Jak jsem skončil s milovaným Maradonou. Podvedl mě... Dal gól, který jsem nechápal
BLOG JIŘÍHO FEJGLA | Vzpomeňte si na neuvěřitelně neuvěřitelný seriál Okresní přebor. Naprosto brilantní Ondřej Vetchý v něm debatuje s kumpány z týmu Slavoj Houslice, jehož předobrazem je romantický Ostravan Zadní Třebaň (pár zápasů jsem za něj odehrál, a ano, měli jsme krásné pruhované dresy ve stylu Viktorie Žižkov), o tom, že Diego Maradona bral kokain. Program MS ve fotbale 2026 >>>
„Tys věděl, že je feťák,“ něco takového vyslal směrem k Davidovi Novotnému, další hlavní postavě seriálu. „Jiřino, to věděl každej,“ odvětil Jarda Kužel.
Ondřeje Vetchého, v tu chvíli Jirku Luňáka, zdrtil. A mně se stalo něco podobného, stejně jako kolegovi Ondrovi Škvorovi, na což jsme přišli čtyřicet let od okamžiku, kdy filuta, tehdy podvodník Maradona obalamutil svět. Více o nejskandálnějším gólu fotbalové historie čtěte ZDE >>>
Malého velkého Diega jsem totiž miloval, stejně jako jeho nástupce Lionela Messiho. Leváci jsou totiž zvláštní sorta, nečitelní, tak trošku podivní, z jiného světa. Jsou jiní než praváci, svou „hlavní“ nohu mají většinou excelentní, zato druhou spíše na opírání, jak se říká. Takový Patrik Berger budiž českým důkazem.
Zato praváci nejsou tak jednostranně zaměření. Víte, kterou končetinou primárně kopal Pavel Nedvěd? Mraky lidí řekne, že levou, jenže on byl pravák, jen i druhou nohu vybrousil prakticky k dokonalosti, na druhou stranu ne k takové originalitě, jakou měl například Luboš Kubík.
Ale zpět k Maradonovi. Jak jsem se k němu dostal? Internet fakt v první půlce osmdesátých let neexistoval, přesto se zdroje našly. Prvním byl šampionát ve Španělsku, kde drtil Maďary dvěma góly, ale také dostal červenou kartu za brutální faul proti Brazílii. Prostě jeho styl.
Pak tu byl časopis Stadion, který jsem měl každou středu u paní trafikantky v Kuklenách „pod pultem“. Sportovní ozvěny na Československé televizi, jež běžely v pondělí večer v půl deváté. Jen bylo těžké přemluvit rodiče, aby mě nechali koukat do konce, tedy hodinu. Nevíte, proč byl krátký blok ze zahraničních lig až na konci? Asi byl moc buržoazní a nejdřív se muselo dostat – při vší úctě – na veslování či lukostřelbu.
Tak jsme, myšleno naše generace padesátníků, Maradonu objevili.
Byl jako kluk z pohádky, každý mu fandil. Najednou šel na MS 1986 v Mexiku proti Anglii, již mělo zase hodně kluků romanticky zapsanou jako „kolébku fotbalu“, jak se říkalo. Já ne, fandil jsem Němcům, protože mě uhranul Karl-Heinz Rummenigge (fakt už nevím proč). No, nebyl to populární názor, to věřte. A Maradonovi.
Jenže ten večer mě podvedl. Dal gól rukou, který jsem jako jedenáctiletý kluk nechápal. Proč to udělal? Proč se nepřiznal? Zapadl jsem do postele a bulel, doslova. Přišel taťka a divil se: „Přece ho miluješ.“ Obrázek ze Stadionu však už byl ale stržený ze zdi.
Takhle jsem skončil s Maradonou…
