Na každého jednou dojde. José Mourinho se dlouho těšil pověsti trenéra, který umí vyhrávat velké zápasy. Dlouho – konkrétně do pondělka. Debakl 0:5 na hřišti FC Barcelona však image velkohubého Portugalce značně pošramotil. Ukázalo se, že král je nahý.
Přitom okamžitě po vytrucovaném nástupu do Realu Madrid začal José Mourinho vládnout pevnou rukou. Královský klub a porážka? To k sobě patřilo asi jako promenáda v plavkách na tržišti v Teheránu.
Kontroverzní stratég ji odvrátil i v Lize mistrů na San Siru, kde AC Milán vedlo ještě v nastaveném čase. Když tehdy náhradník Pedro León dlouho po devadesáté minutě vyrovnal, skákal Mourinho jako pominutý.
Prohry totiž k smrti nesnáší. On je přece Special One. On přece neprohrává.
A teď tohle.
Stačil ještě jeden gól a šlo o rekordní prohru Realu v duelech s nesmiřitelným rivalem z Barcelony.
Takhle to bylo jen vyrovnání historického zápisu, což je ovšem pro Mourinha chabá útěcha. Respektive asi žádná. Odteď se bude každé ráno budit s vědomím, že jeho jméno figuruje ve výčtu nejtěžších porážek v dějinách El Clásika. To musí být pro jeho ego jen těžko stravitelná představa.
|
Navíc sám dobře ví, že na této ostudě má svůj podíl. V taktické přípravě na zápas ho totiž kolega Pep Guardiola jednoznačně zastínil.
Barca, zvyklá zdlouhavě a trpělivě kombinovat, tentokrát bez okolků mířila vždy nejkratší cestou k soupeřově bráně.
Finální přihrávky byly kolmé a maximálně prudké, aby je obrana Realu mohla jen těžko zachytit.
To se ukázalo jako báječná strategie. Že bude platit na pomalé stopery Ricarda Carvalha a zejména Pepeho, s tím se dalo počítat.
Rychlostně však nestíhali ani krajní beci Marcelo a Sergio Ramos.
Mourinho záhy poznal, že je zle, proto o přestávce stáhl Mesuta Özila a pokusil se střed hřiště ucpat Lassanou Diarrou, už třetím (!) štítovým záložníkem. Všechno marně.
Rovněž v defenzivě totiž Barca nad úhlavním sokem kralovala. Dařilo se jí napadat tak vysoko, že Real, ten soubor míčových kouzelníků, se často uchyloval jen k nakopávání vysokých míčů na Cristiana Ronalda.
A když potřebovali domácí změnit rytmus hry, dokázali kombinovat tak, že zoufalému soupeři nepůjčili dlouhé minuty míč. V tu chvíli si domácí pohrávali s hosty jako toreador s býkem v posledním tažení.
Konsternovaný a potupený Mourinho, zvyklý jinak ve svém výběhu neustále dirigovat, seděl tentokrát ve druhé půli na lavičce jak zařezaný.
„Největší rozdíl byl v tom, že Barcelona svůj tým budovala mnoho let a teď vidíme finální produkt, zatímco my jsme spolu krátce a jsme teprve na začátku dlouhé cesty,“ uvedl pak na tiskové konferenci.
Jinými slovy počítá s tím, že dostane na svou práci v Realu čas. To se však hluboce mýlí. Výsledky musí předvést už v této sezoně.
Pondělní El Clásico mu naznačilo, že to bude pořádně těžká fuška. Nebo si dokážete představit, že by někdo porazil Barcelonu 5:0?
V opačném případě to však vypadalo jako ta nejpřirozenější věc na světě.
