Posadit Součka? Toho bych se bál... Ostrovní styl jsem neměl rád. S Iry to bude mydlenice
KOMENTÁŘ LADISLAVA VÍZKA | Před dnešním zápasem s Irskem pozoruji okolo sebe mírný optimismus. Cítím to z trenérů, z hráčů, každý si uvědomuje, o co se hraje. Nikdo nechce přijmout roli outsidera. Z mnoha vyjádření mi přijde, že neskrýváme sebevědomí. Otázkou je, zda oprávněně. Za poslední dobu jsme moc dobrejch utkání neodehráli. Spíš naopak. Je ale dobře, že si všichni uvědomujou výjimečnost situace. Četl jsem Sadílka, Šulce, Schicka – mluví dost podobně. Touha je z kluků znát, což je většinou předzvěst něčeho velkého.
Já starej pesimista ovšem takovou náladou neoplývám. Vím, co nás čeká a kdo nás čeká. Nebude to žádná sranda. Každopádně mám z mužstva dobrý pocit. Samotný pocit ale nikdy nic nevyhrál. Rozhodne se, až kluci vyrazí na trávník. Jakou prokážou odvahu a drzost. Řeči nerozhodujou. Trochu mě překvapilo, že Irové vyrazili do Prahy s dvoudenním předstihem. Evidentně to berou smrtelně vážně. Oni jsou fotbaloví blázni. Parta neústupných bojovníků.
Ostrovní styl jsem neměl rád, Iry už vůbec ne. Neseděli mi.
