Černobílá síla: „staří“ a skrytá postava v kabině. Salon republiky žije votroky
KOMENTÁŘ JIŘÍHO FEJGLA | „Černobílá síla nazývaná ‘votroci’, zase jsme tu s váma, budem zpívat do noci,“ burácel dojatý Malšák ve čtvrteční horké noci. Hradec Králové sešlapal pověst outsidera ve 2. předkole Evropské ligy, ze soutěže vyhnal Tromsö po výsledcích 1:0 a 3:1 V odvetě byl navíc dominantní, rozhodně nešlo o postup takzvaně z leknutí.
„Jsem rád, že jsme třeba nebránili remízu,“ vystihl přesně trenér David Horejš, když odcházel kolem půl jedenácté z tiskové konference.
Je to tak, černobílí oproti prvnímu utkání předvedli totálně odlišný projev (ne přístup, ten byl i v Paříži severu, kterak se Tromsö přezdívá, stoprocentní), triumf byl zasloužený a pro pamětníky druholigových časů na starém Všesportovním stadionu až neuvěřitelný. Slzy, mrazení v zádech nechyběly…
Kde se vlastně černobílá síla bere?
Jasně, klub těží z poutavé arény, nadšení ve městě, najednou zhusta potkáváte fandy v klubových trikách, mikinách, čepicích - a vůbec se nemusí blížit zápas. „Votroci“ jsou prostě všude, Hradec zalila vlna fotbalové sounáležitosti.
Nestačí jen trefný marketing, jakkoli je důležitý a v podání týmu kolem Aleše Havla či Jaroslava Šeby, vystihující hradeckou podstatu. Hlavní - tak to prostě je - zůstávají výsledky plus vystupování prvního mužstva.
Nedá se nic dělat, i když to na první pohled vypadá jako přízemní pohled. Obojí šlape.
Zásadní část úspěchu je složení týmu, především jeho základní osy. Tady najdete zaprvé sportovně výrazné hráče, ale také osobnosti. Adam Zadražil v bráně je na začátku sezony neskutečný, navíc z něj stříká klid, často připomíná Jindřicha Staňka, jehož by ostatně mohl vystřídat v kádru mistrovské Slavie.
Zadní vozba má dva jasné lídry, Filip Čihák proti Norům v obou utkáních exceloval, už rovněž patří mezi šéfy, mezi borce, jako je Tomáš Petrášek. Stoper v poháru zatím nenastoupil, doléčuje zranění, ale ve čtvrtek už byl na lavici. Jeho pozitivní vzkazy ke spoluhráčům při rozcvičce, k fanouškům byly viditelné.
„Petras je opravdu velký lídr,“ řekl nedávno v rozhovoru pro Sport sparťan Martin Suchomel, jenž jaro strávil v Hradci na hostování.
Další pozitivní silou je samozřejmě kapitán Vladimír Darida, herně, uvažováním o fotbalu, přístupem. Adam Vlkanova, další starousedlík, je sice občas až moc výrazný, ale hajlzlíky jednoznačně potřebujete, jinak by byl v mančaftu klid, což trenéři nesnášejí.
Tajná síla v kabině
Zajímavá postava se navíc tak trochu skrývá. Místní vědí, pohled z venku však není tak detailní. Zásadní roli v kabině, jak se říká, drží druhý brankář Patrik Vízek. Patriot, inteligentní chlap, vysokoškolák, borec, co si cestu do áčka musel vyloženě prošlapat přes nižší soutěže. Nyní patří do rady starších, respektovaných.
Tito pánové řídí život společenství. Oni ho vedou tak, že Petrášek a další opakují: „Lepší kabinu jsme nezažili.“ Důkazem budiž i fakt, že v ní nezůstal rušící element. Slovenský útočník Adam Griger sice začal v Hradci dobře, postupně se však ukázalo, že nezapadl. Proto musel odejít, nešlo o jeho fotbalové dovednosti, nýbrž chování.
K základní ose lze připočítat další klíčová jména. František Čech, tichá síla, jak řekl Darida, Daniel Horák, velmi dobrý padelista se skvělou levačkou, Jakub Kučera, extrapracovitý univerzál schopný naskočit i v bráně, střelec Ondřej Mihálik, jenž prožívá nejlepší roky kariéry, posila Tom Slončík, hradecký „Kairinen“ Samuel Dancák.
Z tohoto nastavení vychází soudržnost projevující se na place. Hradec nemění zvyky, ale v drtivé většině zápasových chvil přesně dodržuje, co má. Ví, kudy se dostane k dobrému výsledku, na rovinu občas není dojem nejlepší, ale celek jede prostě strojově. V posledních letech se tomuto přístupu vžilo označení pragmatický fotbal.
Hradec ho hraje, ne že ne. To však není výtka, jen konstatování faktu. Díky němu je úspěšný - Salon republiky žije „votroky“.
