Růžový brejle mi na Dukle nepomohly. Klíčový Oskárek ve Slavii? Možná je to minulost
KOMENTÁŘ LADISLAVA VÍZKA | První jarní kolo máme za sebou. Na Duklu jsem si přinesl růžový brejle. A jako na potvoru mě zachytila televize se skupinou dalších velkých dukláků. Šmíca si mě dokonce vyfotil. Kdybych věděl, že nás budou snímat, radši bych se díval bez brejlí. Hodně lidí mi psalo. Přitom to jsou obyčejný skla z „déemka“. Já přes ně nejlíp vidím na fotbal. Jen v nich vypadám jako bambula. Po sobotě se mi všichni smějou. Pro mě je ale důležitější dobře vidět.
Bohužel jsem viděl, co jsem nechtěl vidět – a to naprostou dominanci Sparty. My jsme byli sterilní, jaloví, nebyl na nás hezkej pohled. Kluci asi něco umí, ale jsou divně zabrždění. Slyšel jsem názory, že Hyský navázal na práci Koubka. V Karviné Jarolím na práci Hyského. Jmenovat bych mohl dál. V Dukle ale udělali úplnej opak. Po Petru Radovi to celé rozkopali, ale složit to zpátky dohromady už nikdo neumí. V létě přišlo patnáct nových kluků, další v zimě, což je úplnej blázinec.
V minulý sezoně složil Radič na Dukle solidní mužstvo se zdravým základem, nepotřebovalo masivní zásahy, ale někdo to prostě viděl jinak. Myslím, že i panu Pauknerovi je to líto. Pak přišli pánové Turek, Hašek a úplně nový trenérský štáb. Měli svoje představy, jenže jsou poslední… Všechno rozbili, vymlátili. Takhle se fotbal přece nedělá. Není divu, že Dukla nepůsobí jako mužstvo. Jenom odkopávaj, bojej se, chemii nevidím.
Sparta na mě udělala dojem už při nástupu. Skoro jsem se jí začal bát. Kluci vypadali od pohledu nadupanější, sebevědomější, připravenější. Dukláci vedle nich působili jako parta děcek. Podle toho to taky vypadalo, hrálo se na jednu bránu. Bylo jen otázkou času, kdy Letenští
