Umí ve Slavii někdo kličku s míčem? Fotbal jde špatným směrem. U Juráska si nejsem jistej…
KOMENTÁŘ LADISLAVA VÍZKA | Před víkendem jsem se těšil na Slavii v Liberci. Díval jsem se na zápas v hloučku lidí, kteří fotbalu rozumí. Chvilku jsme byli nadšení a asi ve dvacáté minutě jsme se na sebe koukli a zjistili, že nám běží před očima spíš atletickej mítink. Viděli jsme urputnost, nasazení, ale krucinál, kde byl fotbal?
Bylo to celý zvláštní. U slávistů jsme si navykli, že pořád běhají a hrajou v obrovské intenzitě, ale Liberec se jim tentokrát postavil čelem. Strašně se jim v tom vyrovnal, ba dokonce bych řekl, že v některých momentech byl lepší na balonu.
Hrálo se hodně nahoru a dolů, byl to samej souboj, padání na zem. S chlapama, fakt všechno fotbalisti, jsme se shodli, že to vlastně není ani moc hezký. Přitom proti sobě stály pomalu dva nejlepší týmy v lize. Vystřízlivěli jsme, nadšení opadlo. A já dostal brouka do hlavy, co si mám o českým fotbale vlastně myslet.
Bohužel naše liga je taková, prostě soubojová. Krucipísek! Ani nevím, jestli jsem z toho nešťastnej, nebo mi to je jedno. Pomalu jsem se smířil s tím, že když si budu chtít pustit pěknej zápas, musím si pořídit satelit a zapnout si anglickou, německou nebo španělskou ligu.
On se nějakej zápas občas extra povede a skončí třeba 5:5. Mrzí mě ale, že trenéři se pak posadí na tiskovku, odsoudí to a postěžují si na defenzivu. Ať se na to vykašlou a jsou rádi, že fanoušci jsou spokojení a konečně viděli nějaký góly.
Protože Slavia je dává jenom z autů, z nich je nejvíc nebezpečná. Hráči si dají ručník za čáru, otřou si míč a hodí ho do vápna. Hezký fotbalové akce ale nejsou k vidění. Vím, že Trpišovského myšlení má nějaký smysl, jenže
