Showman každým coulem. Působí prakticky pořád mimořádně pozitivně a není to žádná póza. Michal Kavalčík je prostě správně naladěný člověk. „V tom mám výhodu, deprese mě nikdy nepotkaly,“ říká bývalý Ruda z Ostravy. Zároveň ale přiznává, že velká popularita bodrého Ostraváka měla i své stinné stránky. Přesto na něj vzpomíná rád, ač dal této roli už sbohem.
Jak vznikl Ruda z Ostravy
„Jednou mi zavolala kolegyně z rádia, kde jsem v roce 2005 pracoval. Řekla mi, že probíhá na HBO konkurz do pořadu Na stojáka. Divil jsem se, co to je. ‚Stoupneš si k mikrofonu, něco vyprávíš a bavíš lidi,‘ vysvětlila mi. Poděkoval jsem jí za nabídku, ale byla to představa absolutně nemožná. Dál mě ale do toho uvrtávala. Pak jsem několik nocí přemýšlel, čím bych zaujal, co tady v republice ještě není. A tak mě napadl právě Ruda. Takový ten trochu jednodušší horník z dolu v Ostravě, který by mohl být i docela od rány.“
Proč skončil Ruda
„V roce 2016 jsem jej ukončil na všech frontách. Jak rádio, televize… Ruda prostě skončil. Kostým jsem porozdával. Miloš Knor má plísňáky, Pavlásek má propocené tričko, skoro každý z našich komiků má něco... To je vlastně nejčastější dotaz fanoušků, proč skončil Ruda. Hlavní důvod je, že toho po těch jedenácti letech bylo moc a já už jsem byl jako člověk velmi unavený. Neuměl jsem taky dost dobře pracovat s energií, bral jsem si na bedra spoustu práce, což se mi potom projevilo na zdraví. Takže únava byl hlavní důvod. Ale hlavně si myslím, že ta postava splnila svůj účel.“
Chtěl kandidovat na prezidenta
„Měli jsme v plánu udělat ještě jednu velikou věc. Ruda na Hrad! Billboardy, reklamy, prostě kandidát. Měli jsme takovou vizi, že bychom měli heslo ‚Za ještě větší prdel!‘ A možná, že by se Ruda do toho prvního kola nějak probojoval, ale pak bychom od toho samozřejmě upustili. Tím bychom ale lidi asi i naštvali, protože by řekli ‚My jsme ti dali hlasy, chceme tu prdel na Hradě.‘ No a máme tam, co máme. (pousměje se)"
Čím se cítí být
„Nedávno jsem to v sobě nějak pocitově seřazoval a na prvním místě je určitě herectví. Tomu bych se chtěl věnovat až do pozdních let. Když člověka drží zdraví, tak jsou skvělí herci, kteří hrají i po sedmdesátce na jevištích a je radost na ně koukat. Takže to je podle mě to hlavní, co mě bude dál živit. Na druhém místě, co mě strašně baví, je ta moderace. Kontakt s divákem, ta improvizace, kterou Ruda vymakal a Michal v ní díky tomu dostal praxi. A na třetím místě je muzikál, v němž je zpěv, tanec a herectví.“
O nočním sportování
„Nikdy jsem nebyl typ na fitko. Celý život bojuji s vůlí. Všechno mě většinou baví měsíc dva, a pak to jako blíženec pustím a hledám nový zájem. Ale po operaci krční ploténky mi doktor samozřejmě předepsal rehabilitace a doporučil zpevnit páteř. A tím, že bydlím v centru, hledal jsem něco, co je blízko a zjistil jsem, že John Reed má otevřeno 24 hodin denně. Takže někdy i v jedenáct hodin večer, kdy tam cvičí jen pár lidí, si jdu třeba zaběhat na pás a zaposilovat. A velmi se mi zlepšilo spaní a všechno.“
Jak si zničil ploténku
„Vtipné je, že člověk skáče ze čtyř tisíc metrů padákem, jezdí na lyžích, tam dělá salta, v létě skáče šipky z neskutečné výšky… Prostě samé věci, za které by mi maminka dala na zadek. Ale najednou jsem zkoušel na jevišti muzikál Muž se železnou maskou, kde jsem hrál šaška. Zhruba dva měsíce jsem tam vždycky dělal v jednom čísle hvězdu. A najednou, týden před premiérou, mi luplo mezi lopatkami. Takový jsem měl tedy alespoň pocit. Nebylo to mezi lopatkami, ale výš. Tři dny jsem nemohl spát a čtvrtý den mi začala ochrnovat pravá ruka. Takže okamžitě do nemocnice.“
O psychice
„Opravdu neznám špatné nálady. Spousta slavných herců a zpěváků má psychické problémy. Co si budeme povídat, občas to i skončí špatně. A mě se třeba často lidé ptají, jestli mám někdy deprese, jaké beru prášky, jestli bych mohl něco doporučit… Takže se vždy moc omlouvám, že žádné prášky neberu a nemohu nic doporučit. V tom mám výhodu, že mě deprese nikdy nepotkaly.“
Velký rozhovor s Michalem Kavalčíkem si přečtěte v magazínu Nedělní Sport Křížovky
