Velký den je tady! Alespoň pro cyklistu Petra Vakoče velký. Po nehodě, která ho potkala přesně před rokem a dvěma dny, ho v neděli čeká návrat do závodního balíku. Natrénováno má hodně, ale co s jeho ne ještě stoprocentně fungujícím tělem udělá závodní tempo, sám netuší. „Je to srovnatelné s tím, když jsem jel své první profesionální závody. Je tam stejný pocit natěšení a zároveň nějakého očekávání, jestli to zvládnu,“ připustil Vakoč pro Sport.
Vypořádal se se srážkou s náklaďákem, třemi operacemi zad, následnou náročnou rehabilitací a tvrdým tréninkem. To všechno proto, aby se silniční cyklista Petr Vakoč mohl v neděli postavit na start. Po téměř 16 měsících bez soutěžení s protivníky na kolech. Pro návrat si společně s vedením týmu Daceuninck-Quick-Step vybral etapový závod Vuelta a San Juan, který se jede v Argentině.
„Do závodů naskočím dřív, než se původně plánovala, ale cítím se velmi dobře,“ vysvětloval už v první půli ledna, kdy padlo definitivní rozhodnutí. A i nyní to vidí stejně. „Bude to 16 měsíců, kdy jsem naposledy závodil, ale uteklo to velmi rychle. Na trénincích jsem se teď poslední měsíce cítil velmi dobře, takže jsem naprosto připravený naskočit zpět do závodů. Určitě to bude na začátku nezvyklý pocit, ale věřím, že si rychle zvyknu a myslím, že fyzicky i mentálně jsem na to naprosto připravený,“ vzkázal už z Argentiny, kam s týmem odcestoval na začátku týdne.
Návrat do smečky: Vakočův rok od hrůzné nehody. Jak se dával dohromady?
Video se připravuje ...
Co se zdravotní stránky týká, stále ještě nemá zcela v pořádku svaly na levé noze, ale v trénincích žádný handicap nepociťoval. Mírné mravenčení v žaludku a obavy přeci jen má. Jsou prý srovnatelné s jeho prvním závodem v profi cyklistice.
„Je tam stejný pocit natěšení a zároveň nějakého očekávání, jestli to zvládnu, jak to bude těžké a jestli to nebude úplné fiasko a takové, že nevím pořádně, do čeho jdu. Na trénincích se sice cítím velmi dobře, ale na závodech to tělo může odpovídat úplně jinak. Takže z tohoto hlediska je to taková trochu neznámá po takové době skočit zase zpátky do závodů,“ vysvětluje muž, který poprvé ve velké cyklistice startoval v roce 2014.
Oproti tréninku v Evropě, byť se připravoval v teplejším počasí ve Španělsku, je to v Argentině ale něco zcela jiného. Teploty se tam šplhají až ke 40 stupňům. „Proto byla aklimatizace tady postupná. „První den byl hodně náročný, druhý den už to bylo o něco lepší a věřím, že na závody budu naprosto aklimatizovaný. I když na to teplo se dá těžko zvyknout, je tady okolo 35 stupňů, občas i 40.“
A jaké jsou po tak dlouhé době jeho plány pro samotný závod? „Hlavně doufám, že se nějak rozkoukám, že si tělo zase zvykne na to, jaké to je pohybovat se v balíku, že si rychle zvyknu na změny tempa a nějaký ten závodní stres. Věřím, že tyhle věci se nezapomínají a že to hned zase naskočí. I když samozřejmě jsem si vědom toho, že ty první dny budou hodně náročné,“ říká závodník, který chce být ale už od druhé poloviny závodu platným členem týmu a pomoci svým parťákům k etapovým vítězstvím.
Související články
