Je mistrem republiky, mezinárodním mistrem Norska, Holandska i Česka a svůj první turnaj hrál před více než patnácti lety. Přesto Jan Pulkráb není známou tváří sportovního světa, jeho zálibou je totiž ricochet, věčný konkurent populárního squashe. Že dynamický a atraktivní sport neznáte? To nevadí, nejste jediní. „Když před lidmi vyslovím ricochet, často neví, jestli se bavíme o sportu, o stolní hře, nebo o nemoci," směje se Pulkráb, jedenatřicetiletý chlapík, který mimo jiné třikrát ovládl republikový žebříček.
Squash je v Česku hodně populární, čím byste mě přesvědčil k tomu, abych přešel na ricochet?
„Je to mnohem větší zábava. Největším rozdílem, který je vidět na první pohled, je to, že kurt je o něco menší, a to skýtá mnoho výhod. Hra je rázem o dost rychlejší. Takže kdo si chce hodně zasportovat a vyzkoušet si intenzivní zábavu, tohle je slušný mazec."
Není to pro začátečníka nevýhodou?
„Vůbec ne. Spoustu lidí si to neuvědomí, ale čím větší je kurt, tím víc je třeba za míčkem běhat a najít ho. Ale když jsou stěny víc u sebe, tak i když balonek netrefíte tak, jak chcete, tak on se stejně odrazí aspoň doprostřed kurtu. Kdybych to měl převést do čísel, tak v tenise je třeba trefit 20% prostoru před sebou, aby byl míček zahraný dobře. Ve squashi je to tak 40% a v ricochetu zhruba 60%. Nováčkům navíc pomáhá i to, že oproti squashi je raketa menší a lehčí."
Mladé sportovce navíc určitě naláká i přítomnost elektroniky.
„Je to tak, ricochet je celkem high-tech sport. Skóre si nemusíte počítat, protože na přední stěně je elektronika, které hlídá auty a v průběhu hry nedochází k žádným dohadům kvůli aktuálnímu stavu. To je rozhodně zajímavý prvek."
Sám Českou republiku nazýváte mekkou ricochetu. Nestává se vám ale, že někomu řeknete, jakému sportu se věnujete a setkáte se jen s překvapeným výrazem?
„Pravidelně, už si z toho dělám legraci. Je vidět, že ti lidé pak neví, jestli se bavíme o sportu, o stolní hře, nebo o nemoci. Ale je to tak trochu regionální, například na Táborsku je ricochet už na podobné úrovni jako squash. Kdybych se ale zaměřil na Prahu nebo na celou republiku, tak zhruba jedna třetina lidí ví a dvě třetiny vůbec. Konkurence ostatních sportů je obrovská, ricochet je spíš menšinový sport a abych byl upřímný, asi jím i zůstane."
Může to skýtat nějaké výhody?
„Například turnaje jsou sportovně čisté a přátelské, hráči se tam hlavně baví. Ricochet hraje také plno hráčů squashe, ale je zajímavé, že opačně to tolik nefunguje. Proč? Squash je ve srovnání obou sportů pomalejší a je spíš orientovaný na taktiku a výdrž. Ricochet má výbušnost a hravost. A squashisté rádi jezdí na naše turnaje proto, že tam je přátelská atmosféra, kterou oni tolik neznají."
Proč je tedy squash v žebříčku popularity pořád před ricochetem?
„Těch důvodů je víc. Má například historii a tradici, lidé ho znají a nebojí se ho vyzkoušet. Ricochet se snaží prosadit zhruba posledních dvacet let. Navíc squash je komerční sport a úplná špička se jím může i živit či alespoň přiživit. Ale ricochet se na tuhle úroveň nikdy nedostal a hraje se pro zábavu."
Ještě zpátky k vaší kariéře. Máte za sebou slušné úspěchy, ale zároveň máte inženýrský titul, chodíte každý den do práce a jste i čerstvě otcem. Dá se to všechno zvládat?
„Určitě, nikdo ricochet v téhle době nedělá tak, aby to nešlo. Když se hráč připravuje na turnaj, tak se připravuje vysloveně na jednu akci a když je větší turnaj, jako třeba mistrovství Evropy, tak na to je příprava trvající několik měsíců. Základem je to, že to každého musí bavit, pak se neřeší, kolik hodin se kde stráví tréninkem."
A kolik času je mu třeba věnovat?
„Já trénuju dvakrát až třikrát do týdne a všechno dohromady zvládám i s normálním životem. O víkendu je to horší, manželce jsem slíbil, že nebudu jezdit na tolik turnajů, ale člověku to nedá a občas je mi to doma vyčítáno. Tak se snažím rodinu brát sebou, ale samozřejmě trávit se mnou čas celý den na turnaji je moc nebaví (smích)."
Kromě ricochetu si ke kondici dopomáhte i jinými sporty?
„Baví mě běhat, samozřejmě pomáhá i posilovna, k tomu chodím například na fotbaly... Ale všechno už teď stíhat nejde, když má člověk rodinu, je třeba už některý věci vynechat."
