Čekalo se na oboje. Zda na pondělní pohřeb bývalého mistra světa v cyklokrosu Radomíra Šimůnka přijde Tomáš Müller, ze kterého v roce 1992 udělal při nehodě Šimůnek sirotka. Nebo zda z úst řečníků zazní lítost nad třemi životy, které tehdy Šimůnek jako řidič zmařil. Nestalo se ani jedno.
Přátelé, rodina a fanoušci se v pondělí loučili s cyklokrosařem Radomírem Šimůnkem, čtyřnásobným mistrem světa, jenž před týdnem zemřel v pouhých 48 letech.
Muž, na jehož možný příchod se čekalo (tedy Tomáš Müller, jemuž Šimůnek před 18 lety při autonehodě zabil oba rodiče) nakonec na obřad nedorazil.
Omluvy by se Müller stejně nedočkal
Šimůnek se během své kariéry stal mistrem světa mezi juniory, amatéry i profesionály. Ale jen rok poté, co se stal československým Sportovcem roku, se mu život obrátil naruby. Nedaleko Cerhovic zavinil dopravní nehodu, když nesmyslným manévrem předjížděl vysokou rychlostí přes plnou čáru.
Obrovská část národa mu to nikdy neodpustila, z hrdiny se stal psancem. V souvislosti s tím se čekalo, zda na dnešní Šimůnkův pohřeb dorazí i Tomáš Müller, z něhož slavný cyklokrosař udělal při nehodě sirotka. Müller to Šimůnkovi nikdy neodpustil a po jeho smrti prohlásil: "Boží mlýny domlely. Teď už budu mít klid na duši."
Pohřeb Radomíra Šimůnka
Video se připravuje ...
Před úterním pohřbem se lidé ohlíželi, jestli Müller náhodou nepřišel. Otec dvou dětí se ale nakonec neukázal. O Šimůnkově někdejší nehodě se tak na pohřbu nemluvilo, jen Bakalář ji velmi jemně zmínil ve své řeči jako "těžký okamžik".
Především z úst dalšího smutečního řečníka Fišery, Šimůnkova strýce, se nicméně mohla čekat slova lítosti na adresu obětí nehody. Nedošlo na ně.
Nejdřív ochranka, pak Šimůnkovo mlčení
Müller o nehodě po smrti Šimůnka promluvil pro deník Aha! „První měsíc jsem o ničem nevěděl. V nemocnici jsem psal rodičům dopisy... Pak mě v náruči přinesli domů, ještě jsem nemohl chodit. Čekal jsem, že se otevřou dveře a tam bude táta s mámou. To se bohužel nestalo,“ popisoval.
O smrti rodičů se tak dozvěděl až pozdeji. „Děda si mě vzal stranou do pokojíčku a řekl, že to prostě budeme muset zvládnout takhle, jak jsme. To byl nejhorší okamžik mého života. Tehdy ve 13 letech těsně před Vánoci jsem se dozvěděl, že jsem bez rodičů.“
Šimůnka se snažil později kontaktovat. „Když mi bylo 19 let, šel jsem za ním. Chtěl jsem vědět, jestli se k tomu konečně postaví jako chlap... Dodnes slyším jeho slova. Řekl: »Odstraňte mě od toho člověka, já odcházím«.“
Podruhé jej Müller vyhledal pouhé čtyři měsíce před Šimůnkovou smrtí. A to přímo v Kamenici, kde s rodinou bydlel. "S ledovým klidem jsem mu řekl: »Dobrý den,« a usmál jsem se na něj. On se usmál na mě a řekl: »Dobrý den. Co potřebujete?« Měl tam cykloservis. Řekl jsem: »Mám dvouletého syna.« Usmál se. Zeptal jsem se, co mu mám říct, až se bude ptát, kde má babičku a dědu. Sklopil oči, začervenal se a odcházel. Zakřičel jsem na něj: »Přijedu si pro vaši odpověď, Tomáš Müller!« Stáhl jsem okýnka a odjel pryč... V podstatě jsem tu odpověď dostal."
Související články
