BUNDESLIGOVÉ OKÉNKO | Dnes o téměř jistém titulu pro Dortmund, slovní palbě mnichovského bosse Uliho Hoenesse a chaotickém 1. FC Köln, který míří k sestupu.
Borussia si Ferrari umí vyrobit
Během 70 hodin dokázala Borussia Dortmund zdolat Bayern (1:0) i Schalke (2:1), své dva největší rivaly. A jasně míří k druhému titulu v řadě. Mnichovský tým mu pak domácí remízou 0:0 s Mainzem laskavě nabídl možnost uspořádat oslavy už po sobotním zápase a před domácími fanoušky.
Teoreticky je sice ještě možné, že Borussia skončí až druhá, ale tomu v Německu nikdo nevěří. Ani v kabině Bayernu se takovému fantazírování neoddávají. Dortmund má osmibodový náskok a i při případné stoprocentní úspěšnosti rivala z Mnichova mu stačí proti triu Mönchengladbach, Kaiserslautern, Freiburg uhrát dva body. U mužstva, které naposledy prohrálo 18. září, se to pokládá za jasnou věc. Debatovat se dá jedině o tom, zda je dnes Dortmund mistrem už na 99 %, nebo jen na 98 %.
Vestfálský tým dokonal mocenský obrat v německém fotbale. Titul získá podruhé v řadě, což se – s výjimkou Bayernu – šestnáct let nikomu nepovedlo. Se sotva polovičním rozpočtem, než má Bayern. „Bayern si kupuje Ferrari, Dortmund si ho dokáže vyrobit,“ touhle metaforou vystihla situaci německá média.
A opravdu. Zatímco Bayern utrácí velké peníze za posily zvučných jmen (třeba gólman Manuel Neuer přišel v létě z Schalke za 22 milionů eur a obránce Jerome Boateng z Manchesteru City za 13,5 milionu), které mu zatím k titulu nepomohly, Dortmund vybírá nevybroušené diamanty, z nichž dokáže udělat žádaný klenot.
Stačí zmínit tři zásadní transfery z léta 2010. Záložníka Šinžiho Kagawu, po němž dnes touží nejlepší týmy Premier League, si Borussia vyhlédla v druhé japonské lize a dala za něj 350 tisíc eur. Obránce Lukasz Piszczek přišel ze sestoupivší Herthy Berlín jako průměrný hráč, dnes patří k nejoceňovanějším osobnostem bundesligy. Kanonýra Roberta Lewandowského získal Dortmund z Lechu Poznaň za 4,5 milionu eur. Sotva se někdo z nich tehdy dostal do hledáčku Bayernu, na to byli příliš bezejmenní.
I proto se bude letos slavit v Signal Iduna Parku.
Jak se Hoeness se pustil do Dortmundu
Když se Borussia stala loni trochu překvapivě mistrem, reagoval na to Bayern velmi sympaticky. Do vestfálských novin si zadal celstránkový inzerát, kde rivalovi k zaslouženému prvenství pogratuloval. Letos už mu podobný nadhled schází.
Snad i proto, že loni rozložený Mnichov titul Borussii daroval, ale letos si ho nechal sebrat. Bayern totiž za sebou má velmi slušnou sezonu. Zřejmě získá přes 70 bodů, což by ve většině případů k titulu stačilo. Soupeř byl jen prostě ještě lepší. Zejména na jaře, kdy si zatím připsal o jedenáct bodů více.
Není divu, že jsou reakce Bayernu poněkud hysterické, až uražené. Ostatně potřetí za poslední čtyři roky se na Marienplatzu nebude slavit titul, na což bavorský velkoklub rozhodně není zvyklý.
Například mnichovský boss Uli Hoeness ve víkendovém rozhovoru pro Sky90 nevolil na adresu Dortmundu zrovna pochvalná slova. Řekl, že Borussia pro ně zatím není žádná velká hrozba, že středeční zápas vyhrála se štěstím, že v Lize mistrů na podzim nic velkého nepředvedla (to je pravda) a že nemá v kádru žádného hráče světového kalibru (to je asi také pravda, ale po čtyřech porážkách od Dortmundu v řadě to zní jako variace na bajku o kyselých hroznech).
Hoeness je ztělesněním arogance Bayernu, která mu po celém Německu stále rozšiřuje řady nepřejícných. Už od léta na sebe upozorňoval výroky, že je letos vlastně bundesliga až tolik nezajímá, protože jejich hlavním cílem je hrát doma finále Ligy mistrů, a jindy tvrdil, že chtějí vyhrát všechny tři trofeje – bundesligu, pohár i LM. V lednovém rozhovoru pro Kicker zase přidal myšlenku, že je rád, že předloni jim Mesuta Özila vyfouknul Real: „K čemu by nám byl? Tady by seděl na lavičce, vždyť máme Toniho Kroose.“ To se asi nezapíše mezi Hoenessovy nejprozíravější výroky.
Bayern ctí heslo „Mia san mia“ (bavorsky: My jsme my). Dortmundský trenér Jürgen Klopp na to odpovídá, že oni se snaží, aby je charakterizovalo motto „Wir sind Fussball“ (My jsme fotbal). I díky tomu Borussia sebrala Bayernu nejen titul, ale i sympatie u nezaujatých fanoušků.
1. FC Chaos
Pokud si myslíte, že neexistuje chaotičtěji řízený klub, než je Slavia, tak se mýlíte. Existuje. Hraje bundesligu a jmenuje se 1. FC Köln.
V 60. letech se zdálo, že z něj bude německý Real. Rozdával největší platy, hrál v bílých dresech a na zápasy chodili hráči v módních oblecích vyrobených ve Francii. Možná zlomová chvíle, která rozhodla, že se německým Realem nestal, přišla ve čtvrtfinále PMEZ 1965. Köln třikrát remizoval s Liverpoolem – 0:0 doma, 0:0 venku a 2:2 ve třetím zápase. O postupujícím musel rozhodnout los a ten přál Angličanům. Kdo ví, jak by budoucnost Kölnu vypadala, kdyby místo panny padl orel.
I tak ještě jednou získal titul (1978) a žádný jiný tým s výjimkou Bayernu nedodal německé reprezentaci tolik hráčů. Namátkou stačí uvést jména jako Toni Schumacher, Bernd Schuster, Klaus Allofs, Pierre Littbarski, Thomas Hässler nebo Lukas Podolski. Jenže od 90. let to s Kölnem jde z kopce. Čtyřikrát sestoupil a teď je na nejlepší cestě podívat se o patro níž popáté.
Od loňska klub nemá prezidenta, teď už ani sportovního ředitele a i oba viceprezidenti jsou ve funkcích jen dočasně. Trenér střídá trenéra, od začátku loňské sezony sedí na lavičce už pátý muž. Nebo čtvrtý – pokud u Franka Schaefera pomineme, že se nyní vrátil rok po vyhazovu.
Loni v létě z Kodaně přišel Stale Solbakken, norský kouč s výborným renomé. Ale v rozvráceném klubu neměl šanci. Hráči se chovali nedisciplinovaně na hřišti a někteří ještě hůře mimo něj, průšvihů přibývalo a v těchto chvílích scházela přísná manažerská ruka, která by všechno zavedla do rozumných mezí.
Výsledkem je 16. příčka po jednatřiceti kolech. Na předposlední Herthu má Köln bodový náskok, ale kromě bídné formy proti němu mluví i horší los. Doma má rozjetý Stuttgart, pak jede na hřiště stále se lepšícího Freiburgu a končí proti Bayernu… V horším případě přijde sestup, v lepším baráž – zřejmě proti arcirivalovi z Düsseldorfu.
„Možná by bylo nejlepší, kdyby se 1. FC Köln rozpustil a založil se úplně nový klub,“ pronesl nedávno Udo Lattek, legendární trenér a na přelomu 80. a 90. let sportovní ředitel Kölnu. „Nebo by jim prospělo, kdyby si dali oddych ve druhé lize, zkonsolidovali se a pak vrátili.“
Ke konsolidaci by jim rád pomohl bývalý brankář Toni Schumacher, který chce kandidovat na viceprezidenta. Pětadvacet let po vyhazovu za sepsání otevřených a kritických memoárů „Anpfiff“. To by byl comeback roku!
