Jak probíhal rozhovor s Kováčem? Je dál otevřený, i když dostal přes pusu...
BLOG JIŘÍHO FEJGLA | Je pořád stejný – a to je fajn. Radoslav Kováč se neschovává, fotbal je pro něj stále otázka nadšení a vášně. Proto o něm mluví zajímavě, bez vytáček. Postoj, kterým (jde tedy trochu o film pro pamětníky) změnil místní prostředí, si drží, i když má jako trenér větší odpovědnost a občas dostane takříkajíc přes pusu. Exkluzivní rozhovor pro iSport čtěte ZDE>>>
Ale začněme vzpomínkami nebo spíš připomenutím mírně dávných časů. „Kovi“ či „Kova“, jak se mu říká v prostředí míče kopaného, dorazil před dvaadvaceti lety Prahy, do velkého světa. Ano, vědělo se o něm, byl hvězdička Olomouce, vicemistr Evropy do jedenadvaceti let, zahrál si na olympiádě.
Ale až přestup do Sparty z něj udělal – ano, to lze říct – celebritu.
Nahrál tomu zaprvé jeho nesporný fotbalový um, jenž ho později postrčil do Premier League nebo k zápasům na mistrovství světa. Zadruhé však povaha, otevřenost a (tak to prostě je) jisté šoumenství.
Kováč (k tomu jeho souputníci a kamarádi jako Tomáš Ujfaluši či Milan Baroš) byl jeden z prvních, kdo pustil média do svého soukromí. Nepovídal jen o zápasech, času v dresu, na tréninku, ale také o módě, zábavě, soukromí.
Nastavení si držel celou kariéru a neopouští ho ani jako trenér, i když se minimálně dvakrát spálil. Jako kouč Pardubic trefil brankáře Florina Nitu, jenž chyboval v duelu se Zlínem. Prohlásil něco jako: „Za ty peníze si to nemůže dovolit.“ Hned při odchodu z tiskovky však věděl, proto směrem ke mně prohodil: „To jsem po…, co?“ Ano… Už v libereckých službách pak hájil (ne)výkon v Českých Budějovicích. Jasně, chránil tým, vyznělo to však fakt nepatřičně.
„Věděl jsem, že dostanu nálož, bylo to v pořádku,“ pustil se do tohoto tématu bez rozpaků v neděli, kdy v Marbelle poskytl rozhovor deníku Sport a Lize naruby. V něm opět povídal otevřeně, zajímavě, bez brzdy. Ale také vyspěleji než dříve, jako chlap i kouč se posouvá. Ať mu to vydrží!
