Se svými 207 centimetry a 140 kilogramy válčí v rakouském prestižním týmu Raiders a jako kapitán bojuje v reprezentačním týmu Česka. K americkému fotbalu se Josef Fuksa dostal kvůli své tělesné konstituci, a jak sám přiznává, našel v něm velkou vášeň. Dokonce byl krůček od toho, stát se prvním Čechem, který se kdy probojoval do slavné NFL. „Hlavní skaut mi tehdy dal nejvyšší známku a zakázal mi podepisovat jiné smlouvy. Vše vypadalo skvěle, ale ten samý rok nastala globální finanční krize a NFL ten program zrušila,“ vzpomíná Josef Fuksa v rozhovoru pro iSport.cz. Ten se nyní aktivně věnuje tomu, aby americký fotbal dostal do širšího podvědomí i fanouškům v Čechách.
Proč zrovna americký fotbal? Co vás k němu přivedlo? Není to zrovna sport, který by v Evropě patřil k těm nejvíce sledovaným.
„K fotbalu jsem se nachomýtl šťastnou náhodou. A jelikož jsem moc velký na ostatní sporty, rychle jsem se v něm našel. Opravdu to není mimo USA zrovna mainstreamový sport, ale například v sousedním Německu má poměrně silnou fanouškovskou základnu. V Česku se to snad jednou zlepší také.“
Co by se podle vás mělo změnit, aby mohl být americký fotbal populárnější i v Česku?
„Myslím si, že by to mělo jít krok za krokem. Spíš než nějaké marketingové strategie by si měli sami hráči osvojit profesionální přístup a teprve pak usilovat o stejný přístup ze strany klubu. Když se bude na co koukat, bude snazší investovat do lepší propagace. Zase to ale nechápejte tak, že je v ČR pár nadšenců, co se rubou na poli za hospodou. Přeci jen se u nás prostředí amerického fotbalu buduje přes dvacet let a například pražské týmy jsou v Evropě již poměrně respektované.“
Vy jste, co se týče popularizace tohoto sportu u nás, celkem dost aktivní. Jste úspěšný, pořádáte kempy, natáčíte videa… Jak jste se k tomu vůbec dostal? Bylo to z vaší hlavy?
„Ano, snažím se být aktivní. Přeci jen mi toho fotbal dal hodně, tak je na čase mu teď něco vrátit zpět. Některé věci se mi v řízení fotbalu u nás nelíbí, ale místo nějakého hudrování se snažím přiložit ruku k dílu a něco s tím dělat. Samozřejmě už také cítím, že má fyzická stránka začíná být poměrně opotřebovaná, a tak se snažím stylizovat i do jiné, než hráčské role. Vymyslel jsem projekt CzechLineman, který začal jako facebooková stránka, kde jsem se dělil o fotbalové zkušenosti, později přibyla instruktážní videa. Snažím se hráčům zprostředkovat zkušenosti od sebe i dalších hráčů. Ať už přímo z USA, nebo z Německa, či Rakouska.“
Vloni v listopadu jste v Čechách pořádal kemp pro hráče, kde jste se dělil o zkušenosti. Jak moc velký je o podobné kempy zájem? Máte v budoucnu v plánu pořádat i další?
„O ty je zájem velký, mám z toho radost. Zatím jsme pokaždé naplnili celou kapacitu, takže v tom určitě chceme pokračovat.“
Momentálně hrajete v rakouském týmu Raiders z Innsbrucku, který patří mezi jedny z favoritů soutěže. Jak se vůbec podaří českému hráči, pro kterého podmínky na domácí půdě nejsou zrovna nejrůžovější, dostat do tak kvalitního týmu?
„Ano, letos už čtvrtou sezonu hraju za tým, který rozhodně patří mezi ty nejlepší v celé Evropě. U nás to sice není zrovna nejsnazší, co se týká hráčské a technické stránky, ale zase podmínky pro osobní atletické přípravy jsou všude stejné. Na to by se neměl vymlouvat nikdo. Já jsem měl šťastnou ruku hned se svým prvním angažmá, kdy jsem v roce 2009 vyhrál s týmem Berlin Adler německou GFL. Od té doby hraji, kde chci. A taky, kde si mě můžou dovolit (směje se).“
Pár let zpátky se vaše jméno často skloňovalo s NFL. Proč se to nepovedlo?
„Ano, někdejší profesionální soutěž NFL Europe, která sloužila jako jakási farma NFL, si mě v mých dvaceti letech vybrala na testování jako potenciální talent. Cutem jsem neprošel, ale slíbili mi, že příští rok mě určitě vyberou, jenže to byl poslední rok NFL Europe. Po počátečním rozčarování hráčům svitla naděje v podobě programu NFL International, který sdružoval asi čtyři tisíce neamerických hráčů. Z nich vybrali 600 na fyzické testování a z nich 70 na hráčské testy. Ti létali po Evropě po kempech a bili se o patnáct vysněných míst v NFL. Já se dva roky po sobě probojoval mezi posledních 40, ale jedním z těch 15 šťastlivců jsem bohužel nebyl. Rok na to jsem byl na kempu v německém Hanau fyzicky nejlépe připraveným hráčem, hlavní skaut mi dal nejvyšší známku a zakázali mi podepisovat jakoukoliv smlouvu. Vše vypadalo skvěle, ale ten samý rok nastala globální finanční krize a NFL musela utáhnout pomyslné kohouty, tak zrušili tento program.“
|
Kdo je Josef Fuksa „Nejúspěšnější hráč amerického fotbalu v Čechách, dvoumetrový motorkář, kapitán národního týmu, mistr německé, rakouské i nejprestižnější celoevropské ligy, ale také herec, milující otec, trenér, kuřák dýmky a fanoušek svérázné hudební skupiny The TapTap.“ |
Mrzí vás to?
„Nemrzí. Při účasti na zmíněných kempech jsem získal první angažmá. S krachem programu jsem neztratil motivaci a i bez přímé zkušenosti s NFL si přijdu jako poměrně úspěšný. Navíc s přibývajícími lety jsou již priority úplně jinde - syn, rodina, opravdická práce…“
Vy sám jste jedním z hodně mála českých hráčů, kteří se americkým fotbalem živí profesionálně. Ta cesta ale určitě nebyla úplně jednoduchá, že?
„V současné době už je nás pár hráčů z Čech, kteří se osmělili udělat velký první krok a vyrazit hledat slávu a úspěch za hranice. Cesta, jak se stát profesionálem, je paradoxně hrozně jednoduchá. Stačí totiž chtít. Jediný háček je v tom, že je nutné chtít opravdu hodně a hlavně chtít 24 hodin denně a 7 dní v týdnu.“
Jak vy to třeba máte se smlouvou? Jste placený po celý rok, nebo jen během sezony?
„Smlouvu mám vždy jen na aktivní části sezony. V zimní přípravě se o sebe musím starat sám a vyhovuje mi to tak. Už jsem před sebou měl smlouvu na tři roky v kuse, ale nikdy jsem to nepodepsal na víc, jak jeden rok. Jsem rád, když se po odehrané sezoně obě strany sejdou a řeknou si připomínky. V praxi to znamená tak, že si vyslechnu pochvalu a řeknu si o lepší smlouvu (směje se).“
Zmínil jste už přibývající léta. Jaké to je být v týmu nejstarší?
„Tvrdé. (směje se) V týmu nás je skoro 50 a já nejen, že jsem nejstarší, ale jsem tam dokonce jediný třicátník! A musím přiznat, že ve 33 letech všechno bolí o hodně víc než ve dvaceti. A moji maličkou, ale velice odhodlanou fyzioterapeutku stojí dost sil udržovat mé tělo v chodu.“
Komu v NFL fandíte a proč?
„Paní Fuksová fandí Denveru Broncos, takže já nemám na vybranou a v rámci zachování domácí pohody fandím ženě (směje se).“
Vzpomenete si na svůj zatím nejsilnější fotbalový zážitek?
„Určitě. Byl to můj první mezinárodní zápas v týmu Berlin Adler, na který se přijeli podívat i rodiče. Když tým vyběhl na hřiště, naši marně hledali mou šedesát trojku a já nikde. Říkali si, že asi nehraju, nebo co. A pak to přišlo! S vířením bubnů začal komentátor vyvolávat základní jedenáctku podle jmen a hned první zaznělo: ‚…from Czech Republic, starting right tackle, number 63 Jooooseeeef Fuuuksa‘. Já jsem naklusal na hřiště, otočil se mezi diváky a na první dobrou zahlédl dojaté rodiče. Otec samozřejmě nebrečel, protože je chlap, asi měl jen něco v oku. Tohle je moment, který bych si rád pamatoval navždy.“
