KOMENTÁŘ FRANTIŠKA RABONĚ | Z některých stran zaznívalo, že to bylo letos trochu zvláštní Giro d´Italia. Na mě ale působilo standardně jako v těch posledních letech. Beru to samozřejmě z toho pohledu, že i jako závodník jsem tam toho zažil tolik, že mi to připadá, že tam ani není moc možné, aby se v něčem vymykalo. I proto, že je takové bláznivé.
Nepřízeň počasí
Čím se vymykalo, bylo počasí, které závodníkům úplně nepřálo. Těch prvních deset dní se většinou jezdí na jihu Itálie a počasí je tam většinou v pohodě, až potom poslední týden v Dolomitech je takové střídavé. Tentokrát, kdy se nezačínalo na jihu, mi připadalo, že závodníci byli dost vysílení deštěm. To nikomu nepřidá, když se musí vyrovnávat se stresem, tím, že je to první Grand Tour sezony a do toho ještě takto zasáhne počasí.
Jinak musím říct, že etapy, které jsem měl možnost vidět, byly zajímavé. V čem mi to připadalo trošku zvláštní, a to je asi trend posledních let, bylo to, že se hrozně moc spekuluje: Já ti dneska nepojedu, protože vy máte takový a takový tým. Já bych se vysílil a za dvě etapy mi to vrátíte. Nechci absolutně nijak snižovat výkon Richarda Carapaze, ale sledoval jsem zrovna tu etapu, kde jim frnknul, a bylo vidět, že dlouho za ním jeli na dvacet třicet vteřin, a pak se po sobě začali koukat, taková ta hra kdo pojede. A když takovémuto závodníkovi dáte minutu a dáte mu ji dvakrát za ten závod, tak už se to hrozně těžko sjíždí. Závodníci jsou dneska hrozně vyrovnaní, a pokud se něco nestane, jako se třeba stalo Primoži Rogličovi, nějaké neštěstí, tak se to dohání těžko. Takže se můžou vyrojit spekulace, jestli se Vincenzo Nibali s Rogličem nehlídali až moc, ale těžko říct. Movistar jel výborný závod, jejich domestici byli výborní. A je otázka, kdyby si tito dva hlídali Carapaze, jestli by nenastoupil Mikel Landa, na kterého už by nereagovali.
Špatné rozložení etap
Jestli vždy závodníci něco neměli na Giru rádi, tak to bylo to, že není pokaždé úplně dobře zvládnuté organizačně, ale ve smyslu rozložení etap. Není samozřejmě jednoduché vyjít vstříc všem, protože organizátoři místa startu a cíle prodávají a musí to dávat i nějaký ekonomický smysl. Takže závodníci potom samozřejmě řvali, když se stalo, že byla nějaká nesmyslná 240kilometrová přejezdová rovinatá etapa a po ní byl zase 200 kilometrů přesun dál a dál. Tohle oproti Tour de France a Vueltě asi není úplně ono.
A i když jsem Giro miloval, tak mi byla sympatická Vuleta, kde vám udělají etapu třeba 140 kilometrů, závodí se celý den. Tady to bylo až za hranou jet 220 kilometrů přes hory nebo 260 po rovině, bylo to dost tvrdé.
Carapaz prokázal kvality už dřív
Vítěz je určitě zasloužený. I pro mě to bylo maličko překvapení, ale jde vždycky o překvapení v uvozovkách. Protože už dřív nějaké výsledky měl. Takovýhle závod nevyhráváte z ničeho, náznaky tam už byly. A pokud patříte do týmu jako je Movistar, tak víte, že pokud se vám podaří dostat do dresu lídra, tak máte takovou podporu a tým, že to udržíte. A i když by třeba někteří radši viděli v růžovém Landu, tak i u něj bylo vidět, jaký je to formát závodníka, že pomáhal Carapazovi, nijak neblbnul, aby neskončili třeba třetí a čtvrtý a Nibali jim to vyfoukl.
Takže pokud máte k ruce takového parťáka, tak do etap jdete s hrozným klidem. Víte, že tam s vámi bude a nestane se vám něco jako třeba Rogličovi, nebo se to dřív stávalo Peteru Saganovi na klasikách, že jste 60 kilometrů před cílem a jste tam úplně sám, bez týmové podpory. Takže pro mě až tak velké překvapení ne, ale u široké veřejnosti myslím, že někteří třeba o něm nebudou moc vědět.
Češi jeli výborně
Jan Hirt i Josef Černý se mi hodně líbili. Jsou podle mě oba hodně nenápadní. Oba působí, nechci říct úplně plaše, ale nejsou nějací exhibicionisti. Na Kreuzigera, Štybara už jsou fanoušci zvyklí. Ale setkával jsem se s tím, že spousta lidí ani nevěděla, že nějaký Čech pojede, když už byly informace, že nepojede Roman ani Zdeněk. Ale oba jeli výborně. Honza Hirt skončil 27. v celkovém pořadí, což samozřejmě ovlivňuje i to, že tam musí pomáhat. Ale viděl jsem i tu etapu, kde byl druhý. A to nejsou náhodné etapy. To byl výborný výsledek a to, jestli prohrajete ve spurtu, tam už hrají roli úplně minimální věci. Etapa byla propršená, s tím mají závodníci obrovský problém, jestli je tam taková zima, prší, tak tam už hraje roli, kdo se dokáže o trošičku víc zahřát nebo jestli už měl trošičku hlaďáka.
A Pepa Černý mě překvapil závěrečnou časovkou, protože šesté místo, to je skvělé. V týmu si prožívá takovou tu nováčkovskou daň. Na jaře s ním vymetli skoro všechno a tam je hrozně těžké udržet hlavu. Když pomáháte lidem, jako Greg van Avermaet, na belgických klasikách objedete 110 kiláků, pak to zabalíte, druhý den nemůžete jet žádný trénink a najednou zjistíte, že jste skoro všechny závody zabalil, protože jste pořád někomu pomáhal, nemáte pořádně natrénováno a pak jedete Giro. Každá Grand Tour je pro nováčka samozřejmě super, ale vybičovat se k tomu mít zapnutou hlavu na to, že kopce přejedete a pak zajedete nějaký výsledek, to klobouk dolů. Takže kluci se určitě ukázali, na to že nemají volnou ruku. A oba jsou mladí, takže je tam příslib, že se budou zlepšovat.
Související články
