Vánoce o závod, za stromek přes 100 eur. Dárky? Tomáš byl zklamaný, ale musel uznat, že…
KOMENTÁŘ ANNY SATORANSKÉ | Nevím, jak vy, ale já jsem nějak vůbec nestihla nasát vánoční atmosféru. Od začátku prosince bylo u nás všechno jakoby v časosběru a k tomu jedna mimořádka za druhou.
Všechno to začalo výběrem stromečku. Náš zahradník mi potvrdil, že jeho vánoční stromky jsou z „pravidelného a nutného prořezávání“, takže mě netížilo svědomí, že bude doma zase jednou vonět jehličí. Po Vánocích si jej vždy odvezou a udělají z něj materiál na zátop, jeho oběť tedy nepřijde nazmar. Nicméně, jako správný amatér jsem se nechala ukecat a výběr nechala na nich, a ačkoliv se dušovali, že mi dodají ten nejpěknější, myslím, že šišatější a opelichanější v zahradnictví už asi nebyl. Nereklamovala jsem ho a místo toho se utěšila vědomím, že TENTO by si rozhodně nikdo jiný nevybral, takže dělám dobrý skutek. Za 130 eur, uff.
Vánoční „veselí“ pokračovalo pečením cukroví. Dceři Sofii už je skoro sedm a ráda mi pomáhá vařit, tak jsme kluky nechaly stavět NASA raketoplán z lega a odebraly se do kuchyně. Při první otočce s plechem z trouby jsme ale špatně synchronizovaly pohyby a já jsem jí rozrazila rohem tácu čelo. Tomáš havárii ohodnotil: „Máme to 1:1.“ Nebylo to totiž první vánoční krveprolití. Před několika lety si takhle hrála s tatínkem a skončilo to rozseknutou bradou. Tehdy jsme zjistili, že brada hodně krvácí, teď už víme, že čelo také. Naštěstí to tentokrát nebylo na šití, ale pár hodin na pohotovosti jsme si užili naplno…
Můj muž odehrál během prosince deset zápasů, což v praxi znamená, že hraje každý třetí den a doma ho vidíme jen sporadicky. Ne že by to bylo v jiných měsících během sezony jinak, ale ve svátečním období, kdy jsou všichni s rodinou, odpočívají, jezdí na hory a užívají si volna, tak tehdy to na vás vždycky trochu dolehne. Alespoň dostal
