Závislost, která uzdravuje. Proč u nás doma ořechy a semínka mizí po kilech?
BLOG ANNY SATORANSKÉ | Naše rodina od dětí po prarodiče zbožňuje ořechy a semínka. Můj táta, „milovník dobrého jídla“ srdcem i profesí, je schopný sebrat se v devět hodin večer a odjet přes celé město pro kilogramový pytel svých oblíbených kešu, protože to bez nich prostě nemůže vydržet.
Syn Samuel oříškům odmalička říká „kostičky“ nebo „kuličky“, podle tvaru a chuti, a bez pravidelné denní dávky jednoho nebo druhého s ním není řeč. Tomáš, můj manžel, měl před pár lety nějaké gastroenterologické potíže a první co mu odborníci doporučili, bylo právě zařazení různých druhů ořechů a semínek. Stoprocentní ořechová másla, ať už arašídová, pistáciová či mandlová, patří mezi jednu z položek, která nikdy nemůže chybět v naší domácnosti. Dcera Sofia je miluje jako ozdobu do kaší, na palačinky, v toustu na svačinu do školy…
Přední experti na zdravou výživu doporučují denně sníst jednu menší hrst přírodních ořechů a semínek. Klíčová je různorodost, protože každý druh má jiné nutriční vlastnosti a blahodárné účinky na naše zdraví a zažívání. Obecně ale mají všechny vysokou energetickou hodnotu a jsou výborným zdrojem zdravých tuků (Omega-3), bílkovin, vlákniny, vitaminů a minerálů (především hořčík a selen).
Je vědecky prokázáno, že jejich denní konzumace pozitivně ovlivňuje hladinu cholesterolu, a tudíž snižuje riziko srdečních onemocnění, cukrovky a obezity. V těle navíc působí jako prebiotika (neplést s probiotiky, i když jsou stejně důležitá), která fungují jako palivo pro „hodné“ bakterie v našich střevech a udržují tak zdravý střevní mikrobiom (často označovaný jako druhý mozek), který je tak zásadní pro naše trávení, imunitu a psychickou vitalitu.
Ořechy a semínka patřily od nepaměti do jednoduššího a v mnoha ohledech zdravějšího jídelníčku našich předků. Dnes se tento trend opět vrací, především u lidí, kteří se snaží upravit svoje stravovací návyky a orientovat se více na stravu rostlinného původu. Ořechy a semínka se totiž dají pojídat nejen v přirozené podobě, ale také jako již zmíněná „másla“, často bývají součástí rostlinného mléka, naleznete je v pečivu, pestu a nejrůznějších rostlinných produktech nahrazujících maso - jako např. tofu, tempeh nebo seitan. Nejzdravější je jejich konzumace v naturální podobě, tzn. bez přidaných solí a cukrů a bez tepelné úpravy, a pokud možno i se slupkou. Jedině tak se zachovají všechny jejich nutriční vlastnosti a nepůsobí v těle jako kalorická bomba.
Lokální produkce: vyšší kvalita i čisté svědomí
U nás doma je jíme hodně, a proto je pro mě dost zásadní vědět, odkud pocházejí a taky čím si procházejí. Věděli jste, že většina běžně dostupných semínek a ořechů v supermarketech obletěla planetu tam a zpátky, než přistála v tom či onom regálu? Např. o kešu je známo, že se sbírají v Africe, zpracovávají v Asii a následně prodávají v Evropě. To nezní úplně „sustainable“, že?
To se ale netýká pouze oříšků. Pokud nejsme schopni zjistit, odkud co pochází (nebo nám to záměrně není umožněno), nevíme ani nic o tom, jestli se daná surovina zpracovává ohleduplným způsobem vůči planetě a zaměstnancům, jestli pracují v bezpečných a zdravých podmínkách atd. To, co jíme a nakupujeme, prostě chtě nechtě ovlivňuje životní prostředí, zvířata, lidi a planetu obecně.
Z tohoto důvodu například zásadně odmítám cokoliv, co obsahuje palmový tuk, příčí se mi totiž podporovat kácení deštných pralesů na úkor suroviny, která navíc díky vysokému podílu nasycených mastných kyselin zvyšuje hladinu „špatného“ cholesterolu v krvi. Také se snažím vyhýbat produktům, které mají na etiketě napsáno „z vícero zemí původu“ nebo „ze zemí EU a mimo EU“, to už je mi hned podezřelé, takže když mohu, podporuji potraviny lokální produkce.
Pravdou je, že bývají často dražší, protože nemůžou konkurovat obřím nadnárodním monopolním společnostem. Podpora malých producentů a rodinných firem zaručuje nejen produkt vyšší kvality, ale i čisté svědomí, co se týče udržitelného rozvoje, který je čím dál tím zásadnější otázkou budoucnosti nás všech. Je to naše osobní zodpovědnost.
Možná vás napadne: To se ti to lehce říká, když na to máš. Ale prosím, udržitelnost a podpora lokálních produktů není vždy otázkou peněz. Lesy a louky jsou plné bobulí, hub, zdravých plevelů a bylinek. A co se týče ořechů, tak nám rostou „vlašáky“ a „lískáče“ v Čechách na zahradě, ve Španělsku zase pinie a mandle. A když jsme je stihli sklidit dříve než náš pes (velký milovník všech ořechů včetně skořápky), byla to vždy ta nejzdravější svačina a zcela zdarma, navíc lokální, sezonní, bio, 0 km. A ještě se děti zabavily louskáním a drcením na celý den :)
