4.5.2019 • 05:00

Zázračná míle. Student před 65 roky zbořil hranici lidských možností. Jak?

Vstoupit do diskuse
0

Dobytí Severního a Jižního pólu, zdolání Mt. Everestu a zaběhnutí míle pod čtyři minuty. Tak si v počátcích minulého století lidé představovali hranice lidských možností. Je možná zvláštní, že jako poslední padla ona magická meta na tradiční trase dlouhé 1609 metrů. Před 65 roky, 6. května 1954, se to povedlo britskému atletovi Rogeru Bannisterovi. Byla to událost prvotřídního významu a málokterému individuálnímu sportovnímu výkonu se od té doby dostalo takové publicity.



Sport sice už ve starověku úspěšně pěstovali Řekové, ostatně zůstalo po nich dědictví olympijských her, ale moderní tvář mu v 19. století vtiskli Britové. Vymysleli pravidla fotbalu i tenisu (proto se penalta kope ze vzdálenosti 12 yardů a kurt má rozměry 78x36 stop), zpopularizovali veslování, ragby, dostihy, box – a také atletiku. Její nejslavnější disciplínou té doby byl závod na jednu míli neboli 1760 yardů (1609 metrů).

Nejprve se běhala po silnici, v centrech měst, a na závody se sázelo podobně, jako se dnes sází na koně. Později se přesunula na atletické dráhy, které začaly vznikat okolo rostoucích fotbalových a kriketových hřišť. S rozvojem přesného měření času se začaly i evidovat a překonávat rekordy. První výkon pyšnící se nálepkou „nejrychlejší na světě“ pochází z roku 1855 a měl hodnotu 4:28.

Krása míle byla v její jednoduchosti. Čtyři okruhy na stadionu, které dopřávaly ideální dobu na sledování průběhu závodu. Nebyl to několikavteřinový úprk jako při sprintech, ani se diváci nenudili jako později při vytrvaleckém kroužení po ovále. Navíc míle byla disciplínou, kde se skvěle doplňovaly rychlost a vytrvalost.

Navzdory popularitě míle byly všechny závody na prvních olympijských hrách v roce 1896 usazeny v metrickém systému. Britská a americká diplomacie neuspěly, a tak se vrcholem středních tratí stal běh na 1500 metrů. Ani později nedokázaly pro míli získat podobné výsadní postavení, jakému se těší maraton.

Ale to neznamená, že by obliba míle uvadala. Naopak rostla, i za hranicemi někdejšího britského impéria.

Kde je vrchol lidských možností?

Už od 30. let, kdy byl pokořen čas 4:10, se začalo řešit, zda je v silách člověka zaběhnout míli pod čtyři minuty. Tedy každý okruh na dráze pod minutu. Nejen sportovcům a fanouškům, ale i vědcům se to zdálo jako čirá utopie. „Vrcholem lidských možností je čas 4:01,6,“ vypočítal jeden z expertů.

Dlouho se zdálo, že má v podstatě pravdu. V letech druhé světové války sice švédští mílaři Gunder Hägg a Arne Andersson posunuli nejlepší výkon až na 4:01,4, ale nikdo s tímto rekordem nedokázal hnout. Celých devět let. Někde tam se zrodila magie čtyřminutové hranice. I ten, kdo si připustil, že by mohla být pokořena, považoval takový výkon za neobyčejný, srovnatelný snad právě s dobytím pólů nebo zdoláním himálajských velehor.

Až na začátku padesátých let se objevila trojice mílařů, kterým se dávaly šance: Roger Bannister z Velké Británie, John Landy z Austrálie a Wes Santee z USA. Jejich paralelní snažení na třech kontinentech sledoval svět podobně napjatě jako tehdejší výpravy na Mt. Everest. Kdykoli někdo z nich ohlásil pokus o překonání světového rekordu, odborníci řešili, jestli je vhodné počasí, zda se poběží na dobré dráze (v éře před tartanem kolikrát na správci stadionu záleželo stejně jako na atletech) a jak silná konkurence se při závodě sejde. Informace o mílařských závodech se v západním světě dostávaly na titulní stránky novin, ve společnosti zpráv z korejské války nebo inaugurace královny Alžběty II.

Roger Bannister běžel krásným stylem a krok po kroku ukrajoval z velkého snu několika generací mílařů. Nakonec se stopky zastavily na čase 3:59,4!Foto Profimedia.cz

Británie moc toužila, aby ona byla první zemí se čtyřminutovým mílařem. Sice z druhé světové války vyšla jako vítězná mocnost, ale taky unavená, poničená, zadlužená. S odchodem Indie a Pákistánu se začalo kdysi mohutné impérium hroutit, ještě na počátku 50. let se stále platilo přídělovými lístky a ani sport, někdejší pýcha, na tom nebyl líp.

Tenisu dominovaly USA a Austrálie, zatímco Britové od roku 1936 marně čekali na svého vítěze ve Wimbledonu (dočkali se až nedávno díky Andymu Murraymu). Fotbalisté v roce 1950 vyjeli poprvé na mistrovství světa, aby konečně všem ukázali, jak se hraje v kolébce tohoto sportu. Utrhli si ovšem ostudu po porážce 0:1 s outsidery z USA. A atleti? Ti z olympijských her v Helsinkách nepřivezli jedinou zlatou medaili.

Student medicíny a amatérský sportovec

Míle pod čtyři minuty měla být událostí, na niž bude každý Brit pyšný. Největší naděje se vkládaly do Bannistera. Byť to neměl s veřejností jednoduché. V Helsinkách selhal v běhu na 1500 metrů, když jako favorit doběhl až čtvrtý. V novinách byl permanentně kritizován, že málo závodí a trénuje si podle svého, že není pro sport zapálený, jak by měl být.

Upřímně: dnešníma očima to byl obyčejný hobík. Studoval medicínu na Oxfordu, což není zrovna relaxační záležitost, proto mohl tréninku věnovat v průměru pouze hodinu denně. Týdně naběhal okolo 45 kilometrů. Byl amatérem. Stoprocentním. Za vítězství dostal maximálně hodinky, ale spíš jenom pohár, medaili a oběd. Kdyby tehdy vyhrál v Helsinkách, nejspíš by hned s atletikou seknul. Ale neúspěch ho motivoval k dalšímu tréninku. Jeho příští metou se stala míle pod čtyři minuty.

Každé ráno bral do rukou noviny a hledal zprávy, jestli Landy v Austrálii nebo Santee v Americe už nejsou dál než on. Ale všichni tři se stále na magickou metu dívali z nepatrné vzdálenosti.

Sir Roger Bannister na archivní fotografii.Foto Profimedia.cz

Dlouho očekávaný rekord vydržel jen 46 dnů

Den D přišel nenápadně. Původně Bannister ani netušil, že zrovna 6. května 1954 by mohl uspět. Běželo se na malém stadionu Iffley Road v Oxfordu a před začátkem univerzitního závodu bylo nevlídně. Na tribunách se tísnilo pouhých 1200 diváků.

Bannister se před startem dohodl s kamarády Chrisem Chatawayem (později se na deset dnů stane světovým rekordmanem na 5000 metrů) a Chrisem Brasherem (budoucí olympijský vítěz ve steeplu), že mu pomůžou s udáváním tempa.

Po výstřelu startovní pistole se na první místo dostal Brasher a celá dvě kola běžel následován Bannisterem a Chatawayem. Při třetí čtyřstovce ho v čele vystřídal Chataway a závěr už byl jenom na Bannisterovi. Dlouhý, štíhlý Brit běžel krásným stylem a krok po kroku ukrajoval z velkého snu několika generací mílařů. Nakonec se stopky zastavily na čase 3:59,4!

Fotka šťastného běžce se objevila snad na všech titulních stranách západních novin, záběry z trati začínaly filmové týdeníky. Svět měl prvotřídní senzaci a Británie aspoň na chvíli našla ztracenou pýchu.

Paradoxem je, že světový rekord, o který Roger Bannister tak dlouho usiloval, vydržel pouhých 46 dnů.Foto Profimedia.cz

Paradoxem je, že světový rekord, o který mílaři tak dlouho usilovali, vydržel pouhých 46 dnů. Pak jej překonal australský rival Landy, dokonce v čase 3:57,9. Ukázalo se, že hranice čtyř minut byla opravdu víc psychologickou než fyzickou bariérou. Jak byla jednou prolomena, příval kvalitních časů nešlo zastavit. Mimochodem, prvním Čechem s mílí pod čtyři minuty se v roce 1957 stal Stanislav Jungwirth (3:59,1), v 60. letech to až k času 3:55,6 dotáhl Josef Odložil.

Další kuriozitou je, že Santee, třetí z hrdinů tohoto příběhu, se zastavil na výkonu 4:00,5. Na rozdíl od Bannistera a Landyho nikdy čtyřminutovou hranici nepřekonal.

Přímý souboj ve Vancouveru

Dva první pokořitelé historické mety se krátce po zaběhnutí svých světových rekordů utkali na Hrách britského impéria a Commonwealthu ve Vancouveru. Měl to být závod, kde se ukáže, kdo je lepší. Závod století.

Landy sice o Bannisterově výkonu mluvil vždy s uznáním, nezapomínal však mezi řádky sdělit, že závod, jaký se tenkrát běžel v Oxfordu, nebyl úplně podle jeho gusta. Vítěz byl vybrán předem a jenom se doladily notičky, jak dosáhnout rekordního času. „Vždycky jsem chtěl čtyři minuty pokořit v závodě, kde všichni soupeří se všemi,“ říkával.

Srpnový duel ve Vancouveru byl i proto velmi sledovaný. U rozhlasových přijímačů sedělo přes 100 milionů lidí ve všech koutech někdejšího impéria, další milion u první generace blikajících černobílých obrazovek a 35 tisíc diváků přímo na Empire Stadium. 

Landy na konci prvního kolečka nasadil tempo a držel si před Bannisterem náskok asi patnácti metrů, který se však každou rovinkou mírně zmenšoval. Při zvonění do posledního kola Brit přidal. I Landy se snažil vystupňovat tempo, ale marně. Najednou měl soupeře za zády. Když se ohlédl doprava, jak je na tom Bannister, ten ho zleva předběhl. Do cílového prostoru vpadl v čase 3:58,8 a Landy doběhl osm desetin vteřiny za ním. Další sportovní senzace! Hned dva borci v jednom závodě pokořili hranici čtyř minut!

„V bibli je příběh Lotovy ženy, která se ohlédla a zkameněla. Já se ohlédl a přišel o triumf ve svém životním závodě,“ vtipkoval později Landy. „Tohle vítězství pro mě nakonec znamenalo víc než pokoření čtyřminutové hranice,“ přiznal Bannister.

Běželo se na malém stadionu Iffley Road v Oxfordu a před začátkem univerzitního závodu bylo nevlídně. Na tribunách se tísnilo pouhých 1200 diváků.Foto Profimedia.cz

Konec slávy tradiční disciplíny

Jejich duel byl označován jako „The Miracle Mile“ a vlastně jím skončila světová sláva téhle disciplíny.

Bannister se s atletikou rozloučil hned v prosinci 1954, v pětadvaceti letech. Jako ryzí amatér neměl důvod věnovat se atletice dalších pět let. Neměl by z čeho žít, protože v Británii vrcholoví sportovci nepředstírali, že jsou vojáci nebo obráběči kovů, jak to bylo zvykem na východní straně železné opony. Soustředil se na lékařskou dráhu a stal se z něj uznávaný neurochirurg. Později byl uveden do šlechtického stavu. Landy vydržel do roku 1956. Končil v šestadvaceti letech, byl uctěn Řádem britského impéria a na začátku tohoto tisíciletí se stal guvernérem australského státu Victoria.

Dnes už míle pod čtyři minuty není žádným zvláštním výkonem. Od roku 1954 ji zaběhlo přes 1400 atletů z víc než padesáti zemí, mezi nimi i sedm amerických středoškoláků. Keňský fenomén Daniel Komen dokonce v roce 1997 zvládl dvě míle za 7:58.61. Pro úplnost dodejme, že český rekord už jednačtyřicet let patří Jozefu Plachému (3:52,59). I ten světový ustrnul, protože silně obsazených závodů na tradiční trati se běží pouze pár do roka – posledních dvacet let je tedy ve světových tabulkách jméno Hichama El Guerrouje s výkonem 3:43,13. Ostatně v TOP 10 historických výkonů jsou jen tři časy z nového milénia. Ty nejslabší tři.

I když v atletických disciplínách později padaly další dříve nepředstavitelné bariéry, jako třeba stovka pod deset vteřin, skok o tyči přes šest metrů nebo pět kilometrů pod třináct minut, už z toho svět nestál v pozoru jako v případě čtyřminutové míle. V počtu titulních stran se mezi běžci mohl s Bannisterem měřit asi jen Usain Bolt po svých světových rekordech.

Další velké mety jsou před námi, bez pochyby. Dálka a devět metrů, maraton a dvě hodiny. Až se je však podaří pokořit, ani potom nevypukne globální nadšení a vlna zájmu jako v případě míle pod čtyři minuty. A pokud ano, budou je mít na svědomí PR oddělení výrobců bot, trenýrek a iontových nápojů, kteří nás budou přesvědčovat, že to právě díky nim padly nové hranice lidských možností.

Příběh Rogera Bannistera a jeho soupeřů byl a zůstane neopakovatelný.

Vyčerpaný mílař Roger Bannister po pokoření magické hranice čtyř minut. Stopky se zastavily na čase 3:59,4!
Vyčerpaný mílař Roger Bannister po pokoření magické hranice čtyř minut. Stopky se zastavily na čase 3:59,4!

Vstoupit do diskuse
0
Další články autora

iSport LIFE

Běh Kolo Testy Inspirace Akce iSport LIFE Columbia běžecké závody

iSport LIFE je web o radosti z pohybu, motivaci, pozitivním a zdravém životní stylu.

Běh, cyklistika, dobré jídlo, zdraví, zážitky, to jsou témata, na které zde narazíte. Těšte se na testy bot, sportovního vybavení, technických vychytávek, reportáže, tipy na výlety. Kdo to myslí s během a cyklistikou trochu vážně, najde zde rady zkušených sportovců.

Prostor tu mají i témata o zdraví a jídle.

Tým kolem www.isportlife.cz pořádá běžecké a cyklistické závody v různých městech v České republice. Přijmi výzvu!

Jízdní kola * Elektrokola * Elektrokoloběžky * Tenisové vybavení na Heureka.cz

18. září 2021
Brno
Výsledky
16. října 2021
Praha
Výsledky

www.isportlife.cz je web o životě sportovců. Nenajdete zde však výsledky, časy, rozebírání herních taktik a hledání ideálních sestav. Začíst se naopak můžete do profilů, rozhovorů a příběhů nejen našich, ale i zahraničních sportovců. Poodhalíme vám nejen jejich tréninkové finty, ale i to jak správně odpočívat. iSport LIFE je o životě ve sportu.

Tým kolem www.isportlife.cz pořádá také běžecké závody v různých městech v České republice.

Články odjinud
Články odjinud

{# Inicializace knihovny pro opozdene nacitani zdroju #}