Ultimátním zápasům se věnoval od jejich samotného počátku v České republice, nyní se prodral mezi špičku místních MMA trenérů. A splnil si i jeden svůj sen. Stal se prvním českým trenérem, který se dostal do prestižní UFC. „Určitě je to největší úspěch mé kariéry,“ vzpomíná ve druhém díle rozhovoru pro iSport.cz Daniel Barták, trenér Viktora Pešty.
Hodně se mluví o Karlosovi Vémolovi, Viktorovi Peštovi či Lucii Pudilové. Vy jste se ale stal prvním českým trenérem, který se dostal do UFC. To je na české poměry velký úspěch, co říkáte?
„Určitě to beru za jeden z největších úspěchů své trenérské kariéry. Pořád se ale dívám dopředu a chci se tam dostat znovu a znovu. Nejblíž z Penta gymu k tomu má nakročeno Magdalena Šormová. Tak uvidíme.“
Vzpomenete si na své pocity před prvním odkoučovaným zápasem?
„Já si myslím, že to bylo úplně normální. Předtím jsem si určitě řekl ‚jé, já jsem v UFC‘, ale když došlo na zápas, tak jsem to nevnímal. Bral jsem to stejně, jak kdybych koučoval třeba u nás na GCFku.“
Není to těžké na psychiku, když si uvědomíte, kolik to sleduje lidí?
„Jediné, co tam je jiného, než třeba na amatérské lize je to, že potkáváte lidi, které jinak vídáte jen v televizi. Dana White si s vámi potřese na vážení rukou, popřeje vám hodně štěstí. Vyfotíte se s GSP nebo Danem Hendersonem. To fakt na lize, třeba v Letňanech, nezažijete. UFC je obrovský moloch. O všechno je postaráno. Jedete podle daného řádu. Spíš si to užíváte, než aby vás to nějak svazovalo. Občas je náročnější pracovat s amatérem před prvním zápasem, než s borcem, který má odzápaseno a vy víte, co od něj můžete čekat. Při samotném zápase lidi kolem nevnímáte. Jste soustředění a jediné co vás zajímá je to co se děje v kleci.“
Je ještě něco víc, čeho byste chtěl v trenérské kariéře dosáhnout?
„Je. Titulu v UFC, nebo jiné prestižní soutěži. Ona je i otázka, jak se bude UFC formovat dál. Teď to spíš vypadá jako komerční show, dřív, dá se říct před Conorem (McGregorem, pozn.red.), to byla čistě sportovní soutěž. Money fighty a čekání na pana božského, než se uráčí obhajovat, to trochu mění. Šampioni si vybírají, s kým chtějí zápasit, aby z toho co nejvíc vytřískli. Čemuž samozřejmě rozumím, na druhou stranu to oddaluje šanci zazápasit si o titul skutečným vyzyvatelům.“
Viktor Pešta v UFC vyhrál jen jeden zápas a jeho štace tam se asi nedá nazvat úplně tou nejúspěšnější, přestože se jedná o nadprůměrného bojovníka. Co za tím stálo?
„Já si myslím, že tam šel možná moc brzo, což jsme mu i říkali. Na druhou stranu se tam ale vůbec dostat nemusel. Díky tomu získal spoustu zkušeností. Začal trénovat ve Švédsku, pak se přesunul do Ameriky. Když začal trénovat na Floridě, stal se z něj mnohem komplexnější bojovník, což v těch prvních zápasech nebyl. Určitě to ale nebyl vyloženě neúspěch. V prvním zápase stačil jeden takedown, aby vyhrál. Druhý vyhrál. Ve třetím prohrál s Derickem Lewisem, který se pak dostal vysoko. Jako jediný nepovedený zápas vidím ten s Tyburou. Proti Olejnikovi ho dostala zkušenost, ten frajer má za sebou přes padesát vítězných zápasů, zkušenosti nenajdete na ulici, musíte si je odzápasit.“
Vy Peštu stále trénujete. Myslíte si, že má na to se vrátit a být úspěšnější, než posledně?
„Já si myslím, že určitě. Teď podepsal dobrou smlouvu s Fight Nights Global, kde má ještě další čtyři zápasy. Tam by se mohl „vyzápasit“ a zabojovat o titul. Přes něj vede cesta do UFC.“
Na Peštovi bylo vidět, že ho konec v UFC psychicky hodně sebral. Po výhře proti Kitovi se mu hodně ulevilo, že? Ve svém dalším zápase v Rusku už působil mnohem sebejistěji.
„Na XFN měl na sobě pořádný balvan. Kdyby prohrál, vrátil by se na úplný začátek. Jeho soupeř nebyl žádný nazdárek, který si přišel pro jasnou prohru. Polák Kita patří dlouhodobě k polské špičce, o to náročnější to bylo na psychiku. Dalo by se říct, že šlo o bytí a nebytí. Tím, že Viktor vyhrál, se dostal zpátky na vítěznou vlnu a dodalo mu to potřebnou dávku sebevědomí. V obou zápasech navíc, tedy i v tom v Rusku, předvedl kvalitní výkon. Hlavně v tom druhém už bylo vidět, že dokáže prodat to, co umí.“
Je ještě něco, co by měl zlepšit, aby byl top bojovníkem?
„Podle mě postoj. Měl by si hlavně víc věřit, protože zas tak špatným postojářem není. Je potřeba, aby si to uvědomil i v zápase a ukázal, že se může měřit i s kvalitními postojaři.“
Pešta často trénuje i v Americe. Není vám to trochu líto, že na něm nemůžete pracovat, jak byste si představoval?
„Mně to určitě nevadí. On nás hlavně tím, co přiveze z Ameriky, hodně obohacuje. Dalo by se říct, že tam máme takového špiona. Techniky dokáže pobrat a není to jouda, kterej sice jezdí do Ameriky, ale v letadle všechno zapomene. Náš tým to hodně zvedá, kluci v něm vidí vzor. I mě to obohacuje.“
Jak to pak vypadá při zápase? Jste u klece třeba i s jinými trenéry?
„Určitě. V UFC, pokud jsem mohl, jsme u klece seděli tři. Já, Jirka Paluska a tehdy ještě švédský trénér All stars teamu, kde určitou dobu Viktor trénoval. Na poslední dva zápasy jsem nejel. Nemohl jsem. Teď na XFN a v Rusku jsem už byl. V prvním případě se Zdenkem Bartošem, ve druhém s Jirkou Paluskou. Vůbec není problém, že ho třeba dva tři měsíce, co je na kempu v USA, nevidíme. Tím, že ho známe od jeho začátků, ho myslím pořád známe líp než třeba kolegové z USA. Všichni víme, co jeden od druhého může čekat. Ta chemie tam pořád je.“
Je to spíš dříč, nebo talent?
„Já si myslím, že dříč. Samozřejmě, trošku talentu tam je. Teda ne trošku, ale hodně. Má to ale hodně vydřený. Je to ten typ člověka, který ví, co chce a jde si za tím.“
První díl rozhovoru s Danielem Bartákem si můžete přečíst zde. Ve třetím díle se trenér rozpovídal o dopingu v MMA.
