Dorazil se širokým úsměvem, v žabkách a se zafačovaným prstem. "Bohužel si s vámi nezahraju. Vařil jsem, vajíčka jsou složité jídlo," smál se Jan Rutta na besedě s mladými florbalisty na letním Rookie Campu. Zadák Chicaga, který ve svém prvním roce za oceánem nasbíral v 57 zápasech 20 bodů (6+14, produktivnějšího beka v NHL letos Česko nemělo) pak ve velkém rozhovoru pro Superlife hovořil nejen o svých zámořských NEJ. Prozradil třeba, proč je jeho nejoblíbenějším místem v United Center masérův kumbálek, kdo je posedlý módou i jaký byl nejkritičtější okamžik v sezoně.
Zatímco Ruttův herní projev byl v ročníku 2017/18 nad plán, tradiční klub z "Original Six" jel pod své možnosti - po deseti letech se Blackhawks koukali na boje o Stanley Cup jen v televizi. Na Colorado, šťastlivce, který uzmul v Západní konferenci druhou divokou kartu, ztratili 19 bodů.
"Nebylo to moc dobrý, to je samozřejmé. V polovině sezony se nám zranil první gólman Corey Crawford, což je vždycky problém. To byla velká ztráta. Soutěž byla letos strašně vyrovnaná a my jsme ji bohužel nezvládli," popsal Rutta, kterému vedení ještě v průběhu nabídlo nový roční kontrakt na 2,3 milionu dolarů.
Na výstupní besedě s trenérem Joelem Quennevillem 27letý reprezentační obránce konkrétní pokyny, na čem pracovat, nedostal. "Předpokládají, že je samozřejmé, že se každý jednotlivec dokáže během pěti měsíců volna sám dobře připravit, tak, aby byl silnější a rychlejší. To je v Americe automatické, možná proto mi nic neřekli. Až teď začínám přípravu na ledě, nechal jsem vše při starém, možná jsem přidal jen trošku nácviku flexibility, zapojil jsem třeba jógu. V Americe hrajete 82 utkání za sezonu, což je na to tělo obrovská porce," popsal pravý bek, kterého Chicago nepustilo na mistrovství světa.
"Mrzelo to hodně, kor proto, že jsem v národním týmu krátce, hrál jsem jen na jednom světovém šampionátu. V květnu chcete, abyste mohli navléknout reprezentační dres, zahrádky a restaurace jsou plné a každého zajímá, jak si reprezentace povede. Bohužel mě do Dánska nepustili, nemohl jsem s tím nic dělat. Život v Americe i NHL je super, ale sednout si v kabině nároďáku s českými kluky a kamarády, tomu se nic nevyrovná," uzavřel povídání Rutta a jal se vyprávět o svých NEJ.
Kabina Blackhawks
Největší módní odborník
"To je jednoduché, určitě Anthony Duclair. Nevím přesně, kolik má na sezonu obleků, ale musí jich mít mraky, vždycky si s nimi dokázal vyhrát. Má i hodně zajímavé barvy, extravagance se určitě nebojí.“
Největší bavič
"Brent Seabrook je člověk, který jokey sází takřka pořád. Rád si dělá legraci z ostatních spoluhráčů, ti jsou jeho terčem neustále. Je to dobře, díky němu je v kabině pořád legrace. Jako v Juventusu, kde prý přibíjeli ostatním hráčům divné obleky v šatně hřebíkem na kóji, to ale zase není, takové naschvály nedělá.“
Největší primadona
"Hokej jsem si prošel úplně od spodních pater až po současnost v NHL, takže mám zajímavou osobní zkušenost. V čím lepší soutěži hrajete, tím kvalitnější jsou ti hráči i lidsky. V Chicagu nenajdete člověka, který by byl vysloveně hajzl, je jedno, jaká tam sedí hvězda, ale všichni se k sobě chovají opravdu krásně. Když jsem měl jakýkoliv problém, každý mi vždycky rád pomohl."
Nejoblíbenější spoluhráč
"Artěm Anisimov. Má rodinu, takže se věnuje hlavně jí, manželce a malé dceři. Když ale jedeme někam na zápas, tak spolu vždycky zajdeme na večeři, nebo jsme spolu před odlety i jezdili na letiště a kecali jsme. Několikrát jsem byl u něj na jídle, na večeři nebo na obědě, já bydlím v Chicagu sám, takže to bylo super zpestření."
Největší lídr
"V kabině máme dva úžasné lídry, Jonathana Toewse a Brenta Seabrooka. Oba dva si v kabině berou pravidelně slovo, když se daří, i když se prohraje. Umí skvěle odlehčit situaci, oba jsou lídři, které v kabině prostě chcete mít. Bez nich by Chicago své úspěchy určitě nemělo."
Nejzajímavější člen organizace Blackhawks
"Máme maséra, který je z Polska, jmenuje se Pawel Prylinski a je v organizaci snad 30 let (u Blackhawks působí od roku 1991, pozn. red.) Co je super, že dělá evropské kafe, já mám kávu strašně rád, takže k němu do kumbálku chodím v sezoně skoro pořád. A ještě má vždycky naladěné nějaké slovanské rádio, takže mu tam duní mix českých, slovenských, chorvatských a polských písniček, takže mé nejoblíbenější místo v hale je u něj."
Chicago
Nejkritičtější moment v sezoně
"Někdy kolem Vánoc se toho sešlo víc, měl jsem otřes mozku a to bylo pro mě úplně nové zranění, nikdy se mi to nestalo. Nebylo vůbec jednoduché se s tím srovnat, návrat jsem navíc trošku uspěchal, byl jsem mimo jen týden. Pak mi to herně dvakrát nešlo. Navíc jsem byl za mořem sám, takže mi bylo také trošku smutno. Do Česka jsem v tu dobu skypoval hodně, ale problém byl ten čas, Chicago je v centrálním pásmu, časový posun je nějakých sedm hodin, takže to bylo takové nešťastné někomu volat. Ale vždycky jsem si nějaký čas zavolat kamarádům nebo rodině našel, ale vzhledem k tomu, že ten program jsme měli hodně nabitý, tak to pravidelné úplně nebylo."
Nejlepší vzpomínka na první sezonu
"Nejsilnější pro mě byl určitě první zápas, kdy se na mě přijel podívat táta. Hráli jsme doma proti New Jersey (prohra ze 13. listopadu 5:7), byl jsem v zahajovací pětce, takže jsem byl na ledě, když hráli americkou hymnu. Hned první střídání jsem dal gól, který ale později připsali Anisimovi. V té první třetině jsem ale pak později stejně vstřelil gól, ten už mi uznali. To byl jednoznačně nejlepší zážitek, udělal jsem v tom utkání nakonec tři body a byl jsem i vyhlášen třetí hvězdou zápasu."
Nejoblíbenější místo v Chicagu
"Mám strašně rád suši, výborných restaurací, kde ho opravdu umí, je ve městě hned několik. Takže dvě oblíbené, kam chodím hodně často, jsem si už našel. Vždycky, když jsem měl večer volno, jsem si zašel na dobré jídlo. Jinak se ale jídlo v Chicagu moc neřeší, každý si volí individuálně, pokud hrajeme druhý den, snažím se dát si večer něco lehkého, pokud ne, dám si klidně stejk. Z českých pokrmů mi nic nechybí, svíčkovou jsem stejně nejedl ani přes sezonu v Česku, co ale postrádám, je pivo. Občas by si ho člověk dal rád a v Americe opravdu dobré není."
Největší herní přednost a slabina
"Jednoznačně bruslení, to mi jde myslím dobře. A chtěl bych se zlepšit v řešení herních situací, řešit je rychleji a správněji. V Americe je hokej díky menšímu kluzišti hrozně rychlý, takže chvilku trvá, než si na to zvyknete."
Nejlepší rada, kterou jsem dostal
"Před prvním přátelským utkáním za Chicago jsem se bavil s obráncem Duncanem Keithem a ten mi řekl "Simple is smart", takže něco jako v jednoduchosti je síla. Že mám hrát situace jednoduše a nepouštět se do větších akcí. A na tom malém ledě je to velká pravda, takže mi to hlavně v začátku hodně pomohlo."
Nejoblíbenější relax mimo led
"Čtu rád, ale v sezoně se k tomu bohužel nikdy nedostanu. Nedokopu se k tomu, nemám na to energii, takže čtu hlavně přes léto. Často si tak přes sezonu raději zajdu do kina nebo se podívám na nějaký film, jenom tak ležím a odpočívám.“
