Trpišovský jako Arteta. Slavia chytla trend a našla recept na ligový úspěch. Kdo se neadaptuje...
BLOG BARTOLOMĚJE ČERNÍKA | V půlce března je o titulu ve fotbalové Chance Lize prakticky rozhodnuto, po famózním druhém poločase v derby za ním kráčí Slavia. Skalp rivala se nesl víceméně v tom duchu, jakým „sešívaní“ ovládají ligu: skrze přímočarost, standardní situace, fyzickou sílu. Měkkou Spartu umlátila, ušlapala. Kouč Jindřich Trpišovský a jeho realizační tým vsadili na stejný recept, který do jisté míry vzbouzí diskuse i v Anglii v kontextu Arsenalu. A i když se někomu nelíbí, recept je to úspěšný.
Jaké jsou podobnosti mezi Jindřichem Trpišovským a Mikelem Artetou, šéfem lavičky Arsenalu? Oba kouči se rozhodli reagovat na trend, který moderním fotbalem prostupuje víc a víc. Vysoký presink, bránění jeden na jednoho. Fotbalisté už ve většině zápasů nebrání prostor, mají na starosti hráče. Zatímco v Premier League na tento způsob už sází naprostá většina týmů, v Česku se rozjíždí více pozvolna. Ale je patrný - Liberec, Plzeň, Sparta, Karviná, Pardubice, Jablonec…
Je několik možností, jak tomu čelit: vymyslet komplikovaná schémata kombinační hry po zemi, začít rotovat s hráči do té míry, až soupeřům „man-marking“ rozbijete, nebo hru zjednodušit. A Arteta se rozhodl jít jiným směrem, než jeho bývalý mentor Pep Guardiola.
Opřel se do přímočarosti, fyzické nadupanosti, standardních situací, soubojů. Výsledkem není reklama na fotbal, se kterou byl Arsenal od Wengerovy éry vždy spojovaný. Ale nenajde se moc fanoušků, kteří by si stěžovali. Vždyť Kanonýři po 22 letech, kdy na sobě měli nálepku hezky hrajícího, ale neúspěšného týmu, kráčí za titulem.
Přesuňme se do Česka, které konkurencí a náročností sice Premier League nepřipomíná, ale i tady můžeme vidět paralely. Brian Priske a Martin Hyský, coby hlavní konkurenti Trpišovského družiny, zkouší všemožné moderní i nemoderní kombinační prvky, opřít se o kontrolu hry s balonem, výstavbu, útoky středem. Chvályhodné pokusy, kterými rozhodně i zlepšují jednotlivé hráče a na pokoukání jsou mnohdy příjemné.
Co ale s tím, když byly oba celky v konfrontaci se slávistickým přímočarým heavy metalem rozdrceni.
