Tou jednou větou, jako bych shrnul vše: Člověku jako je Michal Krčmář prostě tento úspěch nejde nepřát. Stal se nedělním překvapením dne, zaskočil sám sebe a dost možná i řadu svých soků. Jenže nijak nezaslouženě. Stříbro ze sprintu je důkazem jeho letitého vzestupu, který rok co rok stupňoval.
Přitom ta podobnost s Ondřejem Moravcem je někdy až nápadná. Na tréninku oba dříči a perfekcionalisti, v soukromí zase sympaťáci, s nimiž si můžete dlouhé hodiny povídat o čemkoliv. Bezprostřední. Lidští. Profesionální. Ale i s obdivuhodnou schopností sebekritiky.
Dost často si pamatuju, jak i po jednom zkaženém závodě před několika lety šéftrenér Ondřej Rybář Krčmářovi spílal za zpackaný rozjezd štafety. Ten krátce na to procházel mixzonou. „Můžete na chvíli?“ prosili jsme ho. Mohl sklopit oči. Koukat jinam. Dělat, že neslyšel. Neviděl. Omluvit se. Neudělal ani jedno. Zastavil se. Pokrčil rameny.
„Když s vámi můžu dělat rozhovory, když se mi daří, musím to zvládnout i když se mi něco nepovede,“ vysvětlil. Něco takového není samozřejmé. Stejně jako jeho veselá povaha, kterou si dovede získat i ty, kteří ho vidí poprvé v životě.
Jestli tedy český biatlon v minulosti postavil své image i na tom, že je otevřený směrem k běžným fanouškům, pak on je jednou z dalších hlavních tváří. Je to chlap ctící pravidla, přímé chování a rovný člověk. Prostě někdo, kdo si tohle stříbro na olympiádě zaslouží.
3. den na ZOH: stříbrné slzy, Koukalová u moře a konstrukčně špatné běžky
Video se připravuje ...
Témata:
biatlon, blog, olympiáda, Pchjongčchang, sport, ondřej moravec, michal krčmář, Ivo Pospíšil, ZOH 2018 Korea, Sport na Heureka.cz
Související články
