Je to věc, kterou v kamerách nevidíte. Přesto je pro biatlonisty jako záchranná kotva. Nejde něco se zbraní jak má? Potřebujete ji opravit? Nebo chcete jen nové náboje? Řekněte trenérovi na střelnici, ten sáhne do své krosny a najde to, co je třeba. „Je to naše nezbytná součást,“ přizná kouč české reprezentace Zdeněk Vítek ke speciálnímu batohu plného vychytávek. Co vše se do něj vejde?
Na střelnici ho nepřehlédnete. A pokud ano, hrozí vám, že přes něj zakopnete a přeletíte do závěje sněhu. „Potřebuju náboje,“ křikne při nástřelu v sobotním stíhacím závodě v Hochfilzenu Jakub Štvrtecký. „Jasně,“ kývne trenér Zdeněk Vítek a po chvíli mu je hodí.
„Koukněte na to prosím,“ podá o chvíli později Ondřej Moravec kouči svou zbraň. Ten ihned vytáhne nářadí a malorážku mu upraví.
Tak jako má každá správná žena po ruce ve společnosti kabelku, každý biatlonový trenér vlastní na závodech pořádný batoh, do nějž se vejde vše, co je třeba k doprovodnému servisu. „Už mám na něj i dvě další poptávky. Od Rusů a Belgičanů,“ přizná Vítek, když ho následně, produkt jinak českého soukromníka z Nového Města na Moravě, otevírá, aby ukázal vše, co skrývá.
Mohutností a praktičností až připomíná batoh záchranářů z horské služby. Je to však jeho dílna na pochodu. Načež následné řádky tohoto textu v sobě skrývají takřka podobný popis, jakou je slavná scénka z filmu Na samotě u lesa. To máte: vruty, šrouby, dráty, dvojlinky, trojlinky, okapy, elektroměr….
„Dost cenné je množství těch postranních kapes,“ ocení proto Vítek a hned v první z nich vykukuje magnetická tabulka na ukazování střelby, papíry s namalovanými terči z nástřelů a v další je pak zaražený i plastový boxík s náhradními díly potřebnými pro malorážku.
Je to pestrá škála – od věcí k opravám závěru, spouště, či mířidlům. „Jsou tu různé stahováky, šroubováky, rezervní zásobníky nebo krabičky s náboji,“ vyjmenovává.
A propos, když je řeč o munici – na jeden závod si bere trenér českých biatlonstů i pětistovku náhradních nábojů. „Jen na nástřelu třeba kluci vypálí padesát až osmdesát ran, takže když mám třeba i deset krabiček (po padesáti), spotřebuje se to,“ říká Vítek a ukazuje další kapsu.
Kolik to všechno stojí?
Zde jsou pro změnu terčíky na značení tratě, spreje s nemrznoucí směsí a byl by tu i prostor pro stativ na dalekohled. Na dalekohled, který pak pochopitelně má své místo v tom hlavním, vnitřním prostoru. Vedle něj jsou zde rovněž úhledně urovnány igelitové pytlíčky s dalšími proprietami.
„Tohle je třeba vytěrák na zbraň. Kdyby někomu nevystřelil náboj, a zůstane kule v laufu, tak se musí vyťuknout, protože kdyby se měla vystřelit další patronou, poškodí se tím lauf,“ říká Vítek a ukazuje, že má hned vedle uložená nová mířidla, rezervní upínáky na zbraň, na ruku, šroubováky, nože, kleště, kladívko, lepidla, náhradní mušky, vazelínu, dláto, pilníky nebo krytky na oko.
Chvilku zaváháte a lehce se v tom ztratíte.
Jakou cenu tak mají všechny tyhle vychytáky běžně nošené na zádech? „Záleží, o co jde. Drahé věci jsou hlavně ty náhradní díly na zbraň – jen za spouštěcí kohoutek je třeba padesát eur. Je to sice malý díl, ale je to kusovka. Nebo sada zásobníků, ta také stojí asi sto eur. Co se ale týče nářadí, tam je to jiné. Jsou to obouchané věci, protože si je beztak spousta lidí půjčí a pak je třeba ani někdo nevrátí,“ směje se Vítek a bere batoh na záda k odchodu.
Na první pohled je přitom vidět, že se u toho musí zapřít. „No, takhle je určitě těžký. Deset kilo má určitě, patnáct asi tak maximálně. Ostatní země však vozí podobné kousky. Pro každého trenéra je vždy dobře, když ví, kdy má pro kterou věc kam hrábnout. Podle mě třetina trenérů tady podobný batoh má také,“ dodává reprezentační trenér mužské biatlonové reprezentace.
