Priske se trefil a ukázal „koule“. Posadil Haraslína, Macek a Ryneš jako jackpot
KOMENTÁŘ JIŘÍHO FEJGLA | Musel zariskovat, výkony v lize ho k tomu jasně nasměrovaly. Sparta sice v pátek doma zdolala Zlín, žádná velká hitparáda to však nebyla. Navíc bylo znát, že někteří borci nejsou v TOP formě. Brian Priske proto seknul pro duel s Lyonem do sestavy.
Posadit kapitána není jen tak, to je zřejmé. Jenže Lukáš Haraslín nebyl v úvodu sezony ten Haraslín, jehož Sparta potřebuje. Navíc proti Zlínu zahodil penaltu, ani netrefil bránu Stanislava Dostála, což nakonec Letenským přivodilo problémy.
Nutno říct, že slovenský šéf sice seděl proti Lyonu na lavici, ale pohled svrchu ukazoval, že i tak s mančaftem žije. Podával pití, burcoval, po vystřídání rozhodně nevypadal jako rozzlobený muž. Napadal, dodal energii.
Přesto se jeho posazení, o němž i sám Priske řekl, že nebylo jednoduché, ukázalo jako správný tah. Josimar Alcócer byl na své levé straně úplně v jiném nastavení i pohodě, i když největší šanci neproměnil. Předvedl brutální rychlost, sebevědomí, zkrátka se pořád zkoušel prosadit jeden na jednoho. Jakoby zhmotnil slova sportovního ředitele Tomáše Rosického, že Letenští potřebují od krajních hráčů více dynamiky.
Stejně tak vyšel tah s Romanem Mackem na šestce, to byl jackpot. Andrew Irving se mohl vysunout na osmičku, kde (sám to říkal) se cítí nejlépe. Nahrál na gól, předvedl pár perfektní průnikových přihrávek, neměl ani jednu lehkou ztrátu, což ho „zdobilo“ v posledních utkáních, kdy se pohyboval na defenzivnějším postu.
Jako další výhra se ukázalo nasazení Matěje Ryneše na levého beka. Zaprvé zapsal gól i asistenci, zadruhé rozhodnutí dovolilo posunout Johna Mercada na pravé křídlo.
Kouč navíc jedenáctku držel, střídal až nějakých dvacet minut před koncem. Vyplatilo se.
