Stál u zrodu současného běžeckého boomu. Ultravytrvalec Miloš Škorpil s potěšením sleduje, jak jeho zamilovaný sport v Česku stále roste. Počet běžců už se blíží dvěma milionům. Stejně jako kdysi stačí obléknout tričko a trenky, nazout boty a může se začít. Škorpil ale patří k patronům aplikace Superlife a vysvětluje proč.
Než dorazil na schůzku v jedné letenské pizzerii, poslal výmluvnou esemesku: „Běžím.“ A doprovodil ji emotikonem běžce. „Běžel jsem ze Stromovky, kde parkuju, protože tady na Letné je to drastické, samá modrá zóna…“ vysvětloval s úsměvem.
Jste známý jako český běžecký guru, jak pokračuje vaše mise?
„Učím lidi správně běhat, říkám tomu přirozený běh. Po stránce technické i stránce metodické. Snažím se jim vysvětlit, proč mají běhat zezačátku pomalu.“
Proč?
„Aby se jim spustil metabolismus, aby se rozdýchali. Pokud chtějí dál poradit s tréninkem na konkrétní vzdálenost, tak jim ve stručnosti vysvětlím, jak by si trénink měli postavit. Pak děláme spoustu akcí pro firmy, teambuildingy, workshopy. Tam to probíhá tak, že mluvíme dvě hodiny o běhání, zdravém životním stylu. A potom si jdeme zaběhat, kde jim ukážeme základy toho přirozeného běhu. Za hodinu a půl se to většina lidí nenaučí, ale pochopí to.“
Platí i v moderním světě, že běh je nejpřirozenější a nejlevnější sport?
„Běh pořád patří k nejlevnějším sportům, ale hlavně je to sport, který zabere nejmíň času, když to porovnám, co člověku může dát. Vyběhnu tam, kde jsem, z domova, z práce, na služební cestě z hotelu. Dáte si svou hodinku, půlhodinku, podle toho, na co máte, nebo na co se cítíte. A zase doběhnete zpátky a nemáte tam žádnou časovou ztrátu. Nemusíme mít ani žádné technické vybavení. Pro člověka, který běhá dvacet, třicet, čtyřicet kilometrů týdně, jsou boty a oblečení naprosto dostačující. Vrací se to zpátky do dob, kdy byl běh nejlevnějším sportem.“
S aplikací v mobilu jako Superlife ale máte něco navíc, jak běžcům pomáhá?
„Superlife může pomoct několika způsoby. Jednak jsou tam různé výzvy, chodeckými počínaje, cyklistickými konče. Jsou dělané rozumně, co se týče vzdálenosti, takže se do nich může zapojit každý. Je pravda, že většina lidí, aby něco dělala, musí mít nějaké srovnání. A když to nemá kolem sebe, tak v téhle aplikaci to najde. Funguje to i přes sociální sítě, můžete to sdílet na facebooku, lidi vidí, že něco děláte. A ti vás začnou motivačně podporovat, nebo vás nenávidět, protože toho nejsou schopní…“ (smích)
Ale zkusit to může každý…
„Přesně tak! Každý to může zkusit. Tohle je to hlavní, co Superlife přináší. My jako Běžecká škola (Škorpilův projekt – pozn. red.) s ním spolupracujeme a týden, co týden bude na iSport.cz článek od nás. Praktický, metodický, směřovaný k běhání a zdravému životnímu stylu.“
Jak pomáhá aplikace lidem orientovat se v tréninku?
„Aplikace měří vzdálenost a tempo, protože má GPS. Takže si můžou snadno otestovat, kdy to přepalují.“
Jak to poznají, podle tepu?
„Ani nepotřebujete tep, stačí dech. Tep je pomyslný ukazatel, který jde změřit, dech nezměříte. Ale vlastně všechno je o kyslíku. Když nemáte kyslík, nemůžete spalovat laktát, nemáte metabolismus celkově nastavený.“
Jak tedy předejít potížím s dechem?
„Měli by se rozebíhat pomalu. Já mám třeba roční tréninkový plán pro lidi, kteří po letech vstanou z gauče. Tam začínáme tím, čemu říkám indiánská chůze. Ne indiánský běh, ale indiánská chůze.“
Co to znamená?
„Začínáme šestadvaceti minutami. Dvě minuty normální vycházkové chůze a dvě minuty rychlé chůze. A takhle se to střídá. Doporučuju to absolvovat obden, aby se získala nějaká periodicita, aby si člověk vytvořil návyk. Každý čtvrtý trénink se přidávají dvě a dvě minuty, až se to dostane na hodinu. Pak se to vrací zase zpátky na šestadvacet, tam začínají s indiánským během. Zase to stoupá, a pak teprve můžou začít s tréninkem a třeba půl hodiny běhat. Když jsou schopni to udýchat, nepřepalovat to. Za půl roku zjistí svoje limity, že když běží v tempu, jsou schopni se posouvat rychleji, než když se pořád snaží jít do maxima.“
Jaký má tady význam Superlife?
„Přes hrudní pás si můžete nastavit údaje tepové frekvence a máte tam rychlost. Víte, že minule jste běžel třeba osmičkou a že jste to stejně neudýchal. Tak se snažíte běžet třeba šestkou. Když víte, že to udýcháte, protože o to jde, abyste kyslíkem zásobil plíce a celé tělo, tak se můžete o půl kilometru zrychlit. Touhle vlastní analýzou zjistíte, co je pro vás nejvhodnější.“
Chce to ale začít…
„A ten začátek by měl být tak, že se hýbete tempem, které jste schopen normálně udýchat, při tom třeba normálně mluvit. Lidem, kteří neběží ve dvojici a nepovídají si, doporučuju přítele na telefonu.“
Jak prosím?
(úsměv) „Takhle vždycky běhala moje přítelkyně. Zavolala mi, když vyběhla, a celou půlhodinu jsme spolu mluvili.“
Jak pracovat s euforií, která se přirozeně dostavuje po prvních úspěších?
„To je těžké. Všechny aplikace, hodinky jsou výborní pomocníci, ale zlí páni. Tohle se lidem stává, že si každý trénink chtějí zaběhnout osobák, protože mají svou oblíbenou trasu. V tomhle je ta aplikace dobrá, protože můžete trasy měnit. Vy běháte svoji oblíbenou trasu, protože máte strach, abyste třeba nezabloudil. Tady aspoň víte, že se po svých stopách můžete vrátit, kde to znáte. Je pravda, že když běhám každý trénink na osobák, časem zjistím, že se to někde zastaví, pak to začne stagnovat a začne to jít dolů. Tenhle způsob tréninku nepřináší permanentní zlepšování.“
Proč?
„Máme osm systémů těla, dýchacím počínaje a kůží konče. Proto já mám ten program udělaný takhle. Během půl roku se tělo naučí spolupracovat, aby nešlo proti sobě. Aby pořád byly síly na výkon, abyste se cítil dobře, abyste si to taky dokázal srovnat v hlavě.“
Souhlasíte s tím, že aplikace jako Superlife dělají běhání zábavnějším?
„Určitě. Buď tam máte nějakou skupinu, s kterou na dálku soutěžíte. Ale nejlepší je soupeřit sám se sebou. Já říkám: Nikdo se nesrovnávejte s jinými. Vy nevíte, jak dlouho ten druhý běhá, co dělá za práci, jaký dělá jiný sport. Když ho sledujete na síti, třeba jenom víte, že je stejně starý jako vy. Vždycky je lepší srovnávat se sám se sebou. Je dobré, že můžete jít do historie aplikace, nemusíte si to nikde zapisovat. Podle toho zjistíte, jestli zažíváte progres, nebo regres. I k tomu budou sloužit naše metodické články, ne každý má běžeckou školu. Tady už v rámci aplikace ty informace získá.“
Je výhoda, že se tady propojí aplikace s expertní radou?
(úsměv) „Pokud budou lidi ty rady dodržovat, tak by jim to mělo jít nahoru.“
Je těžké lidem měnit zaběhnutý styl?
„Moc ne, protože oni brzy zjistí, že přirozený běh je… Většinou mi říkají, že je to úplně jiný sport. Já říkám: Ano je, protože přirozený běh je skutečný běh, a to, co provozují, je chůze se skočnou fází.“
Jak to myslíte?
„Člověk má dva modely pohybu, chůzi a běh. Přičemž většina lidí používá při běhu chodecký model. To znamená noha dopředu a ruka dozadu. V běhu je to úplně obráceně, ruka jde v oblouku nahoru a noha, tak jak to běží černoši, zakopávají a letí. Tam je skutečně letová fáze, ale pro většinu lidí, co běhají, je to skočná fáze. Protože se odrazí a skočí do výšky. Od toho potom pramení zranění.“
Boty jsou přitom pořád lepší, ne?
„Výrobci se snaží, aby šla technologie dopředu, ale opomněla se technika. U nás se zůstalo v devadesátých letech, kdy běhali jenom atleti. Ale jak začaly běhat tisíce a tisíce hobbíků, kteří neměli žádnou atletickou minulost, přejímají, co vidí. Těch deset procent, co běhají dobře, se v davu ztratí. Nebo ostatním po startu utečou…“
Kolik lidí v Česku běhá?
„Statistický úřad uvádí mezi 1,5 a dvěma miliony lidí, kteří si jdou občas zaběhat.“
Je to oproti devadesáti letům velký nárůst?
„Myslím, že tam to bylo do milionu. Možná spíš pět set tisíc, takže je to čtyřnásobek… To vidíte i v parcích. Dřív to byla výjimka, dneska tam běžíte a je to v podstatě jak na Václaváku. Kór v určitou dobu v Praze před určitými závody. To je Stromovka plná.“
To vás musí hřát na duši…
„Dostal jsem nabídku na další knížku. Tak jsem říkal, že bych napsal jedině Evangelium běhu. A to kvůli tomu, že pohyb obecně může lidstvo zachránit. U nás je skoro šedesát procent obézních, nebo má minimálně nadváhu. A to je celosvětový trend.“
Čím je to dané?
„Samozřejmě způsobem stravování, pak se na tom podepisuje životní styl. Když jste celý den ve stresu, pořád se za něčím honíte, tak nemáte energii, saturujete ji energetickými nápoji, tyčinkami, což jsou samé sacharidy, které vám energii dodají, ale zase rychle shoří a máte zase hlad. Lidi do sebe pořád něco perou, vyčerpávají slinivku. Pohyb… To není o běhání, ale aby si lidi vrátili pohyb do normálního života.“
Třeba aby občas chodili do schodů místo ježdění výtahem?
„Přesně. Dřív, když každý neměl auto nebo na každém rohu nebyla zastávka tramvaje, tak jste si tam došel. A to už máte za den dvacet minut. Když jste vyšel všechny schody, protože nebyly výtahy, tak jste měl další pohyb. A tohle dnes lidem schází. Lidi mají obchod pět minut od baráku, ale jedou tam autem. Pěšky by to bylo levnější, rychlejší, a navíc přijdou do krámu a budou přemýšlet, co koupí, protože zpátky to ponesou v ruce. Takže koupí lepší potraviny, jdou zpátky, takže mají fyzickou práci, když nesou tašky. Je to posilování přirozenou cestou.“
