Na místě, kde před rokem zahynul Belgičan Wouter Weylandt při třetí etapě Gira d’Italia, jsou na kamenech připevněny cyklistické dresy, startovní čísla, plakety, umělé květiny i maličké kolo na růžové šňůrce závodu. Mokré kameny vypadají, jako by plakaly nad tragédií, jež se tu přesně před rokem udála.
„Ale já si Woutera raději pamatuju jako vítěze třetí etapy z roku 2010, než abych lpěl na špatných vzpomínkách,“ říkal americký cyklista Tyler Farrar, jenž si byl s Weylandtem hodně blízký ze svého pobytu v Belgii.
„Nikdy jsem se nemusel vyrovnávat s něčím takovým. Ztráta kamaráda je traumatická. Zlé věci se stávají dobrým lidem. Ne, nezapomněl jsem, ale snažím se pohnout dál.“
Farrar odjel loni ze závodu den poté, co jeho kamarád zemřel po pádu při sjezdu z Passo del Bocco ve třetí etapě. V čele piety stál závodník, jehož otec ochrnul na dolní polovinu těla, když ho z kola srazilo auto, i letos, když peloton vzpomínal na Weylandta před startem třetí etapy.
Proslovu, minutě ticha a oblíbené písničce naslouchala i Weylandtova rodina včetně přítelkyně An-Sophie, jež loni v září porodila cyklistovu dceru. Číslo 108, které před rokem měl šestadvacetiletý závodník, už nikdo na Giru na zádech nepoveze.
„Nejsou slova, kterými by se dalo vysvětlit, co se loni stalo. Wouter byl skvělý parťák a kamarád, tak si ho budu pamatovat,“ říkal Fränk Schleck pro VeloNews.
Weylandtův kamarád z dětství Iljo Keisse přidával: „Wouterův případ mě naučil, že občas musím shodit závodnické klapky a všímat si i jiných příjemných věcí kolem sebe.“
Všichni cyklisté jsou si však vědomi toho, že žádná opatření nikdy nevyženou hrozbu tragédie na silnicích.
„Cyklistika je nebezpečný sport, ale v okamžiku, kdy začnete mačkat brzdy, nevyhrajete závod. Ano, někdy je to bláznivé, ale musíme s tím žít. Něco zlého se může stát každou chvíli. Nemůžeme o tom přemýšlet, můžeme jen závodit,“ mínil Thomas De Gendt z týmu Vacansoleil.
