Dojel vyčerpaný na pódium ve veronském amfiteátru, opřel se o řídítka svého časovkářského speciálu, vydýchával se. Ale na jeho tváři zářil velký úsměv. Richard Carapaz to dokázal. Je prvním Ekvádorcem, který vyhrál Giro d´Italia. Ale především pro něj samotného je to momentálně životní výsledek. Vždyť ve velké cyklistice je tento šestadvacetiletý závodník teprve tři roky.
Když se zpětně podíváte na favority či muže, které sledovat na letošním Giro d´Italia, marně mezi nimi budete hledat jméno Richard Carapaz. Z týmu Movistar to měl být Mikel Landa, kdo měl v italských etapách, zejména těch horských, útočit. Od 14. etapy, kterou vyhrál a dostal se do růžového, si ale fanoušci začali připomínat, kdo je Carapaz.
Postavou malý Ekvádorec o sobě dal přitom slyšet na Giro d´Italia už letos vítězstvím ve 4. dějství, ale také o rok dříve, kdy rovněž vybojoval vítězství v jednom z dílů italské Grand Tour.
„Tohle je největší okamžik mého sportovního života a těžko se to popisuje. V poslední etapě jsem trpěl od startu až do cíle do momentu, kdy jsem přijel do arény ve Veroně,“ soukal ze sebe šťastný hrdina.
Kdo je tedy Richard Carapaz?
Zarputilý bojovník a dříč. To prokazuje od svých úplných cyklistických začátků. Ty spadají do patnáctého roku jeho života, kdy ukončil školu a doma v Julio Andrade nedaleko hranic s Kolumbií vypomáhal rodině – pásl a dojil krávy. Už tehdy si ale cestu zkracoval na kole.
Za vzor měl chlapec pocházející ze tří dětí, dalšího ekvádorského cyklistu závodícího v té době Juana Carlose Rosera. A tak i on na sobě začal pracovat. V sedmnácti letech se stal národním juniorským šampionem, o tři roky později ovládl i kategorii do 23 let na panamerickém šampionátu.
Štěstí se na něj usmálo, když si jeho talentu všimli skauti a Carapaz se ve svých dvaadvaceti letech dostal do rukou zkušených trenérů v týmu Strongman Campagnolo Wilier. A netrvalo dlouho a všimli si ho také ze španělského týmu Movistar, který často loví v jihoamerických vodách.
Ten začal naplno reprezentovat v závodech nejvyšší kategorie v roce 2017, kdy absolvoval Vueltu, svou první Grand Tour. Tam skončil 35. v celkovém pořadí, ale to byl jen začátek.
Jeho velké dny na tak slavných třítýdenních etapácích měly teprve přijít. Konkrétně na Giru. Loni v Itálii ovládl jednu etapu a celkově skončil čtvrtý. A těm, kteří si snad těchto jeho úspěchů nevšimli, se předvedl v uplynulém týdnu.
Hrdý otec. Na poslední etapu do Verony, kde bez problémů udržel celkové první místo, za Carapazem přiletěla celá rodina včetně pětiletého syna Richarda Santiaga a dvouleté dcery Aimy Sofíe. A tak, když na stupně vítězů přišel i Vincenzo Nibali s dcerkou, vypadalo to tam jako v dětském koutku.
S dětmi si Carapaz vychutnal i chvíli, kdy přebíral Trofeo Senza Fine, tedy nekonečnou trofej pro vítěze Gira. Tu jistě ukázal také svojí trenérce. Ano, čtete správně, ekvádorského cyklistu má na starosti žena, konkrétně bývalá profesionální cyklistka Iosune Murillová.
Nyní se bude hodně řešit budoucnost muže, kterému letos v Movistaru končí kontrakt a už dřív o něj projevila zájem megastáj Ineos (dříve Sky). Finanční nabídce tohoto gigantu těžko bude někdo konkurovat. Carapaz však bude muset zvážit i to, jaká by byla jeho role v týmu s hvězdami jako Chris Froome, Geraint Thomas či Egan Bernal.
Související články
