Káva na stole stydne. Od chvíle, co si do ní Martina Sáblíková nasypala cukr, stojí hrnek bez povšimnutí. Útlá dáma se boří do sedačky hotelové restaurace, hraje si s telefonem, těká pohledem. Ano, zasměje se, s radostí vypráví o přípravě, o novinkách. Ale na první pohled je vidět, že s ní cloumají rozpaky. A jedno slovo jí stále zvoní v uších. Kolo.
Ještě na jaře se zdálo, že největší hrozbou mimo soupeřek na ledě bude pro Martinu Sáblíkovou natáčení reklam. Bála se, pochybovala, že pro ni nejsou tím pravým. Ale den a půl práce na spotu, v němž pije výživný nápoj, má zdárně za sebou. Teď se její pozornost přesunula jiným směrem: rychlobruslařka se nechce v září vidět v letadle směr Austrálie.
Dvacet šest hodin dlouhý přelet do Melbourne, kde se jede mistrovství světa, se jí moc nezdá. „Raději mi místo sezení v letadle napař čtyřfázový trénink,“ prosí naoko kouče Petra Nováka, když se o tom po obědě na soustředění v Novém Městě na Moravě baví.
Mistrovství světa probírají denně. Tentokrát si dvacet minut vysvětlují stanoviska. Novák krouží kolem stolu jako nápadník. „Třeba se rozhodneš a řekneš to v rozhovoru,“ nadhazuje, a je znát, že sám touží slyšet odpověď. Pak musí odjet za jinými povinnostmi. „Večer zavolám. Ještě si o tom promluvíme,“ nabízí. Koloběh hovorů na téma Melbourne pokračuje.
Což o to, dlouhé lety už Sáblíková zná, do Ameriky jich podnikla bezpočet. Ale na opačnou stranu zeměkoule, to je velká neznámá. Zvládne ji nakonec stejně jako obávané hraní v reklamě? Možné to je, jisté zdaleka ne.
„Už nějakou dobu koketujeme s letní olympiádou v Londýně. Přece neřeknu, když letos Martina vyhraje cyklistické mistrovství republiky, že nebude na mistrovství světa. Chci vidět, jaké má šance a jak na tom je ve srovnání s nejlepšími,“ vysvětluje Novák.
Na ledě dokáže téměř navlas přesně odhadnout už před rychlobruslařským závodem časy, jaké se pojedou. V číslech se vyzná. To ho zatím znervózňuje na cyklistice. V ní, alespoň v té světové, ještě takové jasno nemá.
A nechce na kole riskovat, že by se Sáblíková na olympiádě ploužila daleko ostatními. Cesta do Melbourne tak nabízí ideální možnost všechno na vlastní kůži zjistit. „Musí tam ale taky být možnost kde trénovat na kolečkových bruslích a další věci,“ říká.
Jenže zatímco roste jeho zaujetí pro cyklistický šampionát, zůstává nechuť Sáblíkové k cestě stejná.
Není to letos poprvé, co má takové dilema. Po olympiádě se rozhodovala, zda pojede na finále Světového poháru a mistrovství světa. Připadala si bez motivace, bez šťávy. Také tehdy tři dny před startem obracela oči v sloup, když se začalo mluvit o tom, že bude závodit. Nakonec startovala. A vítězila. Takže se dá počítat s tím, že do Austrálie poletí? Ne tak zhurta.
„Tehdy to bylo jiné. Byla emočně vyčerpaná, byl to neskutečný zápřah. Rozhodla se, protože tam měla hodně fanoušků, nechtěla je zklamat. Tady jde o něco jiného,“ odmítá Novák vzít jarní případ jako vodítko, jakým směrem se bude rozhodování ubírat tentokrát.
Přestože se zdá, že Sáblíkovou řídí od prvního do posledního kroku, není to tak. Melbourne nechá na její volbě. „Nutit ji nebudu,“ říká. Místo nucení raději taktizuje. Ale doufá, že poletí. O tom nepochybujte.
