Ne, nevyšlo mu to. Tři roky, žádné vítězství, jedno pódium a kvanta pochybností zůstávají poté, co Michael Schumacher oznámil svůj druhý konec kariéry. Ti, kteří ho mají rádi a fandí mu, nesmutní. Spíše jen zatleskají.
Nikoliv za to, co v posledních sezonách předvedl, ale že k tomuto rozhodnutí dospěl. Jenže, mohlo to vůbec skončit jinak? Chtít navázat na sedm titulů v Mercedesu, u nějž bylo zprvu jasné, že nebude nejrychlejší a teprve si cestu na vrchol buduje?
Nebyla to sázka na jistotu.
A Schumacher si sám svými minulými úspěchy nasadil až příliš vysokou laťku, kterou nešlo zdolat.
Muselo se čekat, že ho všichni budou porovnávat s tím borcem z Ferrari, co získal pět titulů v řadě. Tím on přeci byl. A je! Na tom poslední tři roky nic nezmění.
Schumacher sice neodchází na vrcholu, přesto to nesnižuje jeho velikost. Nikdo lepší zatím v F1 nebyl. A dlouho nebude.
Ač teď neměl výsledky, ač někdy zbytečně boural, ač mu lidé předhazovali, že si sám pošpinil svůj vlastní kult, Schumacher je Schumacher. Jméno, které z tabulek hned tak nezmizí. Stejně jako vzpomínky na jeho skoky na stupních vítězů a souboje s Mikkou Häkkinenem.
Rozporuplný comeback do Mercedesu to nepřebije. Ano, nebyl zdařilý, ano, čekalo se v něm víc, přesto byl i tak Schumacherův vliv cítit. Přitáhl větší pozornost fanoušků na celém světě a jeho poznatky přispěly i k dalšímu rozvoji týmu Mercedes.
A víte co? Přál bych mu, aby ve zbývajících šesti závodech přeci jen alespoň nějakého vítězství dosáhl.
