Surovčíkův autentický rozhovor: Je brankář Sparty osobnost, nebo kaskadér?
KOMENTÁŘ JIŘÍHO FEJGLA | Byl to jeho večer - a to hned na dvou jevištích, na hřišti i v útrobách interesantního stadionu v Alkmaaru. Na prvním zaválel v rukavicích, ve špinavém světlemodrém dresu, na druhém v béžových kalhotách a elegantní vycházkové bundě, v níž sparťané vyrážejí na evropské poháry. Na obou frontách Jakub Surovčík, toho času jednička v bráně Letenských, obstál, nadneseně řečeno zvítězil.
V bráně byl doslova neuvěřitelný. Inkasoval dvakrát, přesto byl brilantní. Stačí nechat mluvit čísla. Alkmaar si v prvním duelu osmifinále Konferenční ligy, který proti Spartě nakonec vyhrál 2:1, vytvořil možnosti, jež metrika xG ocenila číslem blížícím se čtyřce. Vysoký Slovák, jenž odmalička žije v Praze, tedy mohl úplně s klidem inkasovat mnohem více branek. Minimálně třikrát předvedl nevšední zákroky, tak to bylo.
Rozhodně i proto získal sebevědomí a odvahu, aby podnikl druhý, tentokrát pozápasový, krok. Bylo logické, že Surovčík dorazil mezi české novináře. Po takovém výkonu se stal jasnou volbou, fanoušci se těšili na jeho vyjádření.
Kompletní ZNÁMKOVÁNÍ hráčů Sparty po zápase v Alkmaaru ZDE >>>
Kolem čtvrt na deset večer přišel do mixzóny, oblečen už v civilu, v pravé ruce si držel cenný artefakt, už zmíněný zápasový dres z prvního vystoupení v evropských pohárech. K tomu tak gólmansky vymazleného.
V dalších necelých sedmi minutách, tak dlouho interview trvalo, nahodil pozoruhodná témata, zejména jedno.
I když člověk dělá novinařinu třicet let, zažil tisíce pozápasových rozhovorů, někdy totálně plytkých, jindy zajímavějších, toto vystoupení si nachází místo v popředí. Bude ve vzpomínkách. Bylo silné, zároveň autentické. Pokud byl Surovčík v emocích (naštvaný byl rozhodně), nedal to znát. Věty formuloval v klidu, s rozmyslem, nespěchal, odpovědi si promyslel.
I když mu je teprve třiadvacet, v lize odehrál celkem sedm zápasů (z toho za Spartu čtyři - a to necelé), působil dospěle. Žádný rozjívený fotbalový
