Tereza Korvasová z pražské Dukly dosáhla výhrou ve čtvrteční časovce na společném mistrovství České republiky a Slovenska v silniční cyklistice životního úspěchu. Na kolo přitom přestoupila relativně nedávno, dříve běhala. K nové kariéře jí pomohl i vztah s cyklistou Karlem Hníkem.
„Mám obrovskou radost, protože je to pro mě v podstatě teprve druhá sezona v cyklistice a první titul od přechodu z atletiky, takže je to pro mě samozřejmě velmi cenné vítězství,“ řekla Korvasová.
Svému triumfu jako kdyby se stále tak trošku zdráhala uvěřit. Zvítězila navíc jasně o více než tři čtvrtě minuty před týmovou kolegyní Jarmilou Machačovou. „Slyšela jsem o tom náskoku až od trenéra a musím říct, že mě to i samotnou docela překvapilo,“ připustila Korvasová. „Jsem strašně ráda za to, jak to dopadlo, i proto, že na té bedně jsem stála s dvěma svými nejlepšími kamarádkami, což je naprosto skvělé,“ dodala.
K přestupu na kolo, které bylo zpočátku jen doplňkem při atletickém tréninku, dospěla postupným vývojem.
„Dělala jsem čistě atletiku v Hodoníně, pak jsem se v 18 letech rozhodla pro velký životní krok - alespoň tedy pro mě - a přešla jsem do Jilemnice k panu Pitákovi, kde jsem se seznámila s kolem. A během dvou let jsem tak nějak zjistila, že bych chtěla jezdit na kole,“ vyprávěla Korvasová. „Určitě k tomu přispělo i to, že přítel je cyklista,“ dodala vzápětí talentovaná závodnice, jež je partnerkou Karla Hníka.
„Ze začátku asi nebyl úplně rád, protože není rád ani teď, že dělám kolo. Myslím, že by byl radši, kdybych zůstala u atletiky. Každopádně mě ale podporuje,“ ujistila Korvasová.
Kolu se sice již věnuje naplno, ale pořád ráda běhá. „Na zimu máme s trenérem naplánované, že zlepšíme určité cyklistické parametry pomocí běhu. Připouštím ale, že běh je pořád tak trochu moje srdeční záležitost a jdu si občas ráda zaběhat,“ uvedla Korvasová, která se věnovala delším tratím. „Teď už je ze mě cyklistka. Alespoň v to doufám,“ podotkla.
Atletická průprava a vytrvalost jí pomáhá i nyní. „Třeba ta časovka, to je v podstatě atletika, jak člověk jede sám na sebe. Silniční závody jsou pro mě těžší, tam musím dávat pozor na hrozně moc věcí. Včetně dění v balíku či týmové taktiky,“ uvedla Korvasová.
V pelotonu jsou navíc mnohdy potřeba ostré lokty. „Je to o hodně jiné... Holky z týmu jsou dráhařky a umí se pohybovat v balíku, pro mě je to strašně těžké, ale postupně se učím a tím, že celý tým jde dopředu, tak se mám od koho učit,“ pochvalovala si Korvasová. „Já sama se ale na dráhu nechystám, abychom neriskovali zranění mých kolegyň z týmu,“ smála se.
Související články
