Je Lance Armstrong nejlepším cyklistou historie, nebo je sedm triumfů na Tour de France podvodem století? Na tyto otázky by mělo odpovědět vyšetřování údajných dopingových praktik stáje US Postal, které Armstrong po šest sezon šéfoval. V USA se rozhořela právní bitva, jejíž výsledky mohou těžce poznamenat cyklistiku.
Na první pohled to zní podivně. Proč by americké federální orgány mělo zajímat, co si do žil píchali cyklisté závodící většinu sezony kdesi v Evropě?
Jenže smůlou Lance Armstronga je, že jeho tým v letech 1998-2004 sponzorovala US Postal, tedy americká pošta. Proto vyšetřovatelé pátrají, jestli nebyly na nákup a distribuci zakázaných látek využívány státní peníze. Pokud ano, byl by to pochopitelně mimořádný průšvih.
„Byl někdy Lance Armstrong pozitivně testován? Ne. Byl Lance Armstrong testován? Mnohokrát,“ takto ve třetí osobě hovořil americký cyklista už v roce 2001, kdy byl poprvé obviňován z dopingu.
Už prakticky celé poslední desetiletí bojuje s podezřením, že si dopomáhal nelegální cestou. Profesionální cyklistika je prolezlá dopingem, proč ten nejlepší z pelotonu by měl být výjimkou? Armstrong má na tuhle otázku jednoznačnou odpověď. „Jsem čistý,“ tvrdí stále dokola.
Když se objeví další náznaky a podezření, jeho glosa na Twitteru se skládá ze čtyř písmen: „SSDD.“ Same shit, different day. Řečeno spisovnou češtinou: „Pořád stejné nesmysly.“
Santa Claus neexistuje
Teď je však situace jiná než před lety. Všechno se změnilo 20. května, když Floyd Landis poslal sérii e-mailů představitelům americké cyklistiky i antidopingovým orgánům, kde přiznal, že v letech 200206 dopoval. Z dopingu obvinil i řadu bývalých týmových kolegů včetně Armstronga.
„Jednoho dne rodiče také musí říct dětem, že Santa Claus neexistuje,“ vysvětloval Landis svůj překvapivý krok, který následoval po téměř čtyřletém a velmi nákladném boji za vlastní očistu. V roce 2006 totiž vyhrál Tour de France, ale následně byl diskvalifikován za užití syntetického testosteronu.
Landis uvedl, že EPO poprvé vzal od manažera Johana Bruyneela (dnes šéf týmu RadioShack), drogy mu předával i sám Armstrong, růstový hormon zajistil lékař US Postal. O tom, jak si odebrat vlastní krev a pak ji zase tělu transfúzí vrátit, ho poučil dr. Michele Ferrari, s nímž Armstrong roky spolupracoval. „Je to lež,“ reagoval Lance, kterého Landis obvinil i z toho, že dvakrát celkovou částkou 125 tisíc dolarů uplatil Mezinárodní cyklistickou federaci (UCI), aby nebyly zveřejněny negativní vzorky z let 2001 a 2002. Úplatek byl vykázán jako dar na rozvoj juniorského antidopingového programu.
„Tohle je člověk, který několikrát přísahal, že je všechno jinak. Napsal o tom knihu, vybral od lidí velké peníze na svou obranu. A teď najednou otočí,“ opřel se Armstrong do svého krajana. Podobně reagoval Pat McQuaid, šéf UCI.
Landisovi se dostalo slova podpory od jiné americké legendy, od Grega LeMonda. „Věřím, že většina toho je pravda,“ napsal na svůj web. Trojnásobný vítěz Tour de France z let 1986, 1989 a 1990 má na Armstronga pifku už delší dobu, vedli spolu i pár právních sporů.
Přitom kdysi patřil k nadšeným fanouškům svého následovníka. „Když v roce 1999 po návratu z léčby vyhrál prolog na Tour, byl jsem dojatý,“ tvrdí LeMond.
Svůj názor korigoval, když se dozvěděl o Armstrongově spolupráci s Ferrarim. To je ostatně zatím největší kaňka na šampionově renomé. Byl ve Ferrariho péči i v době, kdy se už provalilo, v jakém „oboru“ je italský lékař největším expertem. Jeho ordinací prošla řada dopingových hříšníků, Simeonim počínaje a Vinokurovem konče. Armstrong se od něj distancoval až v roce 2004, kdy byl v Itálii odsouzen.
„V roce 2002 jsem mu zaplatil deset tisíc dolarů,“ připomněl Landis, jaká byla praxe při kontaktu s Ferrarim. „Bral jen peníze v hotovosti a jeho obvyklou taxou bylo deset procent z našeho platu.“
Vyšetřování vede Jeff Novitzky, jenž rozkryl pozadí fungování dopingové laboratoře BALCO, kde figurovala jména jako Marion Jonesová, Tim Montgomery nebo Barry Bonds.
Před Velkou porotu byla předvolána řada cyklistů, svědčit budou také zástupci sponzorských firem Nike či Trek. Závodníci už nebudou moct vodit vyšetřovatele za nos, jako jsou zvyklí ze sportovního prostředí. Budou svědčit pod přísahou a případ Jonesové, která porotě lhala a pak musela na šest měsíců za mříže, je pro ně výstrahou. Armstrong si najal elitního právníka Briana Dalyho. I když ještě není známo, jak přesně bude znít obžaloba, dá se očekávat, že jejich taktika bude založena na diskreditaci svědků. V Landisově případě to nebude vůbec složité.
Lance dobře ví, že proti usvědčenému podvodníkovi má výhodu. Jeho image je zatím ještě ucházející. Je to šampion, který přemohl zákeřnou nemoc. Idol Ameriky. Vzorný otec čtyř dětí. Filantrop, jenž vybírá peníze na boj proti rakovině a stojí v čele známé nadace Livestrong.
Novitzky a spol. prostě budou muset najít zástup věrohodnějších svědků, než je Landis. A také to, čemu se v Americe říká „kouřící revolver“. Tedy indicii, jež by svědčila v Armstrongův neprospěch.
Je pravděpodobné, že výrok poroty ovlivní budoucnost profesionální cyklistiky. I když její pověst je už dlouhé roky pošramocená, Armstrongův pád by ji mohl zasadit těžkou ránu.
Byl to totiž on, kdo jí vrátil přívětivou tvář. V roce 1998 žila Tour de France sérií dopingových skandálů, ale Armstrong se snesl z nebe jako anděl spásy. Ohromil svým vítězstvím a především příběhem muže, jenž porazil Smrt. Stal se morální zárukou profi pelotonu. Čas od času byl někdo chycen, ale fanoušci i sponzoři věřili, že ta hlavní postava, vítěz sedmi Tour, je čistá.
Hraje se o hodně
„Jestli je Lanceův příběh pravdivý, pak je to největší comeback v dějinách. Jestli pravdivý není, pak se jedná o největší podvod,“ varoval však LeMond už v roce 2001.
„Pro Armstronga je to teď velmi, velmi vážné,“ tvrdí v listu Die Zeit Michael Staubel, německý odborník na sportovní právo. „Znám se s Novitzkym a vím, že se vší vášní bojuje proti dopingu v americkém sportu. Udělá vše, co bude v jeho moci.“
Straubel odhaduje, že vyšetřování a civilní proces budou trvat spíše roky než měsíce.
Pak se možná dozvíme, jestli cyklističtí fanoušci na přelomu tisíciletí opravdu sledovali grandiózní podvod, ve srovnání s nímž byl stanozolol v moči sprintera Bena Johnsona obyčejnou klukovinou.
