Boudný: Závodím s amatéry, měřím se s nejlepšími

Největší hvězdy soupeří ve Světovém poháru, jeho prioritou je kvůli omezenému rozpočtu jeho stáje Česká Spořitelna Specialized MTB Team tuzemský bikový seriál Kolo pro život, kde vyhrál dva ze čtyř závodů letošního ročníku.

„Rozhodně to neberu jako něco méněcenného,“ říká Boudný. Sám totiž ví, že jeho kvality jsou jinde, což dokázal o uplynulém víkendu. V závodě Merida Bike Vysočina, kde startovala i světová špička, dojel celkově desátý a na hvězdu Světového Poháru José Antonia Hermidu ztratil na 46kilometrové trati pouze dvanáct vteřin. Že může závodit s kýmkoliv může ukázat i 9. června na kritériu Pražské schody.

Není vám občas líto, že závodíte coby mistr republiky hlavně na domácí půdě, místo abyste se pravidelně utkával se světovou špičkou?
„Výkony jsou dobré, to je hlavní. Rád bych ve výsledcích na Kole pro život pokračoval a střídal to s dalšími závody, kde je lepší konkurence podobně jako na Pražských schodech, abych nezakrněl a držel krok se špičkou. Kolo pro život je priorita kvůli sponzorům, ale nesmíme tu zakrnět. Pražské schody jsou rychlý a těžký závod, kde se člověk může dobře porovnat s absolutní špičkou.“

Na Pražských schodech se poprvé setkáte se třemi mistry světa, českou jedničkou Jaroslavem Kulhavým, ale i s cyklokrosaři a běžci na lyžích Lukášem Bauerem a Martinem Jakšem. Bauer byl nedávno druhý v závodě Král Šumavy. Mohou pro vás být zástupci z jiných disciplín nebezpeční soupeři?
„Soupeři to rozhodně nejsou, protože se specializují na jiný sport a toto je pro ně hlavně kvalitní trénink. Neberu to tak, že bych s nimi soupeřil. Druhé místo Bauera na Králi Šumavy nic neznamená a moje výkonnost by měla být jinde než jejich. Snažím se koukat hlavně na to, jak jezdí Jarda Kulhavý. Na toho u nás nikdo nemá a on je pro mě měřítkem výkonnosti, protože je světová špička. Během prvního závodu Českého poháru jsem se ho udržel jen tři kola a pak jsem musel zvolnit, podle toho vždy poznám, jak na tom jsem.“

Závodů horských kol je tolik, že je těžké najít měřítko kvality. Vy máte zkušenosti ze všech úrovní. Jaká je kvalita závodů Kolo pro život se podniky, kde jezdí jen profesionálové?
„Jsou to samozřejmě jiné závody. Kdyby přijel někdo, kdo jezdí stabilně ve Světovém poháru do desátého místa, tak by na Kole pro život suverénně vyhrál o mnoho minut.“

Jaké pak máte šance prorazit ve Světovém poháru, když jako mistr republiky jezdíte Kolo pro život?
„Ve Světovém poháru nemám šanci. Už jsem tam letos startoval, ale jelo nás 230 a já jel hodně zezadu. Kvůli tomu není možnost se absolutně prosadit. Když člověk jede dobře, dojede nejlépe sedmdesátý, protože se jede po úzkých cestách, které se krátce po startu ucpou, protože závodníků je skutečně zbytečně moc. Po prvním kole tak na nejlepší ztrácím už pět a půl minuty. Pak už třeba každé další kolo dostávám jen třicet vteřin, ale už se nedá závodit.“

Takže jste ve světové konkurenci ve stejné pozici jako amatéři, kteří si jezdí zasportovat na Kolo pro život?
„Přesně tak, na světáku si připadám jako amatér, který se přijel projet pro radost. Je to špatné, když vím, že mám formu, ale nemohu to nikomu ukázat. Jelikož absolvuji jen jeden nebo dva Světové poháry ročně, protože na víc není rozpočet, nemohu nasbírat dostatek bodů, které by mě dostaly dopředu, protože na to nemáte body. Proto se soustředíme hlavně na domácí závody.“

Není pak pro profesionála občas frustrující, že jezdí hlavně závody s veřejností?
„Že závodím na kole s veřejností s mojí situací moc nesouvisí. Prakticky na Kole pro život ani nevnímám, že za mnou startuje tisíc amatérů. Soustředím se jen na závod a je tam pro mě pět dobrých soupeřů, s nimiž bojuji o umístění. Ostatní ani nevidím, takže si to opravdu moc neuvědomuju. Beru lidi jako kompars, který vytváří dobrou atmosféru a dokazuje, že je horská cyklistika stále populárnější. Pro mě jde ale hlavně o kvalitní závod, který jedu vyhrát a chci porazit cyklisty, kteří mají podobnou výkonnost jako já.“