Hrozivý vzkaz soupeřům: Menšíkova evoluce akceleruje. A ještě neskončila
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Když byl Jakub Menšík dítě, oblepil si svůj úplně první pohár žlutou páskou a vystavil si ho doma. „Všem jsem se chlubil, že už jsem vyhrál Wimbledon,“ vzpomínal před dvěma lety se smíchem v podcastu Centrkurt. V Paříži ho dělí už jen dva zápasy, aby si domů do Prostějova odvezl skutečnou grandslamovou trofej – Pohár mušketýrů. A i když se to nepodaří, otázka stejně bude stát: kdy a nikoliv jestli vůbec. Evoluce nejmladšího semifinalisty grandslamů v české a československé historii totiž pokračuje závratným tempem a zdaleka není u konce.
Na grandslamové scéně sbírá poslední dva týdny nenahraditelné zkušenosti, které tvoří další dílky do skládačky šampiona. Menšík loni nenaplnil očekávání netrpělivých fanoušků, když na tisícovkový titul v Miami nenavázal dalšími velkými výsledky. „Kdo to takhle vnímá, prokazuje naprostou neznalost tématu a reality tenisu,“ ohradil se jeho kouč Tomáš Josefus loni v září během Davis Cupu.
Vystudovaný inženýr ekonomie, sám bývalý tenista, formuje český supertalent již přes deset let. Pracuje s daty a pokročilými statistikami od společnosti Gotta Tennis, Menšíkův mozek přirovnává k výkonnému počítači. A dobře ví, co se dělo a děje pod povrchem. Tedy že jeho svěřenec stále pracoval z plných sil a zlepšoval se, byť to z kolonky výsledků nebylo tak zřejmé.
Sezona 2026 už jasně ukazuje progres, který dělá. Letošní zápasová bilance 23:9 (úspěšnost 72 procent) je výraznější než loňských 36:22 (62 procent). A to se potýká se zdravím, při Australian Open si natrhnul břišní sval a musel pauzírovat, v Indian Wells hrál oslabený nemocí, před antukou přišel bolestivý zánět v palci na noze a další viróza.
Průlom na grandslamech
I tak zvládá posouvat vlastní limity. Do letoška nepřešel přes 3. grandslamové kolo, v Melbourne ale zapsal osmifinále a při Roland Garros už poslední čtyřku. Při teprve devátém startu na turnajích velké čtyřky.
Kariéru začínal bilancí 1:6 v pětisetových zápasech, v nichž strádal i kvůli tomu, že jeho tělo ještě zcela nedospělo a ustupoval v nich od nátlakové hry. Letos už vyhrál všechny tři maratony na maximální počet sad. Bral to jako logický vývoj. „Pořád jsem přeci ve vývinu,“ líčil Menšík, jehož kondičně cepuje bývalý atlet Jan Pospíšil
„Udělali jsme kus práce. Byly tam cíle, abych měl určitou váhu a pohybové dovednosti, ať je to vytrvalost nebo výbušnost. Na kurtu se cítím rychlejší a výbušnější,“ potvrdil to, co v úterý vidělo patnáct tisíc diváků na Chatrierově stadionu při čtvrtfinálovém mači s Joaem Fonsecou. S výškou 193 centimetrů bleskurychle dobíhal četné kraťasy a ještě míče zvládal šikovně umisťovat pod úhly na druhou stranu kurtu. „Netušil jsem, jak je při své výšce rychlý,“ žasnul John McEnroe, komentátor Eurosportu.
Andre Agassi říkával, že jste jen tak dobří jako vaše druhé podání. To Menšíkovo bývalo podprůměrné, kvůli němu se dostával do delších bitev ze základní čáry, které nejsou jeho doménou. I v těchto dvou disciplínách je pokrok znatelný a je v nich schopný držet krok se špičkou.
Podobně jako na forhendu, svém slabším úderu, z něhož podle slovo kouče Josefuse nebýval ve srovnání s Carlosem Alcarazem a Jannikem Sinnerem schopný generovat tolik spinu, čímž ztrácel kontrolu nad míčem a chyboval. I v tomto ohledu se nůžky mezi Menšíkem a špičkou uzavírají. „Myslím, že dneska trefoval svůj forhend lépe, než jak jsem ho kdy viděl. A to jsem si myslel, že jeho forhend je slabina. Ale není,“ divil se po mači s Fonsecou Mats Wilander.
Práce na slabinách je jedna složka, ta méně podstatná. Kouč Tomáš Josefus rád mluví o Paretovu pravidlu, které říká, že dvacet procent věcí přináší osmdesát procent úspěchu. Menšíkův tým jde tedy spíše cestou práce na největších zbraních, než aby se upnul pouze na mazání deficitů ve hře.
„Vlastně otáčíme proces, jak se tenis historicky dělal,“ popisuje Josefus, jenž poukazuje, že nejdůležitější metrikou, která rozhoduje o vítězství v tenisových zápasech, jsou krátké výměny mezi jedním až čtyřmi údery. „Když vyhrajete minibitvu v úvodech, máte šanci 89 procent, že vyhrajete i celý zápas,“ zdůrazňuje.
Menšík se proto opírá o elitní return a podání, které patří nepochybně mezi top 5 na světě. „Letos ještě více umocnil kvalitu svého servisu – umístění, rychlost, efektivitu. Zároveň tráví více času v útoku než dříve a dokázal zvýšit svou efektivitu v těchto situacích. To jsou hlavní atributy toho, že vyhrává zhruba o jedno procento více bodů, než tomu bylo dřív,“ popisuje.
Při tanci na tenoučké hraně, které se říká tenisový zápas, je i jedno procento masivní číslo. A kouče těší i úspěch na antuce Roland Garros, z povahy Menšíkovy hry nejméně výhodném povrchu. „Dlouhodobě potvrzuje, že se s ním musí počítat na všech površích, což je výsada velkých hráčů.“
