či neodbytný Petr Hubáček znamenali v pondělím zápase mnohem větší nebezpečí pro soupeřovu branku než duo respektovaných borců z NHL. Proto byli v závěru vytěžovaní nepoměrně víc.
Je pochopitelné, že Vrbata s Fleischmannem své posazení nekousali lehce. Ego profesionálního sportovce, který je navíc ve svém oboru nadmíru úspěšný, nejde brát na lehkou váhu. Ostatně, bylo by horší, kdyby to těm dvěma bylo fuk.
Jenže večerní mrzutostí musí všechno skončit. To snad každý v české kabině ví, maximálně by měla stačit rázná týmová promluva, aby se utíkající myšlenky jednotlivých hráčů srovnaly stejným směrem.
A trenér Hadamczik taky musí své uvažování posunout dál. Od restrikcí ke snaze ideálně naladit hledající se borce. Nemůže si dovolit luxus odstavit je z hlavního proudu mužstva. Ne. Musí do příště pátrat po způsobech, jak je probudit, ne ještě víc otrávit. Trojici Vrbata, Hanzal, Fleischmann to neklapalo už proti Švédsku, takže podobné úvahy bylo třeba prohnat hlavou už před utkáním se Švýcarskem a připravit se na negativní vývoj.
Jde o to, že tihle kluci umějí hokej a umějí ho sakra skvěle, ovšem z nějakého důvodu jim to teď nejde. Nehrají dobře, to každý vidí. Ale proč? Jsou tu objektivní důvody jako časový posun, málo prostoru na sehrání se s týmem a široké kluziště. Jenže Voráček, Hudler a Tlustý podstupují to samé a přece jsou jeden jak druhý v útoku znát. I když zatím střílí góly jen Hudler, všichni tři si vytvářejí šance a ženou se do nich po hlavě.
Neznamená to, že druhé trio útočných posil z NHL tohle neumí. Jen je třeba přizpůsobit se jejich potřebám a netlačit na něco, co v jejich případě nefunguje. Dovolit jim říct si své, nechat je navrhnout, co jim samotným vyhovuje. Posazením, byť správným, se totiž najednou všechno nezmění. Je třeba obstarat jim možnost k vyniknutí, za každou cenu. Oni to pak vrátí v pravý čas.
Vzpomeňme na Milana Michálka a jeho loňskou milionovou trefu půl minuty před koncem čtvrtfinále. Pamatujete ještě, jak se ottawský střelec turnajem protrápil? Ne, vybaví se vám jen jeho úžasná akce v pravý okamžik. Něčeho takového jsou Vrbata, Fleischmann i Hanzal schopní, to je třeba brát v potaz.
Související články
