Buď vítězství, nebo trápení. Jako kdyby pro bikera Jaroslava Kulhavého na domácím Světovém poháru v Novém Městě na Moravě neexistovalo nic mezi tím. A tak se po minulém triumfu kyvadlo jeho výsledků na Vysočině dostalo zase do opačné polohy. Konečné 55. místo ho nemohlo nadchnout. Defekt, pád, špatný dojem z vlastní formy... a k tomu všemu obava, jestli nemá zlomená žebra, která ho po jednom z pádů pekelně bolí.
Do cíle úvodního závodu Světového poháru dojel Jaroslav Kulhavý už smířený, pod nánosem prachu na obličeji občas vykouzlil i úsměv.
To nejhorší, co mohlo, ho potkalo na začátku závodu. Po prvních dvou kolech si po trati kroužil víceméně pro vlastní pocit. Ty nejlepší, natož pak vítěze Nina Schurtera, viděl po startu zase až večer ve zprávách.
„V Novém Městě chci vždycky uspět hlavně kvůli fanouškům. I kvůli nim jsem ten závod dojel. Nechtěl jsem z kola slézt. Není to ale nic příjemného, když máte úplně prázdné nohy. Nejel bych ani na nákup, natož na trénink s takovou kondicí, co jsem měl dneska,“ zkritizoval svůj výkon bez obalu.
Řekněme, že to nebyl váš den. Je to tak OK?
„Většinou je to tady buď dobrý, nebo špatný. Po minulých letech, kdy jsem si tady vybral jednou pád a podruhé defekt, jsem si vybral pád i defekt zároveň a zkombinoval jsem to ještě s blbýma nohama a blbým pádem před závodem, kdy jsem si narazil žebra. Sešlo se to fakt hodně blbě. Nedá se nic dělat. Snad mě to aspoň nakopne do další části sezony, která je pro mě hodně důležitá.“
Hodíte tenhle víkend za hlavu s tím, že jste měl pech?
„Takhle to nejde brát. Když se podíváte na (vítěze) Nina Schurtera, tak ten snad smůlu nemá. Nevím, kde si ji vybírá, že ji pak nemá při závodech, ale je to neskutečné. Ale to je asi tak jediný člověk v balíku. A já… Možná jsem to trochu přehnal s tréninkem. Posledních pár dnů se mi jelo dobře, takže jsem tomu tréninku dal víc jak sto procent. A zřejmě jsem to přestřelil. Odešel jsem nohama, takže moje chyba.“
Co jste si říkal ve chvíli, kdy jste neměl prázdné jen nohy, ale i přední kolo?
„To už byla taková třešnička na dortu. Stálo mě to de facto jen nějaké body, protože za dvacáté místo by něco bylo. Defekt mě odsunul dozadu, ještě jsem spadl na to bolavé žebro. Nevím, jestli to mám naražené nebo zlomené, to už je vcelku jedno.“
Takže hurá k doktorovi.
„Určitě. Zlomené žebro už jsem měl asi pětkrát, s tím se stejně nedá nic dělat. Člověk musí jet ve stejném režimu a počkat, až se to zlepší. Určitě se chci posunout v tréninku, už příští týden bych měl rád lepší závod než teď. A chtěl bych se měl připravit na další část sezony, která začíná za měsíc mistrovstvím světa v maratonu. Pak jsou další dva Světové poháry. Andorra, která mi sice moc nesedí, tam se asi speciálně chystat nebudu, ale pak je Lenzerheide, což je můj oblíbený svěťák. Tam už bych byl rád vepředu, kde mám být.“
Nepůsobíte ani naštvaným, ani zlomeným dojem, možná jste spíš smířený?
„Počítal jsem i s touhle variantou. Poslední měsíc jsem neměl z tréninku dobrý pocit. Měl jsem alergii, astma, potíže s dýcháním. Neodvedl jsem v tréninku sto procent, co bych chtěl. Počítal jsem s tím, že to zde může být horší, ale na začátku týdne se to neuvěřitelně zlepšilo. Mohla to být i falešná forma. Chvíli se to chytlo a dneska to zase bylo jinak.“
Navíc jste se dostal do mlýnice na startu.
„Párkrát jsem tam dostal ránu, párkrát se to tam zamotalo, ale chyběly tomu ty stoprocentní nohy. Nájezd je dlouhý, a když na to člověk má výkonnost, tak by se měl umět dostat dopředu. Já jsem se ale neposouval. Ztratil jsem spoustu času. Kdyby výkonnost byla lepší, mohl jsem se dostat k pódiu. První dvě kola byly dvě přední skupiny relativně dost blízko.“
Témata:
cyklistika, Nové Město na Moravě, Jaroslav Kulhavý, sport, horská kola, Cyklistika na Heureka.cz
Související články
