PŘÍMO Z FRANCIE | Narovinu přiznal, že ve 12. etapě Tour de France v cílem na Mont Ventoux od sebe čekal víc. Český cyklista Roman Kreuziger dojel na 26. místě a celkově klesl na 14. příčku. Problém nastal už během větrné části etapy na rovině, kde ztratil rytmus a nejelo se mu dobře. Rovněž se ale podivil nad chováním fanoušků v cílovém stoupání. Byli podle něho nebezpeční.
Kličkování mezi diváky stejně jako závodění – takového zážitku se na Mont Ventoux dostalo cyklistům, kteří tam přijeli na závěr čtvrteční etapy Tour de France.
Roman Kreuziger
hlavní vřavu kolem Chrise Frooma neviděl, ale zaznamenal její následky. Protože jel za Froomovou skupinkou o necelé dvě minuty později, blížil se k místu v době, kdy tam kolize jezdců s diváky a motorkami ještě doznívala.
Nebyl jste překvapený, když jste těsně před cílem viděl před sebou žlutý trikot?
„Nevěděl jsem, co tam dělá ani co se stalo. Zaskočilo mě to. Také jsem si ale říkal, co tam dělají všechna ta auta, protože jsem nevěděl, kudy projet. Všude bylo hodně diváků, kteří byli namotivovaní, přemotivovaní až nebezpeční. Neviděl jsem, proč Froome spadl, ale tohle mohl být ten důvod.“
Celkově sehráli diváci velkou roli na cílovém kopci?
„Já jsem tam mezi nimi taky málem upadl. Bylo to hned na začátku kopce, vznikla mezera a musel jsem si ji dojet. Diváků tady bylo dnes vážně hodně a bylo to už na hraně. Byl tam nakonec takový provoz, že jsem se snažil prokličkovat, abych nemusel úplně zastavit.“
Byl z tohoto pohledu váš třetí výjezd na Mont Ventoux v kariéře i nejtěžší?
„Nebylo to zdaleka jen o něm. Už sto kilometrů před cílem se pole na větru hodně nadělilo. Na špici se organizoval Etixx-Quick Step, čili jsem se raději posunul taky na špici, ale další kluci z týmu už to nestihli a zůstal jsem tam bohužel sám.“
Daleko před pelotonem byla skupina, která měla napřed hodně velký náskok, který jste sice začali rychle snižovat, ale pak se zkracování ztráty zastavilo. Jaká byla taktika v pelotonu?
„Uprchlíci před námi nikoho nevzrušovali, i když měli šestnáct minut k dobru. Nebyl tam nikdo na celkové pořadí, nejlepší z nich ztrácel přes půl hodiny. Mohli jsme je nechat, peloton ale byl i tak hodně nervózní. Lidé cítili, že v tom větru se může stát cokoliv.“
Pád taky přišel, a to ve sjezdu z vrchařské prémie třetí kategorie.
„A my jsme skoro zastavili. Tempo se zpomalilo i proto, že sjezd byl ve větru nebezpečný. Bohužel mi tam hodně nafoukly nohy a potom už jsem se nikdy nedostal do toho rytmu, ve kterém jsem byl ze začátku závodu. Nakonec jsem se do úplné pohody už nedostal, takže pro mě to určitě nebyl žádný úspěch. Doufal jsem v něco víc.“
Vzhledem k náročnosti etap a páteční časovce řada jezdců říkala, že je potřeba závodit jen do té míry, aby za to jezdec nezaplatil výbuchem následující den. Myslel jste už během etapy na páteční časovku?
„Já to tady beru den ode dne. Dnes byl Mont Ventoux a zítra bude časovka, přijde úplně jiný den. Nebral jsem to tak. Dopoledne si časovku nejspíš pojedu projet, potom se jde na start a jede se doraz až do konce v týmovém autobusu.“
Související články
