Štybar zamířil na Mallorku nedlouho po účasti na republikovém šampionátu v cyklokrosu, kde dojel čtvrtý. "Cyklokros mě vždycky bude bavit, jenže ne vždy to pasuje do programu," řekl novinářům trojnásobný mistr světa z terénu a potvrdil tak, že má pro cyklokros stále slabost. "Do budoucna by mě to samozřejmě zase lákalo, ale doopravdy spíš třeba až ke konci kariéry," podotkl Štybar.
Závodem v Holých Vrších navázal na předchozí čtyři krosová vystoupení z přelomu roku. Zařadil je záměrně, neboť věří, že mu mohou pomoci na silnici. A třeba i k tomu, aby udělal onen poslední krůček ke kýženému triumfu na Paříž-Roubaix, kde byl dvakrát druhý (2015 a 2017).
"Když v cyklokrosu šlapu, jde to přes limit, nebo se vezu či běžím. Na silnici to je naopak: potřebuji našetřit co nejvíc energie na to, abych mohl někde v závěru buď být ve správným úniku nebo nastoupit. Opravdu věřím, že by mi ten cyklokros mohl trochu pomoct," uvedl Štybar.
Mistrovství republiky pro něho ale bylo zase posledním zápolením mezi cyklokrosaři na delší dobu. "Stačilo, další závody v krosu by znamenaly cestování a myslím, že už by pro mě neměly takový přínos. A třeba takové mistrovství světa v Dánsku začátkem února, to už je v té přípravě opravdu hodně pozdě," vysvětlil Štybar.
Záměna silničního kola za krosové byla však vítaným zpestřením i pro hlavu třiatřicetiletého rodáka z Plané. "Za celou sezonu nenasbírám tolik zážitků, kolik jsem si jich odvezl z Holých Vrchů. Tolik fanoušků, děti, jedna malá holčička mi říkala, že je to její nejlepší den v životě. Takový pocit jsem si ze závodů snad ještě nikdy nepřivezl," prozradil Štybar.
Nyní už je v tvrdé přípravě. Po pobytu na Mallorce ho čeká týmové soustředění v Portugalsku, pak se vrátí zhruba na deset dnů opět na Mallorku, pak už budou následovat i první závody.
"Sezonu začnu závodem Kolem Algarve (od 20. února), pak další víkend na to je Omloop Het Niewsblad, tedy první worldtourová klasika v Belgii a závěr jsou staré Flandry. A potom Strade Bianche, Tirreno-Adriatico a pak Harelbeke, Gent-Wevelgem, Flandry a Roubaix. Takže nic nového, spíš jako vždycky," pousmál se Štybar.
Moc by si přál uspět. "Doufám, že se mi jedna z těch klasik povede, ale jsou to vlastně jen čtyři závody," zasnil se Štybar a řeč se tak opět stočila k Paříž-Roubaix. "Z celé sezony je to nejtěžší závod, ale mně z nějakého důvodu prostě hrozně sedí. Možná je to i tím, že k tomu přistupuju v klidu, jako k nějakému pouťáku," přemítal nahlas Štybar.
Z Grand Tours se ho bude patrně opět po roce týkat Giro. "I když ta kombinace s klasikami není úplně jednoduchá. Hlavně po Giru," přiznal Štybar, v jehož výčtu úspěchů jsou vedle jiného i vítězné etapy z Tour de France a Vuelty. "Tour vždycky zůstane Tour... Ideální by bylo vyhrát na Roubaix a k tomu mít vítěznou etapu na každé z Grand Tours," řekl Štybar.
V přípravě jel - a nadále hodlá jet - v zaběhnutých kolejích. "I proto, že kdybych loni vyhrál alespoň jeden závod, bylo by to super. Byla to asi má nejlepší sezona, rozhodně nejstabilnější. Skoro ve všech worldtourových jednorázovkách jsem byl do deseti. Nebyl tak moc důvod něco dělat jinak. Chci, aby i ta nadcházející sezona byla stabilní. Snad budu mít třeba o trochu více štěstí a přijde navrch i nějaká výhra. Budu určitě stoprocentně připravený a uvidíme, co z toho bude," ujistil Štybar.
Fakt, že mu po sezoně vyprší smlouva ve stáji Deceuninck-QuickStep, zatím vůbec neřeší. "Každý druhý rok je to stejné. Člověk to musí tak brát. Vždy to je nějakým způsobem stresující. Úplně největším stresem ale bylo, když jsem tehdy udělal to rozhodnutí vyměnit cyklokros za silnici. Je to vždy stejné - týmy vám nabízejí méně volnosti a peněz, zatímco závodník to má s požadavky přesně naopak. Takže je to stejné jako v každém jiném zaměstnání," prohlásil Štybar.
