Zápas, na který se bude v Praze pár dní vzpomínat. Páteční vítězství nad Kometou Brno 3:2. Stará dobrá Sparta. Železná, jak její fanoušci říkají. Tvrdá, důrazná a vítězná. Jo, tohle by si všichni příznivce hokejových rudých barev Petrem Břízou začínaje a poslední roztleskávačkou konče přáli vídat večer co večer.
Teď budou doufat, že tomu tak bude. Že se bojovnost nerozplyne ve vánoční pohodě, že se stejný výkon bude opakovat za týden s Libercem. Už u toho asi nebude návštěva přes šestnáct tisíc fanoušků, už kolem toho nebude takové hurá.
Ale jen v případě delší šňůry úspěchů bude mít ten včerejší svou cenu. Zatím toho v tabulce moc nezměnil. A těžko se bude na tuhle sezonu vzpomínat jako na úspěšnou na základě dvou doposavad podařených představení.
„Doufám, že tohle nás nakopne. Že to je ten moment, který jsme potřebovali. Že takhle budeme umět hrát dál,“ přál si útočník Miroslav Forman a s ním i domácí polovina davu, který se na galapředstavení do O2 areny přišel podívat.
Moc dobře věděl, že teď už bude jeho mančaft hrát každý večer o svou pozici. Tuze touží vyškrábat se do šestky, ale hrozivě a reálně blízko je i vypadnutí z desítky. A to by byl malér obřích rozměrů. To snad ani není nutné připomínat.
K vybřednutí z problémů povedou vítězství v daleko méně prestižních duelech. Protože body jsou za ně stejné, protože body z nich budou na konci chybět a hodit se úplně stejně.
Ale přes Vánoce je možné si v Praze užívat. Zase jednou to vypadalo, že má extraligový hokej smysl, že dokáže nabídnout strhující podívanou. Dlouho to bylo i za asistence obou kotlů, které se dokázaly zdržet výraznějších projevů nenávisti a skandovaných nadávek.
Bohužel, do konce to hostím nevydrželo. Ale to je zase jiný příběh.